Praha - Vymáhat dluhy černých pasažérů se vyplatí. Vymahačské firmy si takto v minulých letech mohly přijít přinejmenším na pětinásobek původní výše dluhů, které od dopravních podniků odkupovaly často za sto procent ceny (někdy i za víc).
Jak zjistil deník Aktuálně.cz, ani jeden dopravní podnik z krajských měst neřeší pohledávky výhradně ve své režii. Většina z nich se shodla, že ekonomicky nejvýhodnější variantou je právě jejich odprodej.
"Zásadní motivace, proč pohledávky odprodáváme? Úspora nákladů na kolky, rychlá návratnost finančních prostředků za uložené přirážky," shrnuje například mluvčí ústeckého dopravního podniku Jaroslav Kouba.
Některé firmy, kterým městské firmy tyto pohledávky prodávají, přitom mají svá sídla v takzvaných daňových rájích, případně používají anonymní akcie na majitele.
Soukromé firmy odkoupí od dopravních podniků pohledávky za černými pasažéry ve výši zhruba 150 milionů korun ročně. A navzdory třetinové úspěšnosti na nich vydělají minimálně pětinásobek - díky štědrým paušálním náhradám, které advokátům a exekutorům zaručují vyhlášky ministerstva spravedlnosti.
Od letošního března ministerstvo obě vyhlášky novelizovalo a výši paušálních odměn snížilo. Výhodný byznys vymahačů ale mohou znepříjemnit soudy. Někteří soudci už totiž odmítají vymahačům uznávat tisícové odměny za několik minut automatizované práce. A jejich počínání podpořil svým rozhodnutím také Ústavní soud.
Podrobnosti neřekneme
Odprodej pohledávek soukromým společnostem přiznává sedm ze třinácti dopravních podniků v krajských městech.
Další dva dopravní podniky - pardubický a českobudějovický - odmítly sdělit podrobnosti, protože jim to údajně neumožňuje smlouva, na základě které jsou jejich pohledávky vymáhány. Oba podniky přitom vlastní město a hospodaří s veřejnými prostředky.
Tři dopravní podniky, konkrétně zlínský, plzeňský a liberecký, pohledávky neodprodávají, ale předávají je k vymáhání smluvním advokátním kancelářím. Důvod?
"Nepřistoupili jsme k plošnému prodeji, protože jsme si byli vědomi, že vymáhání již prodaných pohledávek by bylo mimo jakoukoliv kontrolu z naší strany, což by mohlo mít negativní dopad na samotné černé pasažéry," říká mluvčí libereckého dopravního podniku Martina Poršová.
Originální řešení zvolil karlovarský dopravní podnik, který již v roce 2002 svěřil celý proces od kontroly cestujících až po vymáhání pohledávek do rukou společnosti ČSAD Ingsped. V této společnosti je podle obchodního rejstříku jediným akcionářem bývalý ministr spravedlnosti Pavel Němec.
Sto a více procent
Minimálně sto procent původní hodnoty pohledávky vyinkasují od vymahačů vždy čtyři z těchto sedmi dopravních podniků, které je takto prodávají.
„Pohledávky se dosud odprodávaly v hodnotách 100 procent a více jejich nominální hodnoty. Odprodané pohledávky byly dosud pro nás nejvýhodnějším způsobem jejich řešení," řekl online deníku Aktuálně.cz mluvčí ostravského dopravního podniku Miroslav Albrecht.
Královéhradecký dopravní podnik uvedl, že se cena prodávaných pohledávek pohybovala v rozmezí 70 až 115 procent.
Ústecký dopravní podnik své pohledávky v minulých letech prodával za polovinu ceny a další čtvrtinu dostával zpět v případě, že vymáhání bylo úspěšné.
Olomoucký dopravní podnik odmítl prodejní cenu pohledávek specifikovat. „Omlouvám se, ale tato informace není veřejná," říká mluvčí Magdalena Kopřivová.
K pětinásobku stačí třetinová úspěšnost
Důvodem, proč dopravní podniky mohou na trhu ročně odprodat pohledávky za zhruba 150 milionů korun, jsou zmíněné vyhlášky upravující paušální výši náhrad a odměn právníků a exekutorů.
Ty byly až do konce února nastaveny tak, že například dluh ve výši 800 korun vzrostl po nalézacím a exekučním řízení na 18 940 korun.
| Čtěte také: Úlevy pro dlužníky se prodraží všem, varují vymahači Z pár korun obrovský dluh? Před vymahačem dorazí výzva |
Odhad celkové výše ročních pohledávek vychází z počtu odprodaných pohledávek, které nám sdělily jednotlivé dopravní podniky.
Hodnota jedné modelové pohledávky lehce přesahuje tisíc korun. Taková je totiž přirážka českých dopravních podniků za nezaplacenou jízdu načerno.
Průměrná výše pohledávky bude ale ve skutečnosti o něco menší, protože přirážky za některá provinění proti dopravním podmínkám mohou být nižší a stává se také, že jsou vymáhány i pouze desetikorunové dluhy za nezaplacenou jízdenku.
To ale nic nebude měnit na poměru mezi cenou odkoupené pohledávky a penězi, které vymahači v celém řízení vyinkasují. Protože i za vymáhání dluhů v řádech desítek korun náleží advokátům a exekutorům tisícové odměny.
Ze sto padesáti tisíc pohledávek ve výši lehce přesahující tisícikorunu mohou vymahači na paušálních odměnách a náhradách získat až 2,5 miliardy korun (bez DPH, o které se paušální náhrady mohou zvedat).
To by ovšem znamenalo, že úspěšnost vymáhání dluhů bude stoprocentní. Podle statistik vymahačských firem se však úspěšnost pohybuje kolem třetiny případů.
To znamená, že ze 150 investovaných milionů získají tyto firmy na paušální náhrady (stanovené vyhláškami) za advokátní a exekutorské služby z dluhů černých pasažérů zhruba 830 milionů korun ročně.
Kdo vymáhá?
Jak s takovými výchozími podmínkami vypadají hospodářské výsledky společností, které dluhy černých pasažérů odkupují?
„V letech 2010 a 2011, stejně jako v předchozích letech, naše společnost vykázala ztrátu. Je to způsobeno tím, že ačkoli dopravním podnikům platíme za odkoupené pohledávky ihned, návratnost zaplacených pohledávek je v řádu několika let," říká Maroš Čislák, předseda představenstva společnosti Tessile Ditta.
Tato společnost již od roku 2008 vymáhá pohledávky pro pražský dopravní podnik. Do budoucna by se jí o ziskovost mělo postarat zhruba 60 tisíc pohledávek, které ročně odkupuje. Což znamená při investici zhruba 60 milionů budoucí vyinkasování zhruba 327 milionů korun.
Ty vzhledem k tomu, že dlužníci splácejí svůj závazek i několik let, sice nedorazí na účty společnosti okamžitě, ale společnost o ně nepřijde a navíc má na několik let zajištěno poměrně pravidelné financování.
Společnost Tessile Ditta má akcie na majitele a ani Maroš Čislák online deníku Aktuálně.cz na přímý dotaz neprozradil, kdo je jejím majitelem. O společnosti se v médiích ale psalo například v momentě, kdy se na začátku roku 2010 ekonomickým ředitelem pražského dopravního podniku stal Martin Horák.
Novinky.cz tehdy psaly o tom, že právě Horák je jedním ze spolumajitelů Tessile Ditta a že si ho do funkce přivedl někdejší primátor Pavel Bém.
A Praha není jediné krajské město, kde pohledávky vymáhá společnost s nepřehlednou majetkovou strukturou.
Olomoucký dopravní podnik spolupracuje od roku 2012 se společností Zana Invest. Ta má rovněž v rejstříku zapsané akcie na majitele. Královéhradecký dopravní podnik zase spolupracoval hned s několika společnostmi, v případě dvou z nich - Intrum Justitia, Transcom Worldwide - končily peníze vymožené od černých pasažérů v daňových rájích v Nizozemsku, respektive v Lucembursku.
Speciální je situace v Karlových Varech. „Vymáhání pohledávek bylo pro nás čím dál obtížnější, s úrovní našich revizorů jsme rovněž nebyli spokojeni, tak jsme celou tuto službu již v roce 2002 vyřešili formou takzvaného outsorcingu," říká ředitel karlovarského dopravního podniku Pavel Bohánek.
Firmou, která celý proces přepravní kontroly až po vymáhání pohledávek zajišťuje, je ČSAD Ingsped. Ta má v obchodním rejstříku sice také zapsány akcie na majitele, ale najdete v něm také informaci o tom, že jediným známým akcionářem je bývalý ministr spravedlnosti Pavel Němec (přehled podnikání a zakázek bývalého ministra).
Soudy začínají být proti
Také v Ústí nad Labem ještě během minulého roku odprodávali pohledávky vymahačům. Jedním z nich byla společnost Bazcom s kyperským majitelem.
Ústecký dopravní podnik si už ale nyní musí vymáhání pohledávek obstarávat sám. Obě společnosti, které dluhy vymáhaly, s ním totiž na konci minulého roku zrušily smlouvu.
„Spolupráci jsme ukončili z důvodu rostoucí nepředvídatelnosti rozhodování Okresního soudu v Ústí nad Labem, což považujeme za porušení jednoho ze základních právních principů. Rovněž vše nasvědčovalo a stále nasvědčuje tomu, že dochází k diskriminaci účastníků řízení. V takovém právním prostředí se vymahatelnost práva dramaticky zhoršila a nákup dalších pohledávek nedává ekonomický smysl," říká Zdeněk Čáp, jeden z vlastníků společnosti Equity Solutions.
Ústecký soud v minulém roce odmítl automaticky přiznávat společnostem vymáhajícím dluhy od černých pasažérů náklady na zastoupení advokátem. Jde podle něj totiž mimo jiné „o velmi jednoduché typizované úkony podle vzorové žaloby, jež jsou generovány automatizovaně".
Společnost Bazcom se proto obrátila na Ústavní soud a ten na konci roku 2011 potvrdil verdikt ústeckého soudu.
Pouze dlužnou částku, úrok z prodlení a paušál ve výši 300 korun na soudní výlohy, přiznal na začátku roku 2012 Okresní soud v Ostravě další vymahačské firmě, která řešila také dluhy černých pasažérů.
U sousedů neprodávají
Vedle soudů by tento nepřehledný byznys mohla do rozumnějších kolejí dostat také březnová změna příslušných vyhlášek. Jak již deník Aktuálně.cz informoval, ministerstvo spravedlnosti novelou snížilo paušální výši odměn, které si mohou účtovat advokáti.
Situace, kdy se pohledávky odprodávají - byť je to výhodné i pro samotné dopravní podniky, které jednoduše získají sto procent dluhů -, není zřejmě jinde obvyklá.
Aktuálně.cz totiž kontaktovalo také německé a slovenské dopravní podniky. Vyjádření se podařilo získat od berlínského, mnichovského a košického. Ani v jednom z těchto měst se dluhy neodprodávají.
Pro srovnání: Na Slovensku, podle mluvčí košického dopravního podniku Michaely Karaffové, může dluh vzrůst náklady na právníka maximálně o 112,25 eur (necelé 3000 korun).
A co si o celém procesu vymáhání, tak jak byl dosud nastaven, myslí samotní zástupci dopravních podniků?
"Kdyby se všichni, kdo se touto problematikou zabývají, včetně sdělovacích prostředků, zamysleli, kde a jak vzniká problém, a ověřili si, jak v podstatě jednoduše může dlužník tento svůj problém vyřešit, aby se nedostal do fáze „vymáhání", pak by zcela určitě kampaň vyzněla jinak - ale to by nebylo již tak zajímavé pro čtenáře. Nyní se tedy šikovně udělá hon na vymahače a exekutory namísto toho, aby se veřejně odsoudili dlužníci," uzavírá Slavoj Dolejš, předseda představenstva českobudějovického dopravního podniku.
