Pan Jan se vracel s celou rodinou autem z dovolené v zahraničí. A protože cesta byla dlouhá, v polovině přenocovali v kempu.

Když ráno vstali, našli auto vykradené - chybělo několik zavazadel plných oblečení, osobních věcí i nejrůznějšího zboží, které na dovolené nakoupili. Zloději ukradli i kola ze střešního nosiče, zajištěná zámkem.

Kromě zbytečných dvou hodin strávených sepisováním protokolů s policií však pan Jan nedělal z nepříjemné události přílišnou tragédii. Rodina totiž před odjezdem na dovolenou sjednala pojištění zavazadel.

Jenže opravdu pan Jan dostane kompletní náhradu za ukradené věci? Co pro to ještě musí udělat a na co si měl dát pozor předem? Možná bude nemile překvapen - pojištění zavazadel má totiž tolik podmínek a výjimek, že přinese v řadě případů jen minimální nebo nulovou kompenzaci.

Je to levné, ale...

Pojištění zavazadel je obvykle volitelným doplňkem cestovního pojištění. Cena působí výhodně - pro dva dospělé a děti vychází zhruba na osm až dvacet korun za den. "Jistota" pro týdenní dovolenou tedy vyjde jen na pár desítek korun.

Prvním podstatným omezením je poměrně nízký limit pojištěných věcí. Například u České pojišťovny činí 10 tisíc (při pojištění za osm korun na den) nebo 20 tisíc (za šestnáct korun denně).

Limit 20 tisíc korun uplatňuje třeba také Direct pojišťovna, ale hodnota jednoho zavazadla zároveň nesmí přesáhnout 10 tisíc korun.

Vyšší limit pak nabízí například Generali, která za necelých 15 korun denně pojistí rodině zavazadla až do celkové hodnoty 30 tisíc.

Zamčené a neviditelné

Pojištění se vztahuje jen na věci, které necháte uzamčené v kufru auta (jen některé pojišťovny výslovně hovoří také o uzamykatelné přihrádce nebo uzamykatelném střešním boxu). Samozřejmostí jsou zavřená okénka.

Pojištění se tedy nevztahuje například na cyklistická kola na střešním nosiči, přestože jsou zajištěny zámkem. A třeba Triglav nepojistí ani případy, kdy k odcizení či poškození věcí dojde vloupáním do přívěsu - a to ani tehdy, pokud byl uzamčen nebo když šlo o loupežné přepadení.

Důležitou podmínkou je, že předměty nesmí být zvenku vidět. Zvláště při cestě na dovolenou nebo návratu z ní tedy myslete na to, že byste měli mít zavazadlový prostor zcela zakrytý.

Další výjimkou - ale ne u všech společností - bývají zavazadla předaná přepravci na základě potvrzení (typicky v letecké dopravě) nebo uložená do zamykatelné úložné skříňky. V takovém případě totiž primárně odpovídá přepravce nebo provozovatel úschovny, jimž má tyto škody krýt vlastní pojištění.

V noci ne, to se krade

Přestože se krade hlavně v noci, některé společnosti kryjí škody vzniklé vloupáním do auta jen přes den. 

U pojišťoven Allianz nebo Direct k tomu musí dojít mezi sedmou hodinou ranní a desátou večerní. Triglav je "velkorysejší" a pokryje škody už od šesté ranní. Naopak pro pojišťovnu Uniqa začíná bezpečné období až v osm.

Právě toto omezení většina lidí nezná, protože bohužel nečte pojistné podmínky.

Pozor na pracovní a cizí věci

Jenže i když splníte všechny předchozí podmínky, je tu pořád ještě plno věcí, na které se pojištění zpravidla vůbec nevztahuje.

Pojistka totiž kryje v zásadě jen věci, které jsou ve vlastnictví pojištěného (rodiny). Podle obvyklé definice - použijme například od ČSOB Pojišťovny - musí jít navíc o zavazadla či věci osobní potřeby „obvyklé pro daný účel cestování, které si pojištěný na cestování vzal, případně je během cestování prokazatelně pořídil".

Většina společností - třeba zmíněná ČSOB Pojišťovna - výslovně stanoví, že pojištění zavazadel nekryje škodu na věcech sloužících v době vzniku škody k výkonu povolání nebo výdělečné činnosti. Podobně ani Česká pojišťovna neproplatí škody na věcech "sloužících k podnikání nebo k výkonu povolání".

Nicméně třeba Generali naopak "předměty potřebné k výkonu práce, obvyklé pro daný účel cesty" do pojištění výslovně zahrnuje.

Podmínky jednotlivých pojišťoven se liší také ohledně věcí, které patří jiným osobám, necestujícím ve stejném vozidle. U Generali se o půjčené věci bát nemusíte, protože stačí, když je "pojištěný po právu užívá", podobně třeba u Direct Pojišťovny. Naopak třeba Uniqa výslovně z pojištění vylučuje "věci zapůjčené a cizí".

Bez ochrany pak většinou zůstávají předměty, které patří někomu jinému a vy je neužíváte, jen převážíte. Třeba když jste svému známému v zahraničí vyzvedli nebo koupili nějaké zboží. Zde ale může pomoci konstrukce, podle níž patří věci vám a "objednateli" je teprve pak předáte (případně je zatím užíváte s jeho svolením).

Co ještě není pojištěno

Věcí, které podle všeobecných podmínek standardně nebývají pojištěny, je však mnohem víc. Ani když splníte všechna výše uvedená kritéria, pojišťovna vám neproplatí krádež peněz, šeků, platebních karet, dokladů, letenek ani jízdenek.

Pojištění obvykle nekryje ani foťáky, kamery, počítače, mobilní telefony, filmy, videokazety, CD, DVD, ale třeba ani náhradní součásti auta (rezervu). Samozřejmě nejsou chráněny ani cennosti, starožitnosti či věci sběratelské hodnoty. V autě nenechávejte ani klíče od domu.

Řada pojišťoven vám neproplatí ani škodu na alkoholu či tabákových výrobcích a dokonce ani na lécích. Uniqa dokonce nezahrnuje do pojištění ani škodu na potravinách, zatímco třeba u Generali nepočítejte s kompenzací za zničené nebo ukradené brýle či kontaktní čočky.

Perličkou je také ustanovení Evropské cestovní pojišťovny, podle něhož se smlouva nevztahuje na "jakékoliv poškození osobních věcí (poškrábání, proděravění, potrhání apod.), pokud nebyla jejich užitná hodnota podstatně snížena".

Peníze za překlad dáte ze svého

Tak jako u jiných pojištění je samozřejmě nutné vzniklou škodu ohlásit policii, sepsat příslušné protokoly a pořídit dokumentaci včetně fotografií.

Pojišťovny po vás samozřejmě budou chtít doklady prokazující, o jaké věci jste přišli a zda skutečně patřily vám.

Až na výjimky přitom pojistné podmínky hovoří o originálech účtů nebo jiných originálů dokladů o pořízení těchto věcí (ty stačí samozřejmě najít až doma). Máte skutečně všechny doklady od každého hodnotnějšího kusu oblečení či obuvi?

A na závěr zřejmě zásadní komplikace: U věcí zakoupených v zahraničí po vás některé pojišťovny chtějí úředně ověřený "překlad položek do českého jazyka" - zajistit a zaplatit si jej máte vy.

Na vlastní náklady si podle smluvních podmínek některých společností musíte pořídit i úředně ověřený překlad policejního protokolu o krádeži. A to přesto, že se většina pojišťoven chlubí, jaké výhody klientům poskytují díky příslušnosti k velkým mezinárodním finančním skupinám.