Text vyšel v sesterském Deníku Insider, který jej nyní redakci Aktuálně.cz poskytl v plném znění.
Praha – Od této středy eurozóna využívá novou zbraň, kterou Evropská centrální banka (ECB) představila ve svém boji s deflací – zápornou úrokovou sazbu. Komerční banky tak musí za vklady platit.
Záporný úrok má donutit banky k tomu, aby na penězích „neseděly“ a raději je rozpůjčovaly. Navíc se pravděpodobně zvýší poptávka investorů po dolaru, což by vedlo k oslabení eura vůči americké měně.
Právě díky změně kurzu by pak měla nastat vytoužená dvouprocentní inflace, míní ekonomové.
V Dánsku se oslabení měny povedlo
„Nevyřčeným hlavním cílem všech těchto operací ECB je ve skutečnosti výrazně oslabit euro. Slabší měna pomůže exportérům a pomůže zastavit dezinflační tlaky,“ myslí si například hlavní ekonom J&T Banky Petr Sklenář.
„Teoreticky by takový mechanismus měl působit poměrně rychle, výsledek by měl být patrný po několika málo měsících,“ dodává analytik České spořitelny Luboš Mokráš.
Podobný experiment vyzkoušelo například Dánsko, které drželo depozitní sazbu pod nulou od 5. července 2012 do konce tohoto dubna. Zemi před dvěma lety trápila především posilující měna, o kterou investoři v době krize eurozóny začali mít zvýšený zájem.
Dánská koruna tehdy posílila ze 7,46 DK na 7,42 DK za euro. Země ji přitom už od roku 1999 fixuje na 7,4604 DK za euro s tím, že se koruna může od této hodnoty odchýlit jen o 2,5 procenta. Negativní sazby měly tedy odradit zahraniční podnikatele a oslabit měnu – což se také Dánsku podařilo.
Banky více půjčovat nebudou
Stejně tak má záporná sazba vést k tomu, aby banky přestaly držet peníze, raději je půjčovaly a podpořily tak poptávku domácností i investorů, shodují se ekonomové, které online deník Aktuálně.cz oslovil.
Zatím však není jisté, zda se podobný mechanismus podaří. Jak totiž ukazují čísla z Dánska, v době, kdy měla země zápornou sazbu, se objem soukromých i korporátních úvěrůnaopak snížil. Například hodnota podnikových půjček klesla z 144,54 miliardy korun v roce 2012 na 141,7 miliardy o rok později.
Podobný efekt by mohly mít i záporné úrokové sazby v eurozóně.
„Jak zvýšit objem úvěrů, když domácnosti i podniky ve většině zemí eurozóny jsou již přeúvěrované a další úvěry prostě nechtějí, nebo si je nemohou dovolit splácet? Žádná geniální měnová politika nevykouzlí nové a kvalitní dlužníky,“ reaguje ekonom Pavel Kohout.
Ten navíc upozorňuje, že při nízkých úrokových sazbách budou úspory domácností zhodnocovat pomaleji. „Lidé musí více šetřit, aby si udrželi náležitou výši finančních rezerv,“ vysvětluje. Uvolněná měnová politika podle něj tedy nakonec povede k tomu, že domácnosti omezí své výdaje. Stejný důsledek by podle Kohouta ostatně mělo i zdražení dováženého zboží.
Hrozí zdražení úvěrů?
Podle jiných ekonomů se také banky budou snažit pokrýt náklady na „daň z vkladů“ tím, že zvýší poplatky pro všechny, kteří si půjčují.
V eurozóně by ale zdražení úvěrů bankám prošlo jen těžko, myslí si Mokráš. Důvodem je podle něj vysoká konkurence a skutečnost, že už teď se banky potýkají s nedostatečnou poptávkou po půjčkách.
Podobný názor má i národní koordinátor pro zavedení eura v ČR Oldřich Dědek. Zkoušet opatření zhoršující ziskovost bank v době, kdy bankovní sektor v řadě zemí eurozóny zůstává stále oslaben, je podle něj diskutabilní.
„Spíš bych očekával, že banky půjdou metodou nejmenšího odporu, tedy že část nadbytečných rezerv převedou jinam, například do státních dluhopisů,“ říká proto Sklenář. To už se podle něj evidentně děje, jelikož výnosy státních dluhopisů klesají na nová rekordní minima.
Nevyzkoušený boj s deflací
S meziročním poklesem cen má aktuálně v EU problém sedm států, z toho čtyři členové eurozóny a Bulharsko, které svoji měnu na euro pevně navázalo.
„Vzhledem k slabému růstu v řadě zemí eurozóny a klesající inflaci s rostoucím rizikem deflace bylo rozhodnutí ECB adekvátní,“ myslí si ekonom společnosti Patria David Marek.
Ještě účinnější by podle něj bylo, kdyby mohly vlády jednotlivých zemí nalít do ekonomik více peněz. „Bohužel si to většina zemí eurozóny kvůli nezodpovědné politice před krizí, která vyčerpala prostor pro zvýšení rozpočtových deficitů, nemůže dovolit,“ dodává.
Podle Sklenáře ECB prostě zkouší „něco udělat“, aby ekonomiku eurozóny dál rozpohybovala, když nástroje jako snižování sazeb už vyčerpala a pro další kroky, například nákupy aktiv a dluhopisů, nemá možnosti. „Jde vlastně o krok do neznáma. Teoretické poznatky ani praktické zkušenosti téměř nejsou, či jsou minimální a teprve se ukáže časem, co podobný krok přinese,“ říká ekonom.
Hrozí měnová válka?
Další ekonomové ovšem varují před měnovou válkou, která spočívá v tom, že několik ekonomických velmocí naráz oslabuje své měny. Ve světě tak činí například Čína a od loňského jara Japonsko.
Jedním z negativních důsledků měnové války může být například nárůst ochranářství – jednotlivé státy začnou chránit vlastní firmy a odmítat zlevňující zahraniční zboží. Na to by doplatily exportně zaměřené ekonomiky.
„Ve stále větší míře převažuje snaha ze stran tvůrců hospodářské politiky, tedy centrálních bank a vlád, řešit domácí problémy přes slabší měnu,“ uvádí Sklenář, který vlnu celosvětového oslabování měn přirovnává k přehazování si horkého bramboru z ruky do ruky. Zatím si ale nemyslí, že by měl tento trend nějak zesilovat, nebo dokonce eskalovat.
„Jak eurozóna, tak USA jsou ekonomicky poměrně uzavřené, kurz u nich hraje roli, ale ne úplně zásadní, důležitější jsou domácí faktory,“ doplňuje Mokráš, podle kterého žádný zásadní problém v souvislosti s oslabováním světových měn nehrozí.
„O měnové válce bychom mohli hovořit v případě, kdy s kurzem je otevřeně či skrytě manipulováno s cílem získat cenovou konkurenceschopnost, obyčejně na úkor obchodních partnerů. Takovéto závěry by však v případě ECB byly unáhlené, malá razance záporných sazeb nějakému většímu řinčení zbraněmi neodpovídá,“ souhlasí Dědek.
