Ředitel odboru na ministerstvu obrany měl pracovní smlouvu na dobu určitou na jeden rok. V té době uzavřel dodatek k už stávající smlouvě a objednal "monitoring počasí" v ceně 6902 korun za den. Celkem takto zaplatil dodavateli navíc k původně objednaným službám 2 772 399 korun.
Porušil tím různé zákony a směrnice, jeho pochybení potvrdil i Nejvyšší kontrolní úřad. Ministerstvo obrany později muselo tuto částku navýšenou ještě o stoprocentní pokutu vrátit do státního rozpočtu. Jednalo se zhruba o 5,5 milionu korun.
"Ministerstvo tedy na řediteli následně uplatnilo škodu, a to ve výši 4,5násobku jeho platu, jak říká zákon. Měl tedy uhradit 143 700 korun. Po letech sporu nyní Nejvyšší soud rozhodl, že ředitel nakonec nemusí platit nic," říká Tomáš Procházka, advokát právní kanceláře Eversheds Sutherland, který na případ upozornil.
Zdůvodnění soudu je překvapující: Zaměstnavatel o žádné peníze nepřišel. Zaměstnavatelem je totiž Česko, a pokud došlo k tomu, že ministerstvo obrany zaplatilo 5,5 milionu do státního rozpočtu, je to vlastně jen předání peněz z jedné kapsy do druhé, takže českému státu žádné peníze nechybí. A pakliže Česku nechybějí peníze, nevznikla žádná škoda. A když nevznikla škoda, nenese zaměstnanec žádnou odpovědnost.
Jak zaměstnanec odpovídá za své chyby v práci
Zákon ukládá zaměstnavateli mimo jiné prokázat, že ke škodě nedošlo jen náhodou a zaměstnanec škodu skutečně zavinil.
Zaměstnanec musí zaměstnavateli nahradit škody nebo její části v případě, že:
- dojde k porušení pracovních povinností zaměstnance při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním
- skutečně dojde ke vzniku škody
- mezi vznikem škody a porušením pracovních povinností ze strany zaměstnance musí být příčinná souvislost a jednání zaměstnance musí být zaviněné
- Skutečná škoda je podle zákoníku práce ta, která sníží zaměstnavateli majetek, tedy musí vynaložit náklady na opravu, které by bez škodné události nevynaložil.
- Za ušlý zisk firmy zaměstnanec neodpovídá, pouze v případě, že by šlo o škodu způsobenou úmyslně nebo by byl pod vlivem alkoholu či drog.
- Drobné škody platí zaměstnanec v plné výši, u vyšších škod platí maximálně 4,5násobek své hrubé měsíční mzdy.
Soud však v podstatě vykopal příkop mezi pracovníky soukromých firem a státními zaměstnanci. "Rozhodnutí je v protikladu vůči zaměstnanci soukromé firmy, který by za pokutu svému zaměstnavateli odpovídal. Při posuzování tohoto případu se musel Nejvyšší soud vypořádat s rozporem mezi striktně formální právní argumentací a zdravým selským rozumem. Ve svém rozhodnutí upřednostnil formální právní argumenty. Tím ale zároveň vyslal nevhodný signál o neodpovědnosti státních zaměstnanců a zásadně zkomplikoval veřejným institucím možnost vyvodit důsledky za protiprávní nakládání s veřejnými prostředky," míní advokát Procházka.
Jak je to normálně?
Právní úprava odpovědnosti zaměstnance za škodu je v zásadě shodná pro veřejný i soukromý sektor. Platí, že pokud zaměstnanec způsobí zaměstnavateli škodu, musí ji nahradit. Text zákona ovšem ukládá zaměstnavateli prokázat, že ke škodě nedošlo jen náhodou a zaměstnanec škodu skutečně zavinil.
"Zaměstnanec je dále chráněn omezením odpovědnosti na čtyřapůlnásobek měsíční hrubé mzdy a odpovědností pouze za skutečně způsobenou škodu. Za ušlý zisk zaměstnavateli neodpovídá. Tuto ochranu zaměstnance je možné prolomit, jen pokud zaměstnanec škodu způsobil schválně nebo byl pod vlivem alkoholu či drog," vysvětluje Tomáš Procházka.
Jak říká, v praxi jsou případy škody způsobené zaměstnancem časté. Nejvíce je případů s drobnými částkami. "Pokladní večer chybí pár desetikorun v pokladně, obchodní zástupce odře auto, operátor nepřijde na pracovněprávní lékařskou prohlídku, kterou pak zaměstnavatel musí zbytečně platit. Setkávám se samozřejmě i se závažnějšími případy, které už obvykle překračují hranu trestní odpovědnosti a zahrnují krádeže, zpronevěry, tunelování nebo insider trading," říká advokát z Eversheds Sutherland.
Vzpomíná na nedávný kuriózní případ zaměstnankyně, která služebnímu autu tři roky nedolévala ani neměnila olej a chvíli před najetím sta tisíc kilometrů zadřela motor. Protože šlo auto nakonec do aukce, platila rozdíl mezi očekávanou cenou s funkčním motorem a skutečnou prodejní cenou s tím zadřeným.
Mám pojistku, ta mě ochrání
Zaměstnanci se celkem často snaží u způsobené škody v práci uplatnit pojistku "na blbost". "Setkávám se ovšem s tím, že u vyšších částek se snaží pojišťovny najít nějakou právní kličku, jak neplatit, tedy výluky z pojištění. Setkal jsem se například s vyloučením veškerých mank nebo třeba všech případů, kdy zaměstnanec porušil nějakou povinnost uloženou zaměstnavatelem. Pojistné podmínky je proto potřeba detailně číst, aby opravdu pokrývalo rizika zaměstnance," varuje Procházka.
Zatímco náhradu drobné škody platí zaměstnanec většinou v plné výši, u těch vyšších zaplatí maximálně zmíněný 4,5násobek hrubé mzdy. Zákon tím zaměstnance chrání, aby ho chyba z nedbalosti ekonomicky zcela nezruinovala.
