Brno – Ústavní soud nepřímo upřesnil pravidla, jak vykládat pojem „příprava na budoucí povolání“. Ten hraje důležitou roli při rozhodování o snížení nebo ukončení vyživovací povinnosti rodičů.
Otec nemůže snížit výživné placené dospělému synovi jen proto, že po střední škole a nadstavbovém studiu nezačal pracovat v oboru, ale začal se učit řemeslo. Přestože jde o školu nižšího typu, může být považována za navazující studium. Tak lze zjednodušeně shrnout verdikt Městského soudu v Praze, proti němuž Ústavní soud neměl námitky z hlediska ochrany základních práv.
„Hledání životní cesty a pracovního zaměření“ má nicméně své hranice. Letos na jaře ústavní soudci v jiném případu totiž dali za pravdu Krajskému soudu v Praze, podle něhož pokud mladí lidé častěji mění školy bez snahy je dokončit, nemusí na ně rozvedení rodiče platit výživné.
Navazující příprava?
Po Střední škole aplikované kybernetiky ukončil již zletilý syn nadstavbové studium na Vyšší odborné škole umělecké a reklamní tvorby. Ale místo aby nastoupil do práce, rozhodl se vyučit řemeslu v oboru klenotník – zlatník na středním odborném učilišti.
Otec požádal o snížení výživného z dosavadních 17 000 korun měsíčně na 2 200 korun a Obvodní soud pro Prahu 2 mu vyhověl. Podle soudců už totiž nejde o pokračující přípravu na budoucí povolání a syn je od ukončení střední školy schopen se ve vystudovaném oboru živit.
Odvolací Městský soud v Praze ale snížení výživného zrušil. Studium na středním odborném učilišti, kde se mladý muž vyučí konkrétnímu řemeslu, je totiž podle soudců přípravou na budoucí povolání. Rozhodující pak není ani okolnost, že syn není evidován na úřadu práce a má vytvořené úspory.
„Pro absolventy bez praxe je v současnosti na trhu práce nepříznivá situace, a pokud se snaží bez časové prodlevy rozšířit si své vzdělání získáním praktických zkušeností, jakož i současným doplněním vzdělání v oboru, v němž může své dosavadní teoretické znalosti rovněž uplatnit, lze takové studium považovat za studium navazující, byť na škole nižšího typu,“ uvedl Městský soud v Praze.
Ústavní soud: Je to v pořádku
S tím ale pro změnu nesouhlasil otec, který měl i nadále platit vysoké výživné. Ve stížnosti Ústavnímu soudu uvedl, že syn vyvíjel nulové úsilí při hledání zaměstnání, navíc mu vystudovaná vyšší odborná škola umožňovala živit se sám. Nepříznivá situace na trhu práce pro absolventy škol bez praxe je podle otce obecná situace, která se ale nemůže týkat každého konkrétního případu.
Ústavní soud ale stížnost odmítl. Podle něj nedošlo k porušení otcova ústavního práva na spravedlivý proces ani k jinému zásahu do základních práv a svobod.
„Přijatý právní závěr městského soudu – v kontextu schopnosti zletilého se sám živit ve vztahu k dalšímu studiu na středním odborném učilišti – evidentně není svévolný a lze jej zastávat,“ uvedl soudce zpravodaj Vladimír Kůrka s tím, že podobné případy je potřeba posuzovat na základě konkrétním faktů a důkazů. „Dospěl-li soud k rozhodnému závěru o neschopnosti žalovaného se sám živit, nelze jeho úsudku vytýkat ani rozpor s ustálenou rozhodovací prací,“ dodal.
Jen cílevědomě a soustavně
Verdikt tak doplňuje jarní rozhodnutí Ústavního soudu, v němž dal v jiném případu za pravdu Krajskému soudu v Praze: Pokud mladí lidé do 18 let řádně nestudují a mění školy bez snahy je dokončit, nemusí na ně rozvedení rodiče platit výživné.
"Na jednu stranu lze mít u nezletilých pochopení pro jakési hledání životní cesty, pracovního zaměření, nicméně na stranu druhou lze očekávat také uvědomění si základních souvislostí mezi studiem, prací a zajištěním životních potřeb,“ konstatovali ústavní soudci.
V konkrétním případě syn nastoupil po ukončení základní školy do učebního oboru autotronik. Už v prosinci ale přestoupil na učební obor cukrář, který ukončil po zhruba roce a půl. Po několikaměsíčním setrvání v evidenci úřadu práce nastoupil opět na novou školu.
„Má-li dítěti vzniknout v souvislosti s přípravou na budoucí povolání nárok na plnění vyživovací povinnosti ze strany rodiče, musí se jednat o přípravu soustavnou a cílevědomou,“ uvedl k tomu Krajský soud v Praze, jehož názor ústavní soudci podpořili. Syn totiž ukončil studium bez uvedení zásadního důvodu prakticky ze dne na den, aniž by dokončil ročník.
„Jedním ze smyslů a účelů poskytování výživného ze strany rodiče je umožnit mu dosáhnout co nejvyššího stupně vzdělání a tím mu dát možnost získat v budoucnu sociální jistoty, jež jsou spojeny se začleněním jedince do pracovního procesu. Vyživovací povinnost ale nelze vnímat jako bezbřehou. (...) Rozhraničujícím kritériem pro její plnění není dosažení zletilosti či jiného věku, ale způsobilosti sám se živit. Za situace, kdy studium nenese znaky soustavnosti a cílevědomosti, nelze na rodiči spravedlivě požadovat, aby vynakládal peněžní prostředky, které by ve svém výsledku nepřispívaly k osobnímu rozvoji dítěte,“ uvedl soud.
„Dovedeno k závěrům ad absurdum by nezletilý mohl zahajovat a ukončovat své studium ještě řadu let, aniž by některé své studium řádně dokončil. Výživné je nezletilému poskytováno rodičem především z toho důvodu, že se připravuje na své budoucí povolání, přičemž se předpokládá úspěšné dokončení studia. Pokud tento prvek není naplněn s vyšší mírou pravděpodobnosti, nelze hovořit o vzniku povinnosti platit potomkovi výživné,“ dodal soud.
