Praha/Belmopan - Počet firem se sídlem na Belize každoročně roste. Přibývají také v českém obchodním rejstříku - za poslední rok jich přibylo čtyřicet, nyní má na Belize sídlo 123 "českých" firem.
Tato země ve Střední Americe je příkladem takzvaného offshorového daňového ráje. A také ukázkou, že navzdory zájmu zahraničních firem je na tom hospodaření státu tak špatně, že připomíná "karibské Řecko".
Poté, co stát nebyl schopen platit věřitelům jejich peníze a výnosy ze státních dluhopisů vzrostly podle agentury Bloomberg na 19,4 procenta, totiž Belize - stejně jako Řecko - letos v březnu neoficiálně zbankrotovalo a provedlo výměnu těchto cenných papírů.
Splatnost nových dluhopisů Belize se posunula z roku 2029 na 2038. Úrok bude prvních 54 měsíců činit pět procent, pak se zvýší na 6,788 procenta (místo původních 8,5 %). Investoři tedy přišli o 550 milionů dolarů.
Podobně jako v případě Řecka byl potřeba souhlas 75 procent akcionářů, aby se aktivovala doložka o společném postupu, která daný krok umožňuje. Podle agentury Reuters zvedlo ruku "pro" přes 86 procent investorů.
Kromě vysokého státního dluhu (ten podle Reuters v polovině loňského roku činil 84 procent) trápí Belize také klesající příjmy z ropy, kterou od poloviny minulého desetiletí těží.
Praskne bankovní bublina?
Zdravé není ani tamní bankovnictví. Stejně jako řadě evropských států hrozí i v Belize prasknutí bubliny, protože objem špatných úvěrů (non-performing loans) stále roste.
Potýkají se s nimi hlavně domácí banky, kterých v Belize působí pět. Jak informovaly přední noviny v zemi Amandala Newspaper, největší komerční instituce Belize Bank má problém se splácením u 28 procent poskytnutých půjček, které mají hodnotu přibližně 200 milionů dolarů. Podobně je na tom Heritage Bank, u té jde ovšem v absolutním vyjádření o nižší částku.
Zbylé tři domácí banky jsou na tom zatím lépe - skupině Scotiabank nesplácí 4,93 procenta klientů, u dalších dvou činí podíl špatných úvěrů necelých osm procent.
Především firmy se do problémů se splácením dostaly kvůli ekonomickému zpomalení a poklesu poptávky u hlavních obchodních partnerů, především USA. Podle Světové obchodní organizace putuje do Spojených států amerických přes 56 procent belizského exportu, dalších 18,6 procenta pak do zemí EU, zvláště Velké Británie.
Jak ovšem zdůrazňuje Lukáš Randa ze skupiny Akont, která pomáhá českým firmám s "daňovou optimalizací", na zahraniční klienty tato nestabilita vliv mít nebude. "Společnosti zakládané v daňových rájích v drtivé většině neotvírají účty v místní pobočce některé banky," říká. Pro české a slovenské klienty je toto riziko podle něj irelevantní.
Využívají totiž především služby sedmi mezinárodních bank, kam patří například Belize Bank International nebo British Caribbean Bank.
Zemědělství nestačilo
Finanční služby a lákání klientů, kteří se chtějí ve své zemi vyhnout daním, případně touží po anonymitě, ovšem nikdy nebyly pro Belize hlavní byznys.
Zákon o mezinárodních společnostech, který zajišťuje veškeré daňové výhody, vznikl teprve v roce 1990. Stejně tak zákon o registraci obchodních lodí. Ten existuje od roku 1989.
Až do získání nezávislosti v roce 1982 se Belize jednostranně orientovalo na těžbu dřeva a později na vývoz cukru a banánů. Vláda ovšem v 80. letech začala podporovat přechod ekonomiky od zemědělství a lesnictví ke službám. V těch dnes na prvním místě přitom nestojí zmíněné offshorové bankovnictví, nýbrž turismus, jak uvádí například Ministerstvo zahraničních věcí ČR.
Zdroj: Světová banka
Zatímco v osmdesátých letech se export zemědělských komodit podílel na HDP ze 17 procent, v roce 2010 to bylo podle tamní centrální banky už jen osm procent. Naopak turismus reprezentoval v osmdesátých letech pouhých šest procent HDP, ale v roce 2010 už se jednalo o 20 procent.
K transformaci zemi donutilo několik okolností, například přírodní katastrofy, které se Belize nevyhnuly ani v posledních letech a měly vliv na úrodu, a tedy na ceny.
Kromě toho země přišla o výhodný vstup na trh jednotlivých obchodních partnerů. Jelikož se veškerý vývoz po mnoho let uskutečňoval v rámci preferenčních dohod, Belize nebylo konkurenceschopné na otevřeném trhu. To se projevilo poté, co v roce 2000 vypršela čtvrtá Úmluva z Lomé, která rozvojovým zemím výhody zajišťovala.
Paušál místo daně
Evropské firmy ale Belize nadále vnímají především jako jeden z daňových rájů. Země ve Střední Americe se stala populárním offshorovým centrem hned z několika důvodů.
Pravděpodobně největším tahákem je nulová daň z příjmu právnických osob, z kapitálových zisků nebo srážková daň - namísto nich společnost odvádí vládě paušální roční poplatek. Firma musí také splnit podmínku, že nebude provádět žádný byznys přímo na Belize.
Registrace mezinárodních obchodních společností (neboli IBC) tu probíhá nejrychleji ve světě. Ty vzniknou po převodu peněz a doručení všech nezbytných dokumentů obvykle do 24 hodin, všechny další formality zaberou nejvýše dva pracovní dny.
Zcela běžně lze koupit neaktivní podnik (shelf company), tedy "předpřipravenou" provozuschopnou firmu, které se zatím nevěnovala žádné obchodní činnosti. Obvykle si ji může nový majitel i po svém pojmenovat.
Cena společnosti na webu jednoho ze zprostředkovatelů začíná na 650 dolarech (s následujícím ročním odvodem od 350 dolarů), další volitelné poplatky se vztahují například na založení obchodního sídla v zemi. Čím větší "neprůstřelnost" si chce klient zajistit, tím více ho firma stojí.
Chybí úplná anonymita
Krom toho je Belize oblíbené také proto, že umožňuje registraci lodí. Tu zajišťuje tamní Mezinárodní registr obchodní flotily. "Výhodné je to především z důvodu nízkých nároků jak na loď, tak i na majitele a nízké poplatky," láká klienty například společnost Akont.
Podnikatelé míří do Belize také proto, že jakožto bývalá britská kolonie (tehdy pojmenovaná Britský Honduras) používá jako jediná v Latinské Americe za úřední jazyk angličtinu.
Jak si ale myslí Karel Pluhař ze skupiny Akont, Belize je jen jedním z mnoha daňových rájů a neexistuje žádný speciální důvod, proč využívat právě tuto zemi.
To, že například uzavřela jen minimum dohod o výměně informací, má podle něj mnohem menší význam než třeba možnost držet akcie na doručitele, což nabízejí Seychely. "Důležitější je, aby informace vůbec nebyly dohledatelné," domnívá se Pluhař.
