Karenční doba, která je běžným nástrojem i v zahraničí, představovala první tři dny nemoci, za které lidé nedostávali nemocenskou. Zaměstnavatel ji začal platit zaměstnanci až od čtvrtého dne nemoci. Měla zamezit zneužívání dočasné pracovní neschopnosti.
Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD) ale loni prosadila, aby byla karenční doba zrušena. "Byla nespravedlivá a já ji považuji za trestání zaměstnanců, kteří jsou nemocní. Je spousta domácností, které jen tak tak vyjdou s příjmy. Pak, když člověk onemocní, raději se rozhodne to přechodit, aby rodinný rozpočet neklesl ještě níž. Znovuzavedení proplácení prvních třech dnů nemoci považuji za velkou pomoc," říká Maláčová.
Zvlášť si zrušení "karenčky" pochvaluje dnes. "V době koronakrize se ukázalo, že jde o velmi důležitý krok. Díky zrušení karenční doby tak nemocní s průměrnou mzdou nepřišli za první 3 dny nemoci o 2688 korun. To bylo obzvláště důležité v období vrcholící koronavirové krize. V této době totiž nezřídka byli v karanténě, a tím i na nemocenské, všichni vydělávající členové domácnosti. Například rodina s dětmi, kde oba rodiče vydělávali průměrnou mzdu, nepřišla o 5376 korun," vypočítává ministryně.
Pandemie zasáhla nejenom do peněženek zaměstnanců, ale i do rozpočtů firem. Vyplácení tří dnů nemoci stálo firmy za 12 měsíců podle analýzy Hospodářské komory skoro pět miliard. Ta sdružuje 16 139 živnostníků, malé, střední i velké firmy.
"Naplnily se tak naše obavy, že po zrušení třídenní karenční doby vzrostou zaměstnavatelům mzdové náklady jen v důsledku zvýšení náhrad za pracovní neschopnost o miliardy korun ročně," říká tiskový mluvčí komory Miroslav Diro.
Rozdílná čísla
Podle Dira komora dlouhodobě upozorňovala, že systém nemocenského pojištění byl zřejmě ze všech sociálních systémů zavedených od počátku 90. let v Česku po léta nejvíce nejenom nadužívaným, ale i zneužívaným systémem v rámci všech sociálních dávkových systémů.
"Po zrušení karenční doby v loňském roce se opět vrací nápadně vysoká krátkodobá nemocnost. Například ve Zlínském kraji ještě před koronavirem vzrostla až o 36 procent, ve Středočeském kraji o 28,5 procenta a v Libereckém o 27,6 procenta," říká Diro.
A nezneužívají podle něj systém jen zaměstnanci, ale i jejich zaměstnavatelé. "Když je nedostatek práce, je hypoteticky možné se zaměstnancem domluvit, že půjde na dočasnou pracovní neschopnost, což je pro obě strany lepší řešení než výpověď," vysvětluje Diro.
Ministerstvo práce má jiná čísla. "Ze statistik vyplývá, že krátkodobá nemocnost nijak výrazně nevzrostla. Podíl krátkodobé nemocnosti od 1 do 3 dnů byl před zrušením karenční doby 4,2 procenta, po zrušení dosahoval 4,7 procenta," píše se v tiskové zprávě úřadu.
"Vliv onemocnění covid-19 nepůsobil pouze ve směru zvýšení nemocnosti, ale i opačně. Nemocnost v délce 1 až 3 dny a 4 až 14 dní od letošního dubna výrazně klesla a udržela se meziročně citelně nižší i v průběhu května a června," oponuje Diro a uvádí několik důvodů.
Zaměstnanci nebyli podle něj tak často na dočasné pracovní neschopnosti, protože byli doma na překážce v práci, ošetřovném nebo na home officu. "Roli zde hrál i strach z návštěvy lékaře nebo vyšší příjem ve srovnání s náhradou mzdy při pracovní neschopnosti. V tomto období se snížilo zneužívání krátkodobé nemocnosti, zaměstnanci neměli tolik důvodů 'házet se marod'," dodává Diro.
Je přesvědčen, že je třeba hodnotit především vývoj v druhé polovině roku 2019. "V tomto období vzrostl počet ukončených případů dočasné pracovní neschopnosti v délce 1 až 14 dní meziročně o 22,3 procenta. Na tento významný nárůst má vliv právě zrušení karenční doby," míní mluvčí.
Podle něj peníze, které zaměstnavatelé museli zaměstnancům vyplatit jako náhradu mzdy, mohli vyplatit všem svým zaměstnancům ve mzdách. Takové tvrzení ovšem rozčílilo šéfa odborů Josefa Středulu.
"V době pandemie zpochybňovat zavedení karenční doby považuji za nehorázné. Každý lékař potvrdí, že byla zrušena v pravý čas a současná pandemie je toho jasným dokladem. Dovedeme si vůbec představit, že by nakažení toto onemocnění šířili z finanční nouze," ptá se předseda Českomoravské konfederace odborových svazů.
A pokračuje. "Proč tedy v době, kdy karenční doba nebyla zavedena, toho nevyužili, nic nebránilo tomu, aby tyto peníze dali zaměstnancům do mezd. Za ta léta, co ušetřili prostředky za karenční dobu, je teď mohou zaměstnavatelé využít a zaměstnancům, co mají karanténu nebo jsou nyní na překážkách ze strany zaměstnavatele, přispět do sta procent mzdy, pro udržení jejich kupní síly," dodává Středula.
Stát kompenzoval zaměstnavatelům vyšší náklady na nemocenskou snížením sazeb pojistného. Sazba nemocenských odvodů klesla loni z 2,3 na 2,1 procenta.
"Jenže tato úspora nestačí ani na úhradu dvou dnů dočasné pracovní neschopnosti jednoho zaměstnance ročně. Aby byla úspora zaměstnavatelů v rozsahu tří dnů, musela by být sazba snížena na 1,8 až 1,9 procenta. Nepočítá se ale při tom se zvýšením nemocnosti a s nárůstem přesčasů a dodatečných nákladů na přijetí zaměstnanců na 'záskok' za nemocné. Zaměstnanec také může být za rok nemocný opakovaně tři dny a více," říká k tomu mluvčí komory.
Častěji nemocní jsou lidé na nižších pozicích
Řada zaměstnavatelů nabízí v rámci benefitů takzvané sick days. Jde o volné placené dny, které zaměstnanci vyčerpají právě ve chvíli, kdy se necítí dobře a chtějí pár dní zůstat doma a předejít vážnějším zdravotním problémům.
Podle loňského průzkumu společnosti Edenred takový benefit nabízelo 43 procent českých společností a dalších 6 procent o něm uvažovalo. Pro firmy je výhodnější, když zaměstnanec zůstane s krátkodobou nemocí doma a vezme si volno na zotavení, než když nastoupí na nemocenskou, která často trvá déle.
Nejčastěji "marodí" lidé na nižších pozicích. Podle průzkumu PwC manuální pracovníci mají v některých odvětvích až šestinásobně vyšší absenci než manažeři. Analýza také ukázala, že počet dnů nemoci je také přímo úměrný velikosti společnosti. U firmy nad 600 zaměstnanců jsou lidé v průměru o více než tři dny za rok déle nemocní než v malých společnostech do 200 lidí.
"Podle naší metodiky a na základě zkušeností klientů jsou náklady spojené s absencí až dvojnásobkem mzdy absentujícího zaměstnance," uvedl Martin Hůrka z PwC.
Podle Miroslava Dira je zdraví soukromým statkem, na jehož pojištění "proti poškození" by se měl nějakým způsobem podílet i zaměstnanec. "Pokud ne přímo formou nemocenského pojištění, pak například spoluúčastí v podobě zrušené karenční doby," tvrdí.
Karenční doba přitom není český unikát, je zavedena ve zhruba polovině členských zemí Evropské unie. Zahrnuje od jednoho do sedmi dnů, průměr jsou tři dny. U nás byla zavedena už Taafeho reformou v 90. letech 19. století, existovala po vzniku Československa a zrušena byla až v dobách centrálně řízené ekonomiky. V roce 2009 byla znovuobnovena, aby 1. července 2019 byla opět zrušena.
Náhradu mzdy v případě nemoci zaměstnanci nyní poskytuje od prvního do čtrnáctého dne zaměstnavatel, a to tři pětiny průměrného denního výdělku. Od 15. dne se dávky poskytují z pojištění, tedy vyplácí je stát.
