Muzeum historie holokaustu, Dům teroru v Budapešti nebo Muzeum varšavského povstání. To jsou vzory, které Praha má. Podobné muzeum moderních dějin by mělo do několika let vyrůst i v české metropoli. Na tom se nakonec shodují všichni včetně Mikuláše Kroupy, který tento týden správní radu muzea na protest opustil.
Problém je, že Praha v současnosti nevlastní volné prostory, kde by podobné muzeum mohlo být. Uvažuje se proto nyní o provizorním řešení. Muzeum, které magistrát založil loni na symbolické datum 17. listopadu, má zatím jednu kancelář. Hledá se tedy místo, kde by sídlili zaměstnanci muzea, ale také výstavní plochy, kde by muzeum prozatím prezentovalo svou práci, než dojde k otevření velkého muzea po vzoru jiných evropských měst.
Mikuláš Kroupa se však domnívá, že hledání dočasného řešení je zbytečné plýtvání sil. Navíc muzeum má sloužit jako památník všem lidem, kteří se totalitnímu režimu postavili a nebáli se kvůli tomu obětovat i svůj život.
Tento nádech se však z provizorního prostoru podle něj vytratí. "Je obrovská chyba, že se ztratí podstatné gesto, které chceme tímto krokem učinit. A to je to, že si svobody a svých hrdinů vážíme. A pomník hrdinům nemůžeme dělat v garáži. To je směšné. Pakliže to chceme udělat vážně, tak k tomu také vážně musíme přistoupit," říká Kroupa.
Spěchá se, aby se co nejrychleji přestřihla páska
Podle něj je za touto snahou co nejdříve otevřít alespoň nějaké muzeum, které se věnuje 20. století, aby stávající vedení metropole mohlo ještě v tomto volebním období získat u veřejnosti politické body. "Příliš se tlačí na to, aby se co nejrychleji přestřihla páska," myslí si Kroupa.
Naopak na mezikroku v podobě dočasného muzea nevidí nic špatného jeho ředitel Jiří Šesták. Když už se vedení města v loňském roce rozhodlo muzeum zřídit, nevidí důvod, proč by už nemohlo vykonávat nějakou činnost. Zvláště pokud otevření velkého muzea může trvat i několik let.
"Měli bychom mít ambici jít vizí velkého muzea, ale zároveň už během nadcházejících zhruba deseti let může být muzeum prospěšné pro společnost a mělo by naplňovat důvod zřízení. I v edukaci může být muzeum činné tak, aby přinášelo svědectví o 20. století v podobě, aby tato jakási zející díra ve skladbě muzeí byla zaplněna," vysvětluje ředitel Šesták.
S dočasným sídlem nemá problém ani spisovatel a nakladatel Jiří Padevět, který je rovněž členem správní rady muzea. Podle něj je však nutné, aby se všechny síly soustředily na to, aby se našel vyhovující prostor, kde by mohlo muzeum ve velké podobě sídlit nastálo.
Sídlo gestapa nebo místo popravy Horákové
Jako ideální řešení všichni oslovení vidí Petschkův palác, kde za druhé světové války sídlilo gestapo, nebo pankráckou věznici, kde byli během protektorátu popravováni čeští vlastenci a kde komunisté po vykonstruovaných procesech zavraždili odpůrce režimu včetně Milady Horákové.
Ani jeden z objektů však městu nepatří, vlastní je stát. Praha by je tak musela se státem vyměnit za něco jiného. "Bohužel i jiné směny majetku, které se připravovaly a byly třeba i jednodušší, jsou nyní zablokovány kvůli sporu ohledně vládní čtvrti v Letňanech," vysvětluje pražská radní a předsedkyně správní rady muzea Hana Kordová Marvanová (za STAN). Poukazuje na neochotu státu měnit s Prahou pozemky kvůli tomu, že hlavní město nesouhlasí s výstavbou úřednické čtvrti v Letňanech, což podporuje premiér Andrej Babiš.
Možnosti města jsou kvůli tomu omezené. Sama Marvanová nyní preferuje, aby kanceláře muzea vznikly v radničních domech u Staroměstského náměstí. Výstavní prostor by podle ní bylo nejlepší umístit na Letné pod bývalým Stalinovým pomníkem. Nešlo by o žádnou výraznou rekonstrukci, jak se zprvu uvažovalo, ale město by pouze využilo stávající prostory tak jako například předloni Post Bellum, když v místě dělalo výstavu Paměti národa.
Druhou možností je pak zrekonstruovaný Clam-Gallasův palác na Královské cestě, hned vedle budovy magistrátu na Mariánském náměstí. Zatímco podle Marvanové by to byl vhodný dočasný prostor pro muzeum, podle Kroupy by zde mohlo muzeum být dokonce nastálo. "Je to nádherné místo, má to veliké konírny a asi pět výstavních tras. Jsou využitelné pro filmové projekce, je tam velký dvůr, kde se dá také využít projekce na fasády. Dá se tam udělat místo pro kavárnu, kde by si člověk dal po absolvování expozice kávu. Srdce je sice složené z velmi krásných barokních místností, ale to by bylo vhodné pro nějaké slavnosti nebo přednášky," říká Kroupa.
Tuto možnost však úplně nevítá ředitel muzea Šesták. "Clam-Gallasův palác je v rámci Evropy ojedinělá barokní stavba. Expozice z 20. století by se dostala do silného antagonismu s interiéry, které jsou mimořádně zachovalé. Je otázka, jestli by to odborná veřejnost přivítala," myslí si Šesták. Podle něj by bylo vhodnější najít nějakou stavbu na brownfieldu a rekonstruovat ji podle potřeb muzea. Takové řešení se zamlouvá také Marvanové.
Muzeum s Post Bellum spolupracovat chce
O dočasném sídle nakonec rozhodne zastupitelstvo. Ve čtvrtek za tímto účelem zřídilo komisi, která ho má najít. Každá ze stran v zastupitelstvu v ní bude mít dva členy, doplní je také nezávislí odborníci.
Jednou z možností je i to, že vyberou Dům pážat na Hradčanech, ve kterém však měl sídlit institut společnosti Post Bellum, kterou vede právě Kroupa. Ten je podle svých slov ochotný se nájemní smlouvy vzdát ve prospěch muzea. Stále však trvá na tom, že hledat dočasné řešení pro muzeum není vhodné.
K opuštění správní rady se nakonec Kroupa rozhodl poté, co rada neodsouhlasila usnesení, že sbírka vzpomínek pamětníků Post Bellum - Paměť národa je pro muzeum využitelná a přístup k této sbírce je pro něj žádoucí. Podle Marvanové to však neznamená, že muzeum nechce s Post Bellum spolupracovat - jen bylo usnesení neurčité, proto se část rady hlasování zdržela. Naopak Marvanová spolupráci s Post Bellum podporuje. Podle ní jde jen o nedorozumění.
Podobně se vyjádřil i ředitel muzea Šesták. "S panem Mikulášem Kroupou jsme se domluvili, že budeme hledat buď společné projekty, nebo možnosti spolupráce, ale hlavně chceme o sobě vědět, abychom mohli spolupracovat. Samozřejmě že je za tu práci, kterou tady odvedli a určitě ještě odvedou, vnímám velice pozitivně," tvrdí Šesták.
