Brusel – Migrace a boj s terorismem. To jsou letos hlavní výzvy Evropské unie. Chystá k nim proto řadu nových opatření a reforem.
"S problematikou migrace zatím EU zápasí dost složitě," zdůrazňuje europoslanec Jiří Pospíšil (TOP 09). Podle něj je pozitivní odklon od přerozdělovacích kvót, prosazovaných ještě v minulém roce. Evropská komise místo nich navrhuje systém založený na solidaritě a spravedlivém dělení migrační zátěže mezi jednotlivé členské státy. Letos chce také dokončit přesun až 160 000 migrantů z Itálie a Řecka do ostatních zemí EU.
Bezpečnost starého kontinentu bude pro EU prioritou i kvůli nástupu Donalda Trumpa do úřadu prezidenta USA. Podle jeho dosavadní rétoriky se bude muset unie spoléhat víc na vlastní síly, a ne na bezpečnostní záruky ze strany Spojených států.
Obavy budí i Trumpův avizovaný plán odstoupit od dlouho vyjednávané Transatlantické dohody o obchodu a investicích (TTIP).
Více, nebo méně EU?
Podle europoslance Luďka Niedermayera (TOP 09) bude jednou z největších výzev zvládnutí tzv. Brexitu neboli vystoupení Velké Británie z EU.
Britská premiérka Theresa Mayová chce do konce března aktivovat článek 50 Smlouvy o EU a podat tak oficiální žádost o vystoupení Británie z unie. "Jednání o podmínkách vystoupení bude pro unii zatěžkávací zkouškou pevnosti a jednoty," zdůrazňuje Niedermayer.
Podle Tomáše Weisse z Univerzity Karlovy se názory mezi členskými státy dělí dlouhodobě na střet "více vs. méně EU". Většina problémů, kterým unie podle něj v současnosti čelí, není v byrokracii a regulaci. "Ať už jde o zahraniční i bezpečnostní politiku nebo migraci, hlavní roli hrají členské státy a Rada, respektive Evropská rada," tvrdí Weiss.
Vedle problémů jako migrace, vnitřní trh nebo boj s terorismem se proto čím dál víc otazníky vznášejí nad stabilitou a akceschopností dosavadních evropských institucí. Europoslanec Pavel Telička (ANO) si myslí, že unie musí být při rozhodování zodpovědnější a transparentnější. "V krizových situacích je těžkopádná a nejednotná," říká Telička.
Kvůli snaze rychleji a efektivněji řešit nové výzvy a problémy se členské státy dohodly na šesti prioritních oblastech, ve kterých chtějí urychleně schvalovat nové zákony a směrnice.
Rada EU, Evropský parlament a Komise chtějí podpořit zaměstnanost, hospodářský růst a investice. Víc pozornosti chtějí věnovat i sociální politice. Prioritou pro rok 2017 je taky vytvoření jednotného digitálního trhu, energetické unie stejně jako boj proti klimatickým změnám.
Mocenský monopol
Akceschopnost unijních institucí, kterou kritizuje Pavel Telička, čeká zásadní zkouška už za několik dní. Evropský parlament si totiž 17. ledna volí nového předsedu.
Největší šance má Ital Antonio Tajani ze středopravicové Evropské lidové strany (EPP), nejpočetnější frakce Evropského parlamentu. Tajani byl dřív eurokomisařem pro dopravu a pravou rukou někdejšího italského premiéra Silvia Berlusconiho. Jeho hlavním soupeřem je další italský kandidát, Gianni Pittella z levicového Pokrokového spojenectví socialistů a demokratů (S&D).
Dvě hlavní frakce Evropského parlamentu se po volbách v roce 2014 dohodly na spolupráci při schvalování zákonů i na tom, že se budou v předsednictví střídat po dvou a půl letech. Odcházející předseda, německý sociální demokrat Martin Schulz, byl ale zvolen dvakrát po sobě. Podle dohody má být proto dalším předsedou kandidát Evropské lidové strany.
Sociální demokraté ale upozorňují, že po zvolení Tajaniho předsedou Parlamentu by EPP získala nejvyšší post ve třetím evropském orgánu. Předseda Evropské rady Donald Tusk i šéf Komise Jean-Claude Juncker totiž patří taky k evropským lidovcům.
"Dlouhodobý monopol těchto dvou federalistických stran v evropské politice a jejich zastaralá dogmata je právě to, co dnes táhne Evropskou unii ke dnu," myslí si europoslanec Jan Zahradil (ODS). Ten je v Evropském parlamentu místopředsedou uskupení Evropských konzervativců a reformistů (ECR), třetí největší skupiny poslanců. Za něj kandiduje na předsednický post Helga Stevensová. Ta se věnuje hlavně právům zdravotně postižených lidí, sama je neslyšící.
Čtvrtou největší frakcí Evropského parlamentu je Aliance liberálů a demokratů pro Evropu (ALDE). Její kandidát na předsedu, bývalý belgický premiér Guy Verhofstadt, je zároveň europoslancem zodpovědným za vyjednávání o Brexitu a má v celé instituci poměrně vlivnou pozici.
Koňský handl
Stranický boj se podle prorektorky Masarykovy univerzity Markéty Pitrové rozšířil i na Evropskou radu a Komisi.
"Koňský handl o pozici předsedy zásadně poškozuje Evropský parlament i EU," říká. "Veřejnost tak může znechuceně sledovat boj o dobře placené posty namísto snahy evropských institucí dělat profesionálně svou práci," dodává Pitrová.
Podle Tomáše Weisse se snaží Evropský parlament zvyšovat svůj vliv v unijní politice dlouhodobě. Nemá ale právo navrhovat zákony, a je proto závislý na jednání Komise a Rady.
V roce 2017 proto nebudou pro EU největší výzvou jen migrace nebo boj s terorismem, ale taky vnitropolitické šarvátky včetně nástupu populistických a euroskeptických stran v jednotlivých členských státech.
