Banka Saxo Bank pravidelně sestavuje přehled desítky "šokujících" scénářů pro každý rok. Jedná se o situace, které by s finančními trhy zatřásly, pokud by na ně skutečně došlo. Instituce vždy hned v úvodu svého přehledu varuje, že nejde o oficiální předpovědi banky, ale spíše o varování investorům. Pravděpodobnost některých scénářů sice nepřesahuje ani jedno procento, neznamená to však, že se nemohou stát.
Nicméně svět si i kvůli covidu či válce na Ukrajině postupně zvyká na věci, které by ještě před pár lety byly téměř nemyslitelné, a mnohé předpovědi pro něj vlastně už tak šokující nejsou. Ekonom Jakobsen přitom v rozhovoru pro Aktuálně.cz vysvětluje, v jaké situaci se současná společnost nachází a kam má namířeno.
Prosím o šokující předpověď už teď v polovině roku - jak vidíte následující měsíce? Co čeká evropské ekonomiky?
Myslím si, že inflace zůstane velmi vysoko. Jsme svědky 10% nárůstu inflace podle meziročního indexu spotřebitelských cen a šokující je na tom to, že řada lidí si myslí, že jsme vrcholu inflace už dosáhli. Každá banka vám dnes řekne, že předpokládá zlepšení situace v roce 2023. Problém však je, že pokud se podíváme na zimní výhledy cen elektřiny, plynu, uhlí - jsou na absolutním maximu.
Takže se domnívám, že se centrální banky budou muset vzdát myšlenky, že inflace v roce 2023 klesne, a tuto svou optimistickou předpověď posunout do roku 2024 nebo 2025.
Tím i většina citlivých aktiv, jako jsou akcie, zažije další pokles. Takže mojí šokující předpovědí je to, že navzdory ujištění centrálních bank inflace naopak zrychlí a akciový trh zažije další pokles, pravděpodobně o dalších 15 procent.
To jste moc nepotěšil, vysoká inflace všechny děsí.
Vlastně si myslím, že vysoká inflace může být v dlouhodobém výhledu dobrá věc, protože to ekonomiku znovu nastartuje a vlády přinutí, aby lépe stanovovaly své priority. Současný stav naléhavě vytváří příležitosti dělat věci jinak. Způsob, jak jsme řídili měnovou a fiskální politiku v posledních dvaceti letech, vedl k tomu, kde jsme dnes. Nízkou produktivitu a velmi vysokou nerovnost může narušit jen vysoká inflace. Věřím, že díky ní zastavíme vše, co jsme dosud dělali, a posuneme se k více produktivnímu způsobu, jak o ekonomice přemýšlet.
Někteří ekonomové předpovídají minimálně tři "hubená" léta, souhlasíte s nimi? A pokud ano, jak moc hubená pro společnost budou?
Jakákoli předpověď na následující roky je poněkud zbytečná, většina lidí ani nedokáže odhadnout, co se bude dít zítra. Pokud bychom ale opravdu chtěli dospět k nějaké analogii či vyhodnotit, co se nyní děje, tak myslím, že se akciový trh bude v následujících třech letech pohybovat okolo nuly, možná lehce nad. Když následně ještě zahrneme inflaci, pohybem trhu dospějeme k negativnímu výsledku.
A to se dost podobá tomu, co se dělo v 70. letech, kdy jsme pozorovali zplošťování cen, nicméně nakumulovaná inflace byla negativní. Kupní síla, tedy reálně to, kolik jste mohli ušetřit nebo kolik utrácet, šla vlastně do minusu. Předpokládám určité zvraty a ztrátu kupní síly skrze vysokou inflaci.
Takže současná situace je podobná té ze 70. let minulého století?
Pokud se podíváte na historii Fed (americká centrální banka, pozn. redakce), došlo pouze ke dvěma případům, kdy Bílý dům nařídil centrální bance zvýšit úrokové sazby. Nacházíme se v období, kdy se jak vlády, tak centrální banky pokoušejí bojovat s inflací. Problém dneška ale je to, že cokoli vlády udělají, bude zkrátka inflační.
Pokud bude česká vláda chtít kvůli rostoucím cenám energií a potravin podpořit příjmy, bude to sice dobré pro lidi, ale bude to inflační - vytvoří se další poptávka v systému, který už má potíže s dodávkami. A pokud už čelíme potížím s dodávkami, vlastně už ani nezáleží na tom, že poptávka jde dolu. A to je právě srovnatelné s těmi 70. léty. Tehdy jsme také čelili omezením v dodavatelských řetězcích, především to začalo energiemi.
Kdybychom to převedli do dneška, potýkáme se s vysokou závislostí na polovodičích, které jsou ze 70 procent vyráběny na Tchaj-wanu. Jsme závislí na solárních panelech, které se z 90 procent vyrábějí v Číně. S globalizací světa jsme zvýšili závislost na jednom výrobci, který vlastně vyrábí všechny produkty. Což znamená, že svět nyní směřuje k "deglobalizaci". Jenže deglobalizace je podstatně dražší a proinflační.
Co jsme podle vás udělali špatně?
Nevhodně jsme investovali do fosilní energie - do ropy, uhlí, plynu. Každá společnost na světě se zabývala zpětným odkoupením akcií a vyplácením dividend a téměř nikdo nerozvíjel investice do zdrojů. Rychle jsme se posunuli směrem do virtuální ekonomiky. A ta reálná ekonomika, která odesílá zboží, jezdí do přístavů či doručuje zboží, masivně podražila. Protože jsme do ní neinvestovali.
Období 70. let je srovnatelné se současností, jen jsme na tom nyní ještě hůř. V 70. letech jsme měli Paula Volckera, bývalého předsedu Fed, abychom proti všemu bojovali. Dnes máme Fed, který podle mě z nějakého zvláštního důvodu nerozumí financím. Máte tu najednou dvě ekonomiky - finanční svět a ten skutečný, reálný. Ten reálný každého varuje, že inflace roste, ale ten finanční říká: "Moment, to nebude tak hrozné." Je jasné, že reálný svět bude mít nakonec navrch.
Myslím, že je fér říci, že centrální banky mohou za globální nerovnosti. Expanzivní měnová politika, kterou poslední leta prosazovaly, je skutečně to, čemu říkáme "the champagne effect". Naléváme do skleničky v horní řadě a šampaňské se postupně rozlévá do skleniček ve spodních řadách. Očekávaný efekt je to, že skrze vysoké ceny akcií se snaží ekonomiku vyléčit. To se však nestalo.
Centrální banky takto vytvořily společnost, která je spíše konstruktem. Proto si myslím, že nastanou společenské zvraty - podobné jako v 60. a 70. letech. Pravděpodobně i terorismus bude znovu na vzestupu, podobně jako v 70. letech.
Ve zprávách lidé nyní často slyší, že mají kvůli vysoké inflaci své peníze zhodnotit investováním. Na druhou stranu ale přibývá zpráv, že cenné papíry padají. Co byste tedy poradil člověku, který nemá s investováním zkušenosti? Kam má nyní uložit své peníze?
To je složitá otázka, vše závisí na konkrétním jedinci. Já jsem proto, aby lidé investovali peníze každý měsíc nebo rok do diverzifikovaného portfolia. Potřebujete akcie, fixní příjem za pevnou sazbu (dluhopisy), dále potřebujete komodity, zlato a pro trochu adrenalinu i malé množství kryptoměn.
Důležité je si ujasnit, jaké množství peněz vložíte do různých typů aktiv. Nemusíte být expert, stačí dělat věci velmi jednoduše, ale je nutné respektovat přirozený pořádek a povahu investičních zákonů. Právě diverzifikace je jedním z nich. Smíšení několika typů aktiv vám umožní vydělávat peníze po celou dobu, ať je krize, nebo není.
Například tento rok jsem ztratil 35 procent na svém kryptu, ale současně mám 10 procent alokovaných v energiích, které jsou teď nahoře o 70 procent, čili celkově jsem vydělal. I když jsou na trhu stále zvraty, smíšené portfolio většinou vždy zajistí zisk.
A když koupit akcie, tak firem, které se pohybují v reálné ekonomice?
Když se teď podíváte na výkonost akciového trhu, tak společnostem, které žijí v reálné ekonomice - služby, přístavy, poskytovatelé energií, školy -, se dobře daří. Oproti tomu virtuálním či online platformám se moc nedaří. Takže ano, moje rada zní, pokud zůstanete na akciovém trhu, tak investujte do reálných, hmatatelných aktiv, která skutečně přispívají do reálné ekonomiky. Tedy do čehokoliv, co lze koupit nebo sdílet.
Svět má přebytek online i virtuálna. Chybí nám polovodiče, solární panely, hliník i měď či lithium. Přemýšlejte, jaká komponenta v ekonomice potřebuje peníze a která dostatek peněz již má. Do internetu a různých platforem už bylo investováno mnoho peněz, avšak málo peněz je v opravdových produktech.
Je třeba ale zapomenout na to, že z investic se z nás stanou boháči. To, co se dělo v posledních letech, že lidé mohli na akciových trzích koupit prakticky cokoli a vše vydělávalo spoustu peněz, tak tyhle doby už jsou pryč. Vzdalujeme se světu, kde lidé chtěli vydělávat nicneděláním. Blížíme se světu, ve kterém lidé budou chtít něco dělat a najdou smysluplný život. A to je pozitivní.
