Praha - Už to tak asi bude. Neví se jak, nějakým způsobem ale Řecko zbankrotuje. Fakt, že tamní premiér právě přežil hlasování o důvěře podle ekonomů na neúnosnosti řeckého dluhu moc nezmění.
Finanční stratégy teď proto při ranní kávě začíná zaměstnávat jiná otázka: bude případný řecký bankrot pro světovou ekonomiku událost srovnatelná s Lehman Brothers a následnou globální finanční a hospodářskou krizi?
Přední ekonomičtí komentátoři se shodují na odpovědi, která je povzbudivá jen napůl: riziko pádu na zlověstné "druhé dno" skutečně vzrostlo. Dobrá politická rozhodnutí ale mohou katastrofu odvrátit.
Jedním dechem ovšem dodávají, že na obou stranách Atlantiku, kde prohloubení krize hrozí asi nejvíc, se do politiky vkrádá ideologický konflikt, který začíná "dobrá řešení" ohrožovat.
Přelet nad válečnou zónou
Ekonomická mapa světa dnes tak trochu připomíná let nad válečnou zónou. Kam se podíváte, hoří nějaký požár, hroutí se nějaká stavba, nepřítel číhá na hranicích.
Evropa se trhá na jádro a periférii a projekt společné měny hrozí zborcením. Ekonomické statistiky USA mají samá nepříjemná překvapení a dluh země se blíží bankrotovým úrovním. Stagnující Japonsko zasáhly tvrdé rány tsunami a jaderné katastrofy. Přehřáté ekonomice Číny hrozí tvrdé přistání a stejně jako v Indii tam miliony chudých ohrožuje rostoucí cena jídla, bydlení a energií.
Vyspělé ekonomiky nerostou dost rychle, aby daly lidem dost práce, a jejich cesta k oddlužení tím zadrhává. Rozvíjející se ekonomiky zase rostou příliš rychle, aby jejich obyvatelé z nového bohatství těžili rovnoměrně, čímž se nad udržitelností takového modelu růstu zvedá otazník. Jak skončí revoluce v arabském světě bohatém na stále dražší ropu a plyn, bůh suď.
Čeká eurozónu "okamžik Lehman"?
"Oživení je křehké, nevyvážené a omezené," napsali minulý týden ve společném článku tři významní experti Mezinárodního měnového fondu pro Project Syndicate.
V téhle konstelaci vypadá bankrot Řecka jako ideální spouštěč průšvihu globálních rozměrů. Jako po pádu Lehman Brothers hrozí, že ze zasažených bank zamrznou globální finanční toky a pád na druhé dno bude tady. Tentokrát však za stavu, kdy jsou vlády se silami na dně po tříletém boji s krizí.
"Pravděpodobnost, že se v eurozóně blíží okamžik 'Lehman', narůstá. Od prostého vyhodnocování vysoké pravděpodobnosti řeckého bankrotu se trhy posunuly dál a dívají se spíš na scénář, kdy se bankrot stane neorganizovaným a nákaza z něj se rozšíří do dalších ekonomik jako Portugalsko, Irsko a možná Španělsko, Itálie a Belgie," řekl minulý týden pro Daily Telegraph Neil Mackinnon, ekonom londýnského VTB Capital a bývalý úředník britského ministerstva financí.
Bankrot Řecka přirovnal k Lehman Brothers i hlavní ekonom Evropské centrální banky Jürgen Stark.
Tak zlé to ale zatím nejspíš není.
Šéfredaktor rubriky Lex listu Financial Times John Authers připomněl, že trhy podobně jako kdysi u Lehmanů sázejí na to, že k bankrotu skutečně dojde. Zároveň ale indexy volatility neboli zranitelnosti trhů nejsou zdaleka tak vysoké jako tehdy a kapitálové trhy, i když poklesly, nenaplnily ani definici korekce - tedy krátkodobého poklesu o 5 až 20 procent, připomněl Authers.
Trhy tak podle něj dávají mezi řádky zprávu, že politikům věří, že bankrot Řecka bude spořádaný a že se s tím nějak vyrovnají.
Po krizích velké otřesy přicházejí, teď to bude Řecko
Jde teď o to, aby se neopakovala situace, kdy americký Kongres roku 2008 neschválil záchranný balíček a nechal Lehman Brothers "rupnout". Trhy to tehdy totálně zaskočilo, což přineslo vlnu nepředvídatelných následků známou jako finanční krize.
I kdyby však došlo na neorganizovaný bankrot Řecka, nemusely by být dopady na globální ekonomiku tak vážné jako po Lehmanech, myslí si Authers. Kromě toho, že krach Řecka nebude žádný šok, je dnes podle něj bankovnictví daleko zdravější než před Lehmany.
"Bude to určitě největší následný otřes po Lehmanech, historie však ukazuje, že po velkých finančních krizích můžete velmi velké otřesy očekávat. Tohle bude skoro určitě ten nejošklivější z nich. Možná mě později budete moci chytit za slovo, ale nevidím tady potenciál, aby to přerostlo do podobných rozměrů jako Lehman," řekl Authers.
The Economist ale varuje, že do politiky, na níž teď řešení hrozící nové krize stojí a padá, se začíná nebezpečně míchat ideologie.
"Transatlantická paralýza rentiérů" škrtí růst
V USA se to projevuje zákopovou válkou o navýšení rozpočtových limitů, které republikáni odmítají schválit, a zvyšují tak hrozbu "technického" bankrotu země.
V Evropě se podobně zarputilý konflikt vyloupl mezi Německem, které chce, aby část nákladů na restrukturalizaci řeckých dluhů nesly i banky, a Evropskou centrální bankou a Francií, které to vytrvale odmítají. Tím zvyšují riziko, že Řecko mezitím spadne do bankrotu nekontrolovaně.
Politický klinč na obou stranách Atlantiku mezitím nutí velké společnosti vyčkávat s investicemi a tolik potřebný růst tím přichází o výživu.
"Je tady skutečné riziko, že tato politická tvrdohlavost (pig-headness) může skončit katastrofou," varuje Economist opakovaně před politickou "hrou s ohněm."
"Jsem stále více přesvědčen, že za touto transatlantickou paralýzou ekonomické politiky stojí to, že politici, vědomě či nevědomě, podléhají nátlaku rentiérů," napsal dokonce v New York Times držitel Nobelovy ceny, ekonom Paul Krugman.
Politici, kteří v Americe odmítají stimulovat ekonomiku a v Evropě odpustit část řeckých dluhů, se podle něj řídí názory bankéřů a bohatých investorů, jejichž příjmy pocházejí mimo jiné i z vládních dluhopisů - tedy z peněz, "které v minulosti často ne zrovna moudře půjčili a které jsou teď chráněny na účet všech ostatních."
Rizika rostou, čas se krátí
MMF pro léta 2011 a 2012 dál počítá s globálním růstem ve výši 4,5 % HDP, kdy vyspělé ekonomiky porostou tempem 2,5 procenta a ty rozvojové o čtyři procenta rychleji. "Nemyslíme si, že nerovnoměrný růst vede k recesi dvojího dna. Rizika ale rostou a je zapotřebí odhodlané politické akce, aby je zmírnila. Rozhodující je čas," napsali ekonomové MMF pro Project Syndicate.
Jenže právě odhodlání k akci z politiků vyprchává. "Přestože ekonomická logika říká, že světová ekonomika prochází jen umaštěnou záplatou, rozhádaní politici to všechno mohou snadno zvrátit v pohromu," uzavírá Economist.
