Aktuálně.cz: Když jsme v březnu psali o chystané novele zákoníku práce, podle vašich vyjádření to vypadalo, že byste možnost práce z domova nejraději výrazně omezil. "Osobně bych připustil práci z domova jen u někoho, kdo má třeba nějaké problémy s pohyblivostí," uvedl jste mimo jiné.
Josef Středula: To jsem myslel jen ve vztahu k mým spolupracovníkům. Z mého pohledu to je tak, že s kolegy potřebuji mít interakci. A je velice těžké si představit, že bych s nimi neměl kontakt. Proto u nás v odborové centrále dlouhodobě platí, že lidé nevykonávají práci z domova s výjimkou těch, kteří se nacházejí jinde. Je to ale jen můj osobní názor, v žádném případě k tomu nemám generální odpor.
Připouštíte tedy, že pro některé profese je práce z domova vhodná?
Umím si představit řadu pozic. Třeba softwaráři, účetní, lidé kteří mají kreativní práci, například scenárista nebo člověk, který pracuje sám na sebe, respektive nejde o práci týmového charakteru, například korektor nebo grafik. Stejně tak je home office důležitý i pro kolegy, kteří mají nějaké zdravotní postižení a které by cesta do zaměstnání de facto ohrožovala, nebo pro matky s dětmi.
V žádném případě nechceme omezovat práci z domova, ale myslím si, že je třeba vytvořit nový typ vztahu mezi tím, kdo ji poskytuje a kdo ji objednává.
Co přesně tím máte na mysli?
Nemám na mysli nějaký nový pracovněprávní vztah. I v případě home office jde o výkon závislé práce, takže by to měl být pracovní poměr s určitými, v zákoně jasně vymezenými specifiky.
Ministerstvo chce výslovně do zákoníku uvést, že zaměstnavatel musí hradit související náklady, především na připojení k internetu. Firma má také nainstalovat a udržovat technické i programové vybavení (pokud zaměstnanec nepoužívá vlastní) a zajišťovat ochranu údajů, které se zpracovávají po síti. Pracovní podmínky nesmí člověka pracujícího z domova znevýhodňovat ani zvýhodňovat v porovnání se srovnatelnými kolegy, kteří jsou na pracovišti. Současně by firma měla „přijmout opatření zabraňující izolaci zaměstnance pracujícího mimo pracoviště od ostatních zaměstnanců a zajistit mu možnost se s nimi pravidelně setkávat“. Je takový návrh pro vás dostatečný, nebo chcete po ministerstvu ještě nějaké zpřísnění?
Rozhodně nechceme nic přísnějšího. Já si osobně myslím, že ten systém nebude funkční. Podle našeho názoru ministerstvo předložilo návrh, který je příliš striktní.
V čem je příliš striktní? Vůči firmám?
Striktní je především, pokud jde o hrazení nákladů ze strany zaměstnavatele. Pro praxi by bylo výhodnější, aby náklady mohly být stanoveny takzvaným paušálem.
Home office není benefit
Je správné snažit se více regulovat home office, který je podle průzkumů jedním z nejžádanějších benefitů ze strany zaměstnanců?
Obrovská mýlka je, že lidé považují home office hlavně za benefit, jako tu vidinu "nemusím chodit do práce". Přitom díky dostupnosti moderních technologií nastala situace, že je ten člověk k dispozici 24 hodin denně a sedm dní v týdnu. Šéf pošle podklady pozdě nebo si pak v pátek v osm večer vzpomene, že chce něco na pondělí na ráno, tak zavolá zaměstnanci.
Zaměstnavatel vidí, že pracovník vnímá práci z domova jako benefit - tak mu ji nabídne. Šéfové pak mají pocit, že neplatí žádné regule, že se nemusí nic dodržovat a že zákonná pracovní doba není v průměru čtyřicet hodin týdně.
To se ale děje i běžně v zaměstnání, kde není home office. Nejde spíš o to, že se lidé sami musí ozvat a říct, že už nejsou v práci a mají jiný program?
Jestli se najde zaměstnanec, který to sám dokáže, tak klobouk dolů, pak je velmi zdatný. Podobnou samoregulaci můžete mít u sebevědomého zaměstnance a u korektního zaměstnavatele, ale jinak v podstatě nemáte obranu. Může dojít na to, že vám zkrátí odměnu, protože jste odmítla komunikovat. Že jste třeba v divadle? To ho nezajímá. Jak to, že jste mu nezvedla telefon?
Další výraznější změny v zákoníku práce
VÝPOČET DOVOLENÉ. Nově by se dovolená měla počítat na hodiny, a ne na celé dny jako dosud. Dosavadní způsob počítání přináší potíže hlavně ve směnném provozu. V nevýhodě jsou lidé, kteří si vezmou dovolenou v den, kdy mají šestihodinovou směnu, oproti těm, kteří ji čerpají v den, kdy slouží „dvanáctku“.
PRÁCE MIMO PRACOVNÍ POMĚR. Pro dohody o pracovní činnosti a provedení práce mají platit přísnější pravidla než dosud. Zákon by jim například garantoval minimální výši odměny nebo nárok na volno.
PŘEVEDENÍ NA JINOU PRÁCI. Ve chvíli, kdy zaměstnanec už není schopen vykonávat dosavadní práci, bude k přeložení na jinou pozici nutný jeho souhlas. Dosud může firma přesunout zaměstnance i bez jeho svolení.
TOPMANAŽEŘI. Nejvyšší manažeři - typicky především generální a finanční ředitelé - by si sami mohli určovat pracovní dobu, ale neměli by pak nárok na příplatky za práci přesčas.
HROMADNÉ PROPOUŠTĚNÍ. O hromadné propouštění (se speciálními povinnostmi pro zaměstnavatele) půjde nově už ve chvíli, kdy firma propustí velké množství lidí z jedné pobočky, ne z celkového počtu zaměstnanců. Pro konkrétní region totiž může mít takový krok dramatický dopad, přestože z celorepublikového pohledu není výrazný.
A při home office se zaměstnanec necítí komfortně, když bude klást podmínky, "já chci toto", "pracovní doba bude taková", "nebudete mi volat v tolik hodin", "nepředpokládejte, že vám budu reagovat vždy online". Málokdo si je schopen o to vše říct.
Zákon by měl hlídat pracovní dobu
Takže si myslíte, že zaměstnanci jsou za práci z domova tolik vděční, že si šéfům netroufnou cokoliv "diktovat"?
Určitě na počátku. A poté je už změna velice těžká. To je podobné, jako když dáte zaměstnanci k dispozici mobilní telefon. První dojem může být: "Ježíši, to je super! Mám tady nekonečný účet, ještě mi dali dokonce internet." Ale to, že mu pak zaměstnavatel stále volá, tak to je vlastně cena za ten profit.
V případě home office je například stále častější situace, kdy nadnárodní firmy, které mají sídlo na jiném světadílu, začaly vyžadovat, aby se videokonference konaly v noci. Nebo mají být lidé online v sobotu, v neděli, což výrazně omezuje jejich rodinný život
A s tím nerespektováním časového posunu máte zkušenost i v Česku?
To víte, že ano. Videokonference v noci - například v oblasti průmyslu. My jsme domlouvali zrušení firmy a tam videokonference probíhaly v devět večer. Toto je naprosto běžný fenomén, to se děje úplně normálně.
Pomůže to ale navrhovaná novela zlepšit? Zrovna "neustálou dostupnost na telefonu" nijak speciálně neřeší...
Určitě pomůže. Vezměte si, že kdyby tam žádná zmínka o home office nebyla, tak se o něm vůbec nemluví. Takže ministerstvo práce, aniž by to byl původní plán, způsobilo diskuzi na toto téma. Najednou lidé, kteří home office mají, budou vědět, že i oni mají nějaká práva.
Jak ale zákon ošetří, že když firma "pozve" zaměstnance jednou týdně na poradu, tak mu ve zbylých čtyřech dnech nebude dávat úkoly v devět večer?
A jak víte, že se ta porada bude konat jen jednou týdně, a ne třeba každý den? Tady je jasně dané, že je zaměstnavatel povinen přijmout nějaká opatření. A jestli se pak zaměstnanec setká se svými spolupracovníky jedenkrát nebo dvakrát, to je individuální.
A jak často by to podle vás mělo být?
Není tam minimum ani maximum. Ze svého pohledu bych si uměl velice složitě představit setkávat se se zaměstnancem méně než jednou za týden.
Jaké negativní důsledky ta izolace může mít?
Bude mít problém ve chvíli, kdy přijde o práci. Bude mít omezenou schopnost komunikace a budou mu chybět sociální vazby.
Nenechme ho vyhnít v kutlochu
Ještě se ale vrátím k původní otázce. Jak "pravidelné setkávání s kolegy" zaručí, že pak zaměstnanec nebude muset doma pracovat pozdě večer nebo kdykoliv si jeho šéf usmyslí?
Počkejte, pojďme nehnidopišit. Kdyby to tam nebylo, může firma nechat zaměstnance zavřeného v té své kanceláři, pardon, v tom svém kutlochu. A když tu povinnost nebudu mít jako zaměstnavatel, tak ho tam nechám klidně vyhnít. Teď přeháním. Ale najít opatření, jak zapojit zaměstnance - a to nemusí být v pracovní době, to je individuální - je důležité.
To nezpochybňuji, ale může současná novela zákoníku práce nějak zabránit tomu, že zaměstnanci pracující formou home office budou mít neomezenou pracovní dobu, kterou kritizujete?
V zákoníku práce by mělo být jasně napsané, že se podobné věci nesmí dít a že i v rámci home office činí průměrná pracovní doba osm hodin denně. Jestliže si zaměstnanec pracující doma sám rozvrhuje pracovní dobu, neznamená, že tu neplatí maximální zákonné limity pracovní doby.
Jako argument pro regulaci home office jste nedávno uvedl také to, že některé firmy své zaměstnance k této formě práce de facto nutí a ruší své kanceláře, aby uspořily. Můžete k tomu uvést podrobnosti?
Tito zaměstnanci nejsou zpravidla našimi členy. Máme ale kontakty i mimo Českou republiku a máme už zhruba patnáct let informace právě ze zemí, kde se praxe home office rozšířila ve větší míře, než je tomu dosud u nás. Například Švédsko nebo Velká Británie.
Dorazily už podobné praktiky i do Česka?
Pokud se ministerstvo tématu home office věnuje v novele zákoníku práce, tak je evidentní, že nastala doba, aby se práce z domova regulovala.
A znáte tedy nějaký konkrétní příklad?
Zase jsou to ty profese, o kterých jsem říkal, že jsou vhodné pro home office. Jde třeba o firmy, které využívají zaměstnance pro získávání nových zákazníků, o nejrůznější typy dealerské činnosti.
