Směr skončil na druhém místě se ziskem 18,2 procent a je jasné, že vládu sestavovat nebude.
Šéf Směru a bývalý předseda vlády Robert Fico se před novináři během celé volební noci ani jednou neukázal. Prohru tak musel komentovat volební lídr a slovenský premiér Peter Pellegrini podobně jako v časech kampaně, kdy v debatách sám vysvětloval stranické kauzy, napsal deník SME.
O tom, že Směr v kampani rezignoval a smířil se s tím, že páté vítězství v parlamentních volbách si nepřipíše, svědčilo chování představitelů strany v posledních týdnech. Vynechali vícero předvolebních diskusí a upustili od velkolepých mítinků v krajských městech, díky kterým by mohli mobilizovat aspoň část svých voličů.
"Kdyby nebyla vražda a nebyla by zneužitá, tak tu dnes před vámi stojím jako předseda vlády s třiceti procenty podpory slovenské veřejnosti," okomentoval expremiér Fico druhé výročí vraždy investigativního novináře Jána Kuciaka a jeho přítelkyně Martiny Kušnírové.
Zbýval tehdy týden do voleb, Směr v neveřejných průzkumech dosahoval okolo sedmnácti procent a bylo více než pravděpodobné, že ho za několik dní předběhne hnutí OLaNO Igora Matoviče.
Ztráta citu pro realitu
Fico se ale ve svém výroku u příležitosti výročí vraždy mýlil. Na trajektorii Lidové strany - Hnutí za demokratické Slovensko (HZDS) expremiéra Vladimíra Mečiara naskočila Ficova strana ještě před vraždou. Na to, že pokud strana zásadně neobmění lidi, program a styl politiky, skončí jako kdysi HZDS, upozorňovalo už v roce 2016 vícero europoslanců za Směr, uvedl deník SME.
S tím souhlasili i analytici a rozcházeli se pouze v tom, kdy k zásadnímu propadu dojde. Někteří předpovídali, že potrvá ještě celé jedno volební období, tedy až do roku 2024, než Směr ztratí prvenství v parlamentních volbách. Vražda celý proces urychlila.
Ficův výrok o tom, že kdyby nebylo vraždy, měli by třicetiprocentní podporu, potvrzují slova jeho někdejšího nejbližšího spolupracovníka Marka Maďariče o tom, že ztratil cit pro realitu. Maďarič ze Směru odešel v roce 2018. "Robertu Ficovi jsem osobně řekl, že mám pocit, že se ocitl v nějaké bublině," řekl Maďarič, bývalý ministr kultury a místopředseda Směru, na podzim roku 2018.
Jako pokus o jisté procitnutí se mohlo na chvíli jevit Ficovo rozhodnutí, že bude kandidovat jako dvojka Směru a své místo lídra kandidátky přenechá stále populárnějšímu Pellegrinimu. Strana si postavila kampaň na heslech jako "Nový Směr" a "Zodpovědná změna". Nenávistná kampaň strany založená na videích s překroucenými fakty ale velmi rychle ukázala, že volební hesla byla jen divadlem pro voliče.
Postupný pád trval šest let
Počátky Ficova pádu sahají k jaru 2014. Tehdy ho v prezidentských volbách porazil politický nováček Andrej Kiska. Sice se zdálo, že se z prohry vzpamatoval, ale ve straně se od té doby stále častěji mluvilo o tom, že Fico hledá z vysoké politiky důstojný únikový východ.
"Předsednictva se asi až do roku 2014 konala pravidelně na měsíční bázi, probíhaly otevřené diskuse. Potom začala být předsednictva sporadická, třikrát až čtyřikrát do roka. Často byla více formální, přestalo se schvalovat hlasováním, přešlo se na veřejný projev souhlasu," uvedl loni v dubnu pro deník SME někdejší europoslanec Boris Zala, který pozastavil svoje členství ve Směru v roce 2016. Podle něj se Fico změnil i lidsky.
Od té doby velmi nepatrně klesaly i preference strany a k lepšímu výsledku Směru nepomohlo ani umělé živení tématu uprchlické krize v předvolební kampani v roce 2016.
Během volební noci před čtyřmi lety neskrýval zklamání z volebního výsledku ani samotný Fico. Přiznal, že strana čekala o čtyři až pět procent více. Směr tehdy získal 28,28 procenta.
"Je to daň za to, že jsme čtyřikrát vyhráli volby," odůvodnil Fico pokles popularity strany její dlouhověkostí. Ve Směru po volbách nikdo personální zodpovědnost nevyvodil a předseda i místopředsedové zůstali na svých pozicích.
Od vraždy jen odrážel útoky
Nejvyšší propad preferencí Směr zaznamenal po vraždě Kuciaka a Kušnírové koncem předloňského února. Po volbách 2016 se dva roky držel okolo 25 procent, loni v březnu se podle měření agentury Focus propadl o pět procentních bodů. K hodnotám naměřeným před vraždou se už nikdy nevrátil.
Pod veřejným tlakem udělal Fico vícero chyb. Kritiku vyvolala například jeho tisková konference, na které spolu s tehdejším ministrem vnitra Robertem Kaliňákem a někdejším policejním prezidentem Tiborem Gašparem postávali u bankovek v hodnotě milionu eur, které nabízeli za informace o vraždě.
Od chvíle, kdy byli v domě ve Velké Mači objeveni zavraždění Kuciak a Kušnírová, se Směr neustále nacházel v defenzívě. Ficovi se od té doby už nedařilo nastolovat témata, která by slovenské politice dominovala.
Z Úřadu vlády museli po tlaku koaliční strany Most-Híd odejít Ficova asistentka Mária Trošková a tajemník bezpečnostní rady státu Viliam Jasaň. Kuciak ve svém posledním článku odhalil jejich propojení na italského mafiána Antonina Vadalu, který působil na Slovensku.
Tisíce lidí protestovaly proti vládě na náměstích a už nestačilo ani to, že podal demisi Ficův nejbližší člověk - Kaliňák.
Preference Směru se Fico tehdy snažil zachránit tím, že se uchýlil ke konspirančním teoriím, čímž podle kuloárních informací negativně překvapil i část spolustraníků. Nakonec musel nuceně odejít z postu premiéra, protože tlak na náměstích neutichal a Most-Híd vyhrožoval předčasnými volbami.
Po většinu posledního čtyřletého volebního období čelil i otázkám ohledně svého bydlení v bratislavském komplexu Bonaparte, který postavil daňový podvodník Ladislav Bašternák. Fico s vystěhováním otálel i přes veřejný příslib v únoru 2017, že jestli Bašternáka obviní, odstěhuje se. Bašternák byl odsouzen loni na jaře na pět let, Fico se nakonec odstěhoval až v létě téhož roku. Z komplexu Bonaparte se mezitím stal symbol propojení Směru na Bašternáka.
Nevyšel mu další únikový plán
"Pane prezidente, ty buď klidný, já nikam neodcházím," řekl Fico tehdejšímu prezidentovi Kiskovi při své demisi.
Jestliže Fico snášel těžce prohru v prezidentských volbách, s vynuceným odchodem z postu premiéra se podle informací z parlamentu nebo ze Súmračné (ulice, kde sídlí centrála Směru - pozn. red.) nesmířil doteď.
Jako šéf poslaneckého klubu Směru odmítal na chodbách parlamentu odpovídat na novinářské otázky, na které jiní poslanci odpovídali. Nevyšel mu ani plán dostat se na post předsedy ústavního soudu, protože Most-Híd veřejně oznámil, že ho v parlamentní volbě nepodpoří.
V závěru loňského roku musel Směr vysvětlovat i kontakty svých členů na mafiána Mariána Kočnera obžalovaného z vraždy Kuciaka a Kušnírové nebo nahrávku Gorila (název pro rozsáhlou korupční aféru na Slovensku - pozn. red.), která potvrdila, že se Fico střetl s Jaroslavem Haščákem z finanční skupiny Penta v bytě ve Vazovově ulici a mluvil s ním i o údajných mecenáších Směru.
Prohry podával jako výhry
K personálním změnám nebo omlazení strany Směr Fico nepřistoupil ani po krajských volbách, kdy strana ztratila čtyři kraje (župy) a asi třetinu poslanců krajské samosprávy.
"Mluvili jste o Směru, že je to fiasko, masakr, debakl. Z hlediska politických stran, jak vidíte, získal směr 88 procent. Jak může být pro stranu fiasko to, že získá nejvíc poslanců?" reagoval Fico na výsledky voleb s téměř týdenním zpožděním.
V reakci na neschopnost Ficovy sebreflexe a sebereflexe čelních představitelů Směru po prohraných volbách se někdejší Ficův velmi blízký kolega Maďarič vzdal postu předsedy strany.
O necelý rok později ztratil Směr v komunálních volbách primátory ve třech krajských městech a nezískal ani žádné větší město. "Jasně, že jsme chtěli víc, ale stranicky jsme volby vyhráli," okomentoval tehdy výsledky Fico.
V loňských prezidentských volbách podpořil Směr nestraníka Maroše Šefčoviče, který se k nim ale po dobu kampaně téměř vůbec nehlásil. Šefčoviče nakonec porazila Zuzana Čaputová.
Loňské květové volby do Evropského parlamentu už jen potvrdily klesající trend, Směr v nich porazila koalice Progresivní Slovensko/Spolu, připomněl server SME.
Pellegrini zůstal na útoku sám
Směr podobně jako kdysi HZDS nedokázal přilákat do strany nové mladé politiky a Fico se podobně jako Mečiar odmítl vzdát předsednické židle.
Do první desítky volební kandidátky sice Pellegrini jako volební lídr protlačil vedoucího Úřadu vlády Matúše Šutaje Eštoku, veřejnosti byl ale neznámý a neprezentoval se ani v kampani.
Mladším voličům tak Směr neměl co nabídnout a v důsledku kauz či přirozeného stárnutí voličů se elektorát strany zcvrkával. Voliče nedokázal přitáhnout ani Pellegrini, který to v kampani v porovnání s Ficem hrál na dobrého policistu.
V kampani podle odborníků obstál dobře na to, že musel útokům ze strany soupeřů čelit sám a Směru při obhajování neobhajitelných kauz téměř vůbec nepomáhal.
Pellegriniho pozici zhoršovalo i to, že Směr neměl oproti minulosti žádné předvolební sliby, kterými by dával lidem naději, že když pro stranu budou hlasovat, sliby voličům splní.
Fakt, že Směr na poslední chvíli prosadil pro seniory třináctý důchod, nemá ten stejný efekt, jako když strana v době kampaně systematicky propaguje svoje sliby, které se po volbách zavazuje splnit, zhodnotila pro list SME politoložka Aneta Világi.
