Dillí - Ve 14 letech byla Šakila Zarínová donucena provdat se za staršího muže s prominentními styky jak v afghánských vládních kruzích, tak i v řadách teroristického hnutí Tálibán. Brzy zjistila, že manžel není jen vlivným mužem mnoha tváří, ale že více než pevnou rukou chce vládnout i doma.
Fyzické napadání a sexuální násilí, které začalo už o svatební noci, se stalo každodenním tvrdým chlebem mladé novomanželky.
Dreams do come true. For was Afghan girl Shakila Zareen's dream to meet Bollywood superstar @BeingSalmanKhan someday. pic.twitter.com/SKe8BOrgaO
— sabina lamba (@SabinaLamba) March 29, 2014
Udání na policii a zveřejnění manželových vazeb na islamistické hnutí nepomohlo, situaci naopak ještě zhoršilo. Když jí bylo 16 let, pokusil se jí její manžel zabít. Z bezprostřední blízkosti ji střelil přímo do tváře.
Šakila ale jako zázrakem přežila. Po třech letech a devíti operacích, při kterých se lékaři pokusili znovu poskládat její obličej, jí svitla naděje na záchranu a lepší budoucnost. OSN jí přiznala status uprchlíka a navrhla přesídlení do Spojených států.
V roce 2016, čtyři roky po útoku, vláda USA její žádost předběžně schválila. Jaké bylo překvapení, když o pouhý rok později, letos v červnu, americké úřady oznámily, že na azyl nemá nárok.
"Z té zprávy se mi udělalo tak špatně, že jsem musela znovu do nemocnice," vypověděla novinářům z britského The Guardian, kteří její příběh sledují.
Změna imigrační politiky
Dnes 21letá Šakila žije v indickém Dillí, kam ji nechala přemístit indická vláda, a kde také podstoupila všech devět operací na rekonstrukci obličeje. Ani tady se ale necítí v bezpečí. Manžel jí opakovaně telefonuje a vyhrožuje jí i její rodině v Afghánistánu. "Není pro něj žádný problém přijet do Indie. Volá mi, že Indie je blízko a kdykoliv mě může najít a zabít."
Když se britští novináři pokusil spojit s Šakiliným manželem, nedostali se přes jeho bratra. "Víte, kdo já jsem?" byla jeho jediná reakce.
Šakilina žádost o azyl byla odmítnuta po zavedení nové imigrační politiky Donalda Trumpa. Maximální počet přijatých uprchlíků ročně byl snížen z 110 tisíc na 50 tisíc lidí. Letošního limitu bylo dosaženo už v červnu.
Zlepšení postavení žen v afghánské společnosti bylo jednou z priorit USA po invazi v roce 2001. Mezi priority Kábulu ale tato problematika nepatří ani dnes. Pokrok v tomto směru zůstává jen na papíře, zatímco v praxi se míjí účinkem.
"Vláda nedokáže poskytnout ženám bezpečné prostředí ani doma, ani na ulici nebo v práci," cituje list afghánskou političku Fawzii Koofiovou.
Podle Koofiové je to veliká chyba. "Musí existovat rovnováha mezi vojenským a civilním postupem. A nemyslím si, že by právě práva žen stále byla prioritou našich zahraničních přátel," vysvětlila.
Odmítnutí žádosti o azyl vysvětlil imigrační úřad "bezpečnostními důvody". Paradoxně tak může být skutečným důvodem, že manžel, před kterým Šakila sama utíká, je napojen na Tálibán. Nejmenovaný americký úředník Guardianu potvrdil, že stačí jen slabé podezření, že někdo z příbuzných nebo známých je ve spojení s Tálibánem, aby se z žadatele o azyl stala potenciálně nebezpečná osoba.
'I can have you killed': Afghan woman fears husband after US denies asylum https://t.co/y0xmYMTSkM
— The Guardian (@guardian) August 9, 2017
Ženy volí a pracují, ale zůstávají majetkem mužů
Šakilin příběh je jedním z důkazů, že postavení žen v afghánské společnosti se za posledních roky změnilo jen málo.
Po svržení radikálního Tálibánu v roce 2001 mohly ženy začít zase studovat, volit nebo pracovat. Jejich společenské postavení je podle agentury Reuters ale i nadále zakořeněné spíše v afghánské společnosti jako takové než v náboženství.
Ženy tak nadále zůstávají vlastnictvím rodin a později svých manželů.
Jsou jednoduše neviditelné, stěžují si afghánské aktivistky. Minulý týden se několik z nich postavilo proti zákonu, který zakazuje zapisovat na rodný list dítěte vedle jména otce také jméno matky. Na sociálních sítích se rozšířilo hnutí Kde je mé jméno? (s anglickým hashtagem #WhereIsMyName).
