Praha - Desetitisíce lidí mají šanci získat zpět peníze, které po nich neoprávněně vymohla Česká kancelář pojistitelů (ČKP). Pomohl jim letošní rozsudek Ústavního soudu, který ostře odsoudil praxi, kdy ČKP vymáhala dlužné povinné ručení i za auta, která byla nepojízdná, či je lidé v uvedené době vůbec nevlastnili.
„Zatím jsme takto u necelé stovky klientů získali zpět na 400 tisíc korun. Ale celkem se to může týkat desítek tisíc lidí a může jít o desítky až stovky milionů korun,“ odhaduje Jiří Ptáček z iniciativy STOP ČKP.
Vyhrožovali, tak zaplatila
Peníze například dostala zpět Monika Kvapilová z Prahy. Před třemi lety nabourala svoji fiestu. Nepojízdný vůz nechala na vlastní zahradě a rozhodovala se, jestli má cenu jej opravit. Po necelém roce ho ale nakonec prodala do šrotu – rodiče jí totiž přenechali své ojeté auto.
Česká kancelář pojistitelů
Česká kancelář pojistitelů (ČKP) je zájmové sdružení založené pojišťovnami, které sjednávají povinné ručení. Vznikla v roce 1999 a ze zákona vybírá peníze od majitelů nepojištěných aut; vybrané peníze slouží zase k výplatě náhrad při nehodách, které nepojištěná auta způsobí. Například majitelé aut do obsahu 1850 cm3 jsou povinni platit 50 korun denně, majitelé větších pak 70 korun denně. V roce 2012 zaslala výzvu 682 tisícům majitelů nepojištěných aut a získala od nich 1,02 miliardy korun, o rok později to bylo 329 tisíc výzev a 603 milionů vybraných korun.
Za nějakou dobu po prodeji se ozvala Česká kancelář pojistitelů a požadovala zaplatit více než deset tisíc korun. Za každý nepojištěný den padesátikorunu. „Jejich vyhrožování a články na internetu ve mně vzbudily dojem, že jsem se skutečně dopustila chyby, a ty peníze jsem jim poslala,“ říká Kvapilová.
Jako doklad o nepojízdném voze sice měla i fotku vraku na zahradě – ale Českou kancelář pojistitelů to nezajímalo. „Paní z ČKP mi řekla, že když jsem neodevzdala SPZ, není co řešit a zaplatit musím. Bez ohledu na to, kde to auto bylo,“ vzpomíná Kvapilová. „Vyhrožovali mi exekucí a dalším navyšováním. Jediné, co mi dokázali nabídnout, byl splátkový kalendář,“ dodává.
Prakticky totožný je příběh Lukáše Semeckého. S jedním rozdílem: Ten odmítl zaplatit. A právě díky němu získala zpět své peníze i Monika Kvapilová.
Bez technické po havárii
Lukáš Semecký si v červenci 2009 koupil ojeté audi. Protože nemělo platnou technickou prohlídku a bylo po havárii, odstavil je v garáži a začal opravovat.
Po více než roce jej ČKP vyzvala, ať zaplatí 1690 korun, protože auto v rozporu se zákonem provozoval tři týdny bez povinného ručení. Když to Semecký odmítl, dala ČKP případ k soudu.
U Obvodního soudu v Praze 2 sice Semecký prohrál, ale nevzdal se. Obrátil se na Ústavní soud (kvůli tomu, že šlo o nízkou sumu, nebylo možné ani běžné odvolání k Městskému soudu v Praze) a ten mu dal za pravdu.
Ústavní soudci uznali jeho argumentaci, že auto nepoužíval, takže nemusel platit. Skutečnost, že SPZ neodevzdal do depozitu, označil Ústavní soud maximálně za přestupek, a ne důkaz o provozování vozu.
„Závěr o tom, že vozidlo bylo provozováno, neměl oporu v provedeném dokazování a je natolik extrémním, že měl za důsledek zásah do práva stěžovatele na spravedlivý proces,“ uvedl ústavní soudce Vladimír Sládeček. To, že je vozidlo vedeno v registru vozidel, sice podle něj většinou opravdu znamená, že je provozováno, nicméně jeho vlastník má právo prokázat, že to tak není.
Nejde o ojedinělý exces
A právě o toto právo byli lidé připraveni. Přestože předkládali důkazy, že auto bylo nepojízdné, či jej dokonce v uvedené době nevlastnili, Česká kancelář pojistitelů i obecné soudy to nebraly v potaz.
I když šlo v tomto případě o takzvanou bagatelní sumu necelých dvou tisíc korun, Ústavní soud případ řešil a dokonce rozhodl, že jeho nález má být precedentem pro podobné případy. V problematice totiž dosud neexistovala sjednocovací judikatura. Tu obvykle tvoří Nejvyšší soud, jenže dovolání k němu je možné podat jen v případě, že jde o více než 50 tisíc korun. A této sumy případy týkající se povinného ručení nedosahují.
„Je zřejmé, že nejde o ojedinělý exces při rozhodování obecných soudů, čemuž svědčí i další ústavní stížnosti se stejným předmětem,“ podotkl Ústavní soud.
Jen třicet dnů na důkazy
ČKP přitom požadovala, že „dlužník“ musí zaplatit do třiceti dnů – nebo v té lhůtě dokázat, že není dlužník. „Některé důkazy v té lhůtě ani nešly dodat. Když jste chtěli doložit například jako důkaz výpis z registru vozidel, tak ten má na jeho vydání třicet dnů,“ doplňuje Jiří Ptáček z iniciativy STOP ČKP. Ta vznikla právě na obranu proti neoprávněným požadavkům ČKP a radí vlastníkům vozidla, jak postupovat.
Mluvčí České kanceláře pojistitelů Aleš Povr sice tvrdí, že akceptovali i pozdější námitky. Rozsudky, které má online deník Aktuálně.cz k dispozici, ale ukazují opak. A ukazují i to, že obecné soudy postup ČKP akceptovaly a odmítaly důkazy, jež majitelé vozidel předložili po uvedené třicetidenní lhůtě.
A kriticky na to reagoval i Ústavní soud. „Lhůta 30 dnů ode dne doručení písemné výzvy ČKP k úhradě příspěvku není „prekluzivní lhůtou“ (propadnou lhůtou), po jejímž uplynutí by již nebylo neprovozování vozidla možno tvrdit a prokazovat,“ konstatoval. Jinými slovy: Pokud "dlužník" dodá své argumenty později, ČKP i případně soud je nesmějí odmítat.
„Řada obecných soudů lhůtu jako prekluzivní vykládala, takže bylo naší povinností se tomuto pohledu soudů v našich soudních sporech přizpůsobit, abychom neriskovali, že správu garančního fondu neprovádíme s péčí řádného hospodáře,“ reagoval mluvčí ČKP Povr.
Dva svědky a fotografii
Právě v reakci na rozsudek Ústavního soudu se Monika Kvapilová obrátila na Českou kancelář pojistitelů a požádala o vrácení zaplacené sumy. Znovu předložila fotografie i svědectví, které od ní ČKP předtím odmítla. A kancelář pojistitelů jí sumu obratem vrátila.
Podobně jako paní Monika zaplatily údajný dluh zbytečně desetitisíce a možná až statisíce lidí, tvrdí Ptáček. „Když po vás někdo vymáhá soudně pět tisíc, tak radši ze strachu zaplatíte,“ vysvětluje. Nyní mají nárok na otevření svého případu a šanci získat peníze zpět – stačí hodnověrně doložit, že auto nebylo provozováno.
„Akceptována jsou čestná prohlášení dvou svědků, v nichž je uvedeno, že vozidlo nebylo provozováno a kde v té době bylo. Ideální je mít i fotografii. Na základě těchto dokladů ČKP peníze většinou vrátí. Když odmítnou, tak uvedou relevantní důvod,“ popisuje Ptáček.
Smůlu mají ovšem lidé, kteří sice prokážou, že šlo o nepojízdný vrak, ale ten stál na kraji silnice. „To už je podle zákona považováno za provozování vozidla,“ podotýká Ptáček.
Jen desítky lidí měsíčně, tvrdí ČKP
Ptáček odhaduje, že Česká kancelář pojistitelů bude muset vracet lidem v součtu až stovky milionů korun.
Mluvčí ČKP Aleš Povr ale tuto částku označuje za nesmyslnou. „O vrácení zaplaceného příspěvku žádá dlouhodobě řádově pouze několik desítek lidí za měsíc. Jen části je vyhověno, pokud doloží nové pádné důkazy,“ říká s tím, že ani po rozsudku Ústavního soudu se tyto počty nezměnily.
Podle Ptáčka ale ČKP tento problém bagatelizuje, protože se bojí laviny dalších žalob. „Už ty peníze vracejí i bez soudů. Vědí, že když je nevrátí, tak je zažalujeme,“ říká Ptáček, podle něhož za dva měsíce s pomocí sdružení STOP ČKP již zhruba stovka lidí získala zpět na čtyři sta tisíc korun. A dalších tři sta žádostí pak prý čeká na vyřízení. „A to jsou jen věci, které vyřizujeme my,“ dodává.
Soudy otočily
Stejně tak se podle Ptáčka otočila i praxe soudů, které dřív dávaly ČKP takřka bezvýhradně za pravdu. „Od té doby jsme u soudu prohráli jediný případ, naopak desítky vyhráli,“ říká Ptáček.
Povr však takovýto pohled odmítá. „I po nálezu Ústavního soudu registrujeme celou řadu případů, kdy soud rozhodl, že vlastník dostatečně neprokázal neprovozování vozidla a příspěvek musí hradit,“ říká.
Jenže Povr mluví o zcela jiné skupině případů, která je v počtu celkově vymáhaných případů menšinová: Lidé či firmy, kteří nereagovali nejen na hrozby ČKP, ale ani na předvolání k soudu. A soudci proto vydávají takzvaný rozsudek pro zmeškání. Skutečná vymahatelnost těchto případů je ovšem velmi malá – takoví lidé jsou často obtíženi i dalšími exekucemi - nezřídka jde i o dluhy firem, které už zkrachovaly či nevyvíjejí žádnou činnost.
Přidejte si nás na Facebook a dozvíte se včas další aktuality a rady! Osobní finance Aktuálně.cz.
Online kalkulačka: Porovnejte si ceny povinného ručení a ušetřete.
