"Měsíc je nejbližší a zatím jediné kosmické těleso, na které vstoupil člověk. Abychom se o našem přirozeném satelitu dozvěděli více, bude zapotřebí na Měsíci vybudovat stálou základnu, která by byla trvale obydlená, podobně jako je tomu u Mezinárodní vesmírné stanice (ISS). Není to úkol jednoduchý. Chtěl by ses na něm podílet? Moon Camp Challenge ti tuto možnost nabízí!" hlásá tato mezinárodní soutěž.
Je určena dvou- až šestičlenným týmům ve třech kategoriích, které se liší věkem účastníků a obtížností. Návrhy hodnotí přímo odborníci z Evropské kosmické agentury. V ročníku 2020 zvítězili v kategorii středně pokročilých (Explorers) v konkurenci 135 týmů z 24 zemí světa dva třináctiletí školáci z Roudnice nad Labem - Vojtěch Dvořák a Jan Vávra. Jejich úspěchu si všimli organizátoři soutěže Zlatý oříšek, kteří každoročně vyhledávají a oceňují nejtalentovanější děti Česka. Honza s Vojtou se 1. ledna stali laureáty této soutěže.
Vše začalo na vědeckém příměstském táboře v roce 2019, kde se tehdy dvanáctiletý Vojtěch Dvořák potkal s Janem Spratkem, který pracoval ve vzdělávací kanceláři Evropské kosmické agentury a nyní působí v pražském planetáriu. Vytváří nové vzdělávací programy o vesmíru pro studenty i učitele a přednáší pro žáky po celé republice. Lektor Vojtovi doporučil, aby se zúčastnil celosvětové soutěže Moon Camp Challenge.
Nejdřív se nám nechtělo. Ale pak jsme se nudili
Vojtěch vypráví, jak svému kamarádovi Honzovi několikrát o této výzvě říkal, ale příliš se jim do ní nechtělo. "Jenže v době první vlny koronaviru jsme se začali nudit a řekli jsme si, že to zkusíme," doplňuje. Nečekalo je nic, s čím by měli zkušenosti ze školy: měli navrhnout základnu, která udrží naživu minimálně dva astronauty, a vymodelovat ji s využitím 3D softwaru. Ten před soutěží v životě ani neviděli a museli se vše naučit. Zato o vesmíru toho věděli hodně.
"Snažili jsme se jít doma příkladem, protože v dětském věku je rodinné zázemí asi to, co nejvíc formuje dětský vývoj," říká Vojtův tatínek Jiří Dvořák a prozrazuje, že jeho od dětství provázel známý popularizátor astronomie Jiří Grygar, jeho knížky a televizní pořad "Okna vesmíru dokořán" či rozhlasový pořad Meteor. Pochvaluje si, že "jablko nepadlo daleko od stromu" a syn má podobné zájmy, jako měl on v jeho věku. "Díky dnešním možnostem je může rozvíjet daleko lépe, než jsme mohli my," dodává.
Více než pohádky je zajímal vesmír
A tak Vojta od malička tíhnul k technickým věcem, zdědil po tátovi oblibu stavění různých strojů a věcí ze stavebnic, miloval Lego. "Už celkem od útlého věku ho víc než pohádkové knížky zajímaly encyklopedie o přírodě a vesmíru," vzpomíná tatínek s tím, že postupně zvítězil vesmír. Podle otce za to mohou nejen oni coby rodiče, ale také skvělí lektoři v Centru pro talentovanou mládež, kam ho vozili na takzvané Objevitelské soboty.
Podobně vyrůstal i Honza, také on byl odmalička velký fanda do techniky, vesmíru a astronomie. Jejich hluboký zájem se jim velmi hodil při práci na soutěžním modelu měsíční základny.
Jak popisuje Jan Spratek, kluci si správně položili několik základních otázek. Jejich zodpovězení jim pomohlo postupovat systematicky a bez zbytečných zádrhelů postupovat k modelu s promyšlenými funkčními prvky. Základně dali jméno Columbia, aby vzdala úctu objeviteli Kryštofu Kolumbovi a raketoplánu Columbia, který se zřítil v roce 2003.
Výsledkem se stala základna určená šesti astronautům, jejichž bezpečí měli čeští vesmírní architekti na prvním místě. "Aby obyvatele Měsíce ochránili před nebezpečnou radiací ze Slunce, dopadajícími mikrometeority nebo velkými výkyvy teplot, umístili hlavní část základny do měsíčního podzemí," popisuje Spratek. Jak dále uvádí, aby astronautům zajistili dodávky vody, a díky její elektrolýze i kyslíku pro dýchání, umístili své lunární sídlo do bezprostřední blízkosti jednoho z hlubokých kráterů poblíž jižního pólu Luny, které jsou bohaté na vodní led.
Chválí i kreativní nápad českých školáků, jak zajistit na Měsíci jídlo. Počítali s tím, že část jídla se bude dovážet ze Země, nicméně na měsíční základnu umístili také aeroponickou laboratoř, jež umožňuje pěstovat plodiny bez půdy a s minimem vody. Kluci sem dali saláty, ředkvičky a další zeleninu. "Nemohl chybět ani experimentální skleník na povrchu, ve kterém se měly testovat tzv. tomtaty, což je kříženec brambor a rajčat. Do laboratoře přidali akvárium pro chování ryb," líčí Spratek.
Celému komplexu dodávají energii solární panely na povrchu, které ovšem mají i svou zálohu v podobě radioizotopového generátoru v bezpečné vzdálenosti od ubikací. Nechybí společenská místnost, tělocvična, přechodové moduly, telekomunikační paraboly nebo měsíční vozítka.
"Museli jsme myslet na všechny detaily. Jelikož jsme nadšenci do vesmíru a kosmonautiky, měli jsme znalosti, které se ve škole neučí. Potřebné informace jsme čerpali i z internetu a on-line kurzů Jana Spratka," zmiňuje Vojta. Nejhorší podle něj byly začátky modelování, kdy se museli naučit vše od začátku. "No a plno věcí jsme také ze začátku předělávali," usmívá se Vojta.
Když se jich zeptáte, jestli znají film a knihu Marťan, pojednávající o přežití člověka na Marsu, přitakávají. Při porovnávání pobytu na Měsíci či Marsu zdůrazňují, že na Měsíc je mnohem snazší doprava. "Trvá to sem jen tři dny, také to neznamená tak velký psychický tlak na astronauty - nejsou až moc vzdálení od rodné planety," vysvětlují. Ale pobyt na Měsíci má oproti Marsu podle nich i mnoho nevýhod. Jelikož Měsíc téměř nemá žádnou atmosféru, jsou astronauti více ohroženi mikrometeority a velkými výkyvy teplot od +180 stupňů až do -200 stupňů Celsia, zatímco na Marsu je mezi +20 a -90 stupni Celsia.
Oba kluci svému modulu věří. "Byli bychom schopní v něm přebývat a mohli bychom ho astronautům doporučit," říkají. "I když tedy potřebovalo by to doladit některé nedostatky a věci, ve kterých jsme si až moc věřili," dodávají. Tím mají na mysli třeba ještě ne dost otestované technologie.
