"Slyšíte to jemné hučení? To je zvuk jaderného štěpení," říká s vážnou tváří jeden z provozních manažerů elektrárny Šinkori 3, když procházíme chodbou kolem kontejnmentu tohoto jaderného bloku. Pak se hlasitě rozesměje, když vypráví, jak ho přesně takhle napálili kolegové, když byl u bloku poprvé. Štěpení samozřejmě žádný zvuk nevydává. Stejně jako emise.
Zvuk ve skutečnosti vycházel z turbíny, na kterou se právě díváme. A není to rozhodně žádné mlýnské kolo. Prostřednictvím 1800 otáček za minutu nabízí jen tento jediný blok instalovaný výkon 1400 megawattů (MWe), což v novinářské češtině představuje tři pětiny Temelína. Vysokotlakou turbínu doplňují tři nízkotlaké - vše spojené na jedné hřídeli.
V srdci 71 metrů vysoké budovy s tloušťkou pláště 1,37 metru z extrémně odolného železobetonu je reaktor APR 1400 - chlouba korejského průmyslu. Spolu s vedlejším blokem Šinkori 4 byl spuštěn v roce 2016. Představuje nejnovější generaci místního jaderného inženýrství, která se má stát sofistikovaným exportním artiklem ambiciózní země. A klíčovou roli v tom má hrát Česko.
Jaderný průmysl v reportážích
Jihokorejci jsou pyšní na to, že dokázali svůj civilní jaderný program postavit od začátku do konce - včetně vzdělávacích institucí a výrobních podniků. Nyní chtějí expandovat do světa a rozhodli se tak všechny články "jaderného řetězce" ukázat českým novinářům.
Aktuálně.cz tak přinese reportáž z podzemního úložiště radioaktivního odpadu, výroby jaderného paliva či centrálního dohlížecího velína jaderných elektráren. Stejný prostor věnujeme i prezentaci ostatních účastníků jaderného tendru v Dukovanech.
Francouzské plány pro Dukovany jsme představili v této fotogalerii:
Po korejské KHNP a francozské EdF zveřejnil své plány i americký Westinghouse:
Nahlížíme do centrálního velína bloku. Operátoři hypnotizují data na digitálních panelech stálým pohledem. Směna čítá vždy 10 lidí, pět ve velíně, pět přímo v "terénu" bloku. Na straně místnosti je i další ovládací pult, tentokrát analogový, který přece jen trochu více připomíná staré jaderné velíny figurující třeba v seriálu Černobyl. Zde však hraje pult jen záložní roli, pro případ výpadku digitální techniky.
Další zastavení čeká návštěvníky u skladovacího bazénu s modrým odstínem prosycenou vodou. Je plná boru, který funguje jako absorbátor neutronů a "utlumuje štěpení", kterému se chtějí energetici v bazénu vyhnout. Modrá barva je zapříčiněna Čerenkovovým zářením. To vzniká v prostředí, kde nabité částice překročí rychlost světla. Nepřekročitelná je totiž rychlost světla ve vakuu, nikoliv v konkrétním médiu.
Bazén slouží jako mezistanice čerstvého jaderného paliva, zároveň sem minimálně na 20 let poputuje i to vyhořelé. Na rozdíl od českých jaderek není součástí kontejnmentu, ale najdeme ho ve vedlejší budově. Do reaktoru se soubory s palivem dostávají úzkým transportním tunelem.
Každých 18 měsíců se vymění třetina paliva. To představuje 80 souborů, v každém z nich je 236 palivových tyčí vysokých 4,5 metru naplněných drobnými peletkami. V bazénu je připraveno palivo na 10 let plného provozu dopředu. Při vzpomínce na ruské plynové výhrůžky i právě zuřící energetickou krizi je to konejšivá představa.
Samotný areál, kde se elektrárna Šinkori 4 nachází, je ohromný, elektřina zde vyráběná by po kompletním dokončení podle instalovaného výkonu vykryla spotřebu téměř celého Česka. Lokalita se jmenuje Saeul a celkem zde stojí 10 jaderných bloků, což jsou vlastně samostatné jaderné elektrárny. Jeden byl odstaven v roce 2017, sedm je v provozu a dva ve výstavbě. V roce 2021 vyrobily celkem 49,5 TWh elektřiny.
Obepíná je dvojitý žiletkový plot a desítky strážních věží. Vstup je i pro pozvané návštěvníky komplikovaný, vše funguje výhradně na otisky prstů. Musíme odevzdat mobilní telefony, fotografování je přísně zakázáno. Přísnost opatření nemusí být dána jen obavami z terorismu či konkurence. Země je de facto stále ve válečném stavu se svým severním komunistickým sousedem a bezpečnostní pravidla křehkosti uzavřeného příměří odpovídají.
Mezi jadernými bloky, které vidíme všude kolem sebe, může jako zjevení působit univerzitní kampus mezinárodní školy jaderného inženýrství KINGS. V luxusních podmínkách přímořského letoviska v něm studují jaderní inženýři z celého světa, včetně několika českých.
Zatímco v Česku jsou symbolem jaderné elektrárny ikonické chladicí věže, zde je představuji obří betonové kopule samotných kontejnmentů chránících reaktory. V tuzemsku je obestavuje reaktorová budova, zde se však tyčí k nebi osaměle, jako svérázné jaderné mešity.
Elektrárny leží na pobřeží moře, které se stará i o jejich chlazení, proto není potřeba kondenzačních věží ani přehrad jako zdroje pro chladicí okruh nebo pro doplňování napájecí vody pro páru, která pohání turbíny.
A právě chlazení je komplikací, která korejskou nabídku do českého tendru provází. Díky moři totiž mohou použít téměř jakýkoliv výkon, v Česku nás voda limituje. A výkon reaktoru APR 1400 by vedle současných čtyř bloků Dukovan už Dalešická přehrada ani řeka Jihlava neuchladily.
Proto je nutný menší, 1000megawattový, který však ještě nemá dokončenou certifikaci a reálně ani nikde na světě nestojí. "Nebude to ale problém, jde jen o zmenšení. S výkonem tisíc MWe navíc zkušenosti máme, poskytuji ho naše starší reaktory OPR 1000," říká jeden z inženýrů.
Největší investice v novodobých dějinách
Polostátní společnost ČEZ zahájila tendr na stavbu nového jaderného bloku v Dukovanech letos v březnu. Výstavba má začít v roce 2029, zkušební provoz by měl být spuštěn v roce 2036. Podle ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkely jde o největší investici v novodobých dějinách Česka.
Minulý týden v jaderné elektrárně Dukovany skončila návštěva posledního z celkem tří uchazečů o stavbu nového jaderného bloku. Zástupci americké společnosti Westinghouse, francouzské EdF a jihokorejské KHNP se tak seznámili s připravovaným staveništěm a získali potřebné informace k podání nabídky.
Evropská komise začala také vyšetřovat plánovanou státní podporu rozšíření Dukovan. Důvodem jsou pochybnosti, zda je tato podpora v souladu s pravidly Evropské unie. Plánovaná podpora zahrnuje mimo jiné státní půjčku s nízkými úroky, která by měla pokrýt veškeré náklady na výstavbu, je to zhruba 7,5 miliardy eur (téměř 186 miliard korun).
I tyto zmíněné reaktory můžeme přímo odtud vidět, jde o pár set metrů vzdálené bloky Šinkori 1 a 2. Na obzoru se pak rýsují další čtyři kopule původních bloků Kori 1-4, ty však budou postupně končit, v provozu už jsou jen tři. Představují první generaci korejské jaderné energetiky, budované prostřednictvím amerických, kanadských či francouzských licencí, v tomto případě za nimi stojí Westinghouse. Nyní už kompletní cyklus projektování, stavby, spuštění, provozu elektráren i výroby paliva zvládají Korejci sami. A nabízí ho světu.
Zatím uspěli pouze ve Spojených arabských emirátech, kde se jim již podařilo spustit první dva bloky elektrárny Baraka (Naděje), kterou dohromady tvoří hned čtyři reaktory APR 1400. Své další naděje upínají Korejci právě k Česku. Opatrně pak sondují terén v Polsku, které chce svou jadernou energetiku budovat od píky ve velkém stylu - v plánech a dohodách se tam však už zabydlel Westinghouse a prosadit se bude oříšek.
"Český projekt je pro nás absolutní priorita," řekl Aktuálně.cz Jae Hoon Chung, generální ředitel koncernu KHNP (Korea Hydro & Nuclear Power), který má v Koreji na starosti celou jadernou a vodní energetiku. Dodává, že s tuzemskými představiteli a experty se jim navíc jedná mnohem lépe než jinde v Evropě. Korejskou technologii považuje přirozeně za tu nejlepší, nicméně je jasné, že konkurence, kterou představuje francouzská EdF a americko-japonský Westinghouse, jim "dýchá na krk".
Kvůli nejasnostem ohledně státních záruk financování projektu se může tendr ještě zkomplikovat (více viz box "Největší investice v novodobých dějinách"). Korejci zdůrazňují, že umí továrnu postavit do posledního šroubku sami. To však může být v tendru paradoxně nevýhodou.
Češi totiž mají s jádrem bohaté zkušenosti - vědecky, stavebně i provozně. Nepůjde tak o žádnou stavbu "v krajině jádrem neposkvrněné" jako v Emirátech, jelikož firem, které se tu v jaderném průmyslu pohybují a chtějí se na stavbě podílet, je řada. KHNP tam nezbývá než podepisovat jedno memorandum o spolupráci za druhým (více viz box "Dodržíme rozpočet i termín, říká ředitel KHNP").
Jak taková stavba jaderné elektrárny v současnosti vypadá, můžeme vidět opět v jaderném pupku světa - zde v lokalitě Saeul. Další dva bloky nazvané Šinkori 5 a 6 jsou totiž nyní ve výstavbě, proces testování a spouštění má probíhat v letech 2024 a 2026. Na staveništi pod námi se tak hemží údajně až 3000 dělníků, technici se návštěvníkům chlubí promyšlenou železobetonovou konstrukcí budoucích bloků.
Z prosklené budovy na uměle vytvořeném kopci lze sledovat celou stavbu. Pracovníci jsou nervózní, všichni si uvědomují, že musí na Čechy zapůsobit, jde jim o hodně. Pečlivě si zapisuji, na co se kdo ptá. Při loučení pak nikdo nezapomene zmínit "příště v Dukovanech".
Klíčový je rozpočet a termín, říká šéf KHNP Jae Hoon Chung
Co jsou podle vás nejsilnější stránky vaší nabídky pro stavbu nového dukovanského bloku?
V první řadě je to kompetence ve výstavbě, kterou jsme prokázali jak při spouštění nových reaktorů tady v Koreji, tak v projektu Baraka v SAE. Dále nabízíme schopnost dokončit projekt včas a v rámci schváleného rozpočtu. To jsme prokázali právě v emirátech, kde jsou s naší prací spokojeni. Vědí totiž, jak se opožďují jiné jaderné projekty ve světě, například ty, které staví francouzské firmy.
V Česku je několik tradičních dodavatelů jaderného strojírenství. Turbíny například vyrábí plzeňský Doosan, se kterým jakožto s korejskou firmou v tendru počítáte. Reaktory však umí i Škoda JS, která nedávno navíc přešla do rukou ČEZ, tedy zadavatele tendru.
Komunikujeme se 160 českými podniky, s 10 z nich máme podepsaná memoranda o pevné spolupráci. O koupi Škody JS, která čelila riziku sankcí kvůli ruskému vlastníkovi, jsme se zajímali a prodej sledovali. V úterý podepisuje zástupce Doosan Enerbility v Praze se Škodou JS memorandum. O nákupu subdodavatelů uvažujeme i jinde v Evropě.
A jaký byznys kromě jaderného vás v Evropě zajímá?
V současnosti intenzivně pracujeme na vodíkových technologiích. Polsko a Rumunsko mají také zájem o vodní elektrárny, které umíme naprojektovat a postavit. Chceme se také zúčastnit tendrů na výrobu jaderného paliva. Soubory pro staré dukovanské bloky VVER sice vyrobit neumíme, ty temelínské však ano a pokud naše nabídka bude konkurenční, nemáme problém se tendrů na palivo účastnit.
Jak byste stručně popsal nabízený reaktor APR 1000, který na rozdíl od většího APR 1400 zatím čeká na certifikaci?
Oproti v současnosti vyráběnému APR 1400 bude mít lepší ekonomiku a o šest let vývoje vyšší účinnost. Bude také bližší evropským specifikům, zejména co se týče obtížnější integrace výkonu do rozvodné sítě a problémům s nedostatkem chladicí vody ve vnitrozemských státech. Nicméně i v tomhle případě jsme připraveni, jelikož naše starší reaktory OPR 1000 mají stejný výkon jako nabízené APR 1000 a problémy s chlazením u nich nejsou.
Problémem u jaderných projektů je zejména jejich extrémní finanční náročnost spojená s velkou nejistotou ohledně budoucích cen elektřiny. Proto europarlament právě schvaluje takzvanou taxonomii, která má jasně určit, jaké technologie dostanou v budoucnu veřejnou podporu. Neuvažujete o ní i v Koreji?
Naše země zvažovala přijetí stejného systému taxonomie, který nyní vzniká v EU. Nyní se však harmonizace zastavila. Minulá vláda totiž nebyla jádru nakloněna, měli jsme velké potíže. V květnu se vláda změnila a komunikace je nyní mnohem lepší. Otevřela se pro nás opět řada příležitostí, můžeme zase obnovit výstavbu nových bloků. Předchozí vláda chtěla reaktory vyřazovat, nyní se soustředíme na jejich obnovu.
Jakým způsobem vláda podporuje export technologií?
Existují balíčky podporující export jaderných technologií. Už jsou schváleny a obsahují velkou pomoc v řadě oblastí. Ovšem tendr jsme ještě nevyhráli, takže je to předčasné. Podobné balíčky existují například i ve vojenském průmyslu.
