Praha - "Axa je velká a složitá firma, která se věnuje velkému množství podnikatelských aktivit: penzijnímu připojištění, životnímu a neživotnímu pojištění, provozuje banku, podílové fondy...," říká Dušan Doliak.

"A to vše ve dvou zemích, v České republice a na Slovensku, takže je má role poměrně složitá. Navíc má Axa jako největší pojišťovna na světě velmi složitou řídící a reportovací strukturu."

Čím je Axa jiná ve srovnání s dalšími globálními korporacemi?

Všechny globální korporace jako Shell, IBM nebo GE mají své zvláštnosti; třeba kulturní rozdíly jsou obrovské. Pokud se týká společnosti Axa, první důležitou věcí je skutečnost, že jde o firmu francouzskou, a nikoli anglosaskou.

Druhý důležitý bod: i když je Axa francouzská, do modelu řízení převzala hodně anglosaského. Některé společnosti, jako třeba Johnson &Johnson, "žijí" svým krédem a systémem hodnot. když přijdete do jejich ústředí, čtete krédo na obrazovkách, rozvěšených po chodbách, úryvek z kréda je i na vizitkách zaměstnanců.

Jaké krédo má Axa?

To hlavní zní Více než standard. Máme i další a většina z nás zná tato hesla nazpaměť. Pokud se týká Johnson&Johnson, mám dojem, že jde o pozůstatek amerického trendu šedesátých let minulého století, kdy například zaměstnanci IBM každé ráno v bílých košilích nastupovali na dvoře, fasovali zpěvníky a zpívali firemní písničky.

Myslím, že ty doby jsou za námi a nejen my, ale i Francouzi mají vůči takovým věcem mnohem větší míru cynismu. Axa předpokládá, že pracuje s dospělými lidmi, kteří jsou schopni si firemní kréda a hodnoty zapamatovat, aniž bychom je všude vystavovali.

Jak si vede Axa globálně v posledních čtyřech letech?

Axa přežila krizi celkem dobře, ale ne úplně nejlépe. Což znamená, že jsme nemuseli být objektem pomoci a dostat hotovost jako řada našich konkurentů. Naopak jsme dokončili akvizici v pacifické oblasti, takže se náš objem peněz ještě zvýšil a na globální úrovni budeme schopni v příštích letech růst.

Axa se zaměřuje na rychle rostoucí trhy, na střední a východní Evropu a míří také do Asie; na Kavkaz, do Vietnamu, do Indie. Na druhou stranu - některé firmy přežily krizi lépe. Naše akcie se pohybují kolem 15 eur, což je podhodnocené; reálná cena je podle nás kolem 22 eur. Trh nás nevnímá tak, jak bychom si zasloužili.

Foto: Aktuálně.cz

Přinesla krize nový étos, jak se slibovalo v počátcích potíží?

Těžko jsme mohli být překvapeni příchodem krize, když jsme věděli, co se děje na hypotéčním trhu ve Spojených státech. Nevěděli jsme pouze, kdy to vypukne a kdo všechno bude postižen, protože firmy nezveřejňovaly informace o tom, kolik toxických aktiv mají nakoupených.

Když to prasklo, překvapení bylo v některých konkrétních případech veliké. Podobně nebylo tajemstvím, jak dlouhodobě hospodaří Řecko, Itálie nebo Španělsko. Abych ale odpověděl: očekávali jsme, že očistný proces bude hlubší a bolestnější, a to se nestalo.

A to je dobře nebo špatně?

Tak i tak. Kdyby se očistná kúra odehrála, už bychom věděli, kdo je opravdu čistý a mohl by se nastartovat růst. Ještě předtím, než bychom dosedli na dno. Jenže teď bude muset dojít ještě k jednomu pádu. Příští krize bude o těch přežitcích, které jsme si navzdory posledním třem rokům ponechali. Třeba Rakousko zachránilo své banky, ty dnes fungují, ale jsem zvědavý, jak přežije Rakousko jako takové. Úplně tak jistý si jím nejsem…

Krize se vrátí, musíme se ještě jednou spálit

Týká se to i České republiky a Slovenska, myslíte si, že se krize vrátí?

Podle mne ano. Nezaměstnanost v obou zemích stoupá, pravicové vlády jsou slabé na to, aby uskutečnily potřebné reformy, takže až po tomto volebním období přijdou k moci levicové vlády, musíme se spálit ještě jednou - a až pak se snad nastartuje skutečný očistný proces.

Krize se vrátí, předpovídá Doliak | Foto: Reuters

Přinesla světová finanční krize nové pojišťovnictví?

Změnilo se toho moc; změnilo se pojišťovnictví jako obor, změnila se strategie Axa a změnil se i můj osobní pohled. Začnu Axou: my jsme hodně investovali do moderních nástrojů životního pojištění ve Spojených státech. Krize ovšem natolik potopila ceny akcií, že nás přišlo velmi draho zůstat solventní.

Výsledkem bylo, že jsme v některých zemích přestali tyto produkty prodávat, jinde jsme z toho mírně vycouvali a začali být opatrnější. Poučili jsme se, že trh může padnout dokonce ještě hlouběji, než jsme čekali. Druhé poučení se týkalo solventnosti a nových pravidel pro solventnost, která se zavádějí na celém pojišťovacím trhu. Každá pojišťovna musí efektivněji ovládat svá rizika.

Na lokálním trhu jsme v tomto ohledu měli velké štěstí. Růst se tu odehrával v posledních dvou letech, takže krize postihla jen ty naše klienty, kteří s námi byli pět, šest let. Většina našich klientů neztratila, nebo dokonce vydělala, protože investovala v době, kdy to nikdo jiný nedělal. Bohužel jsme ale i my zaznamenali pár zoufalých telefonátů od lidí, kterým jsme doporučili rizikové investice s dlouhodobým horizontem - a ti lidé své peníze ztratili.

A jak jste to prožíval vy osobně?

Já jsem nikdy předtím krizi nezažil. Nejprve jsme žili v socíku, krize v letech 2000 - 2001 se mne nijak nedotkla, a teď? Byl jsem ve funkci nový, nerozuměl jsem trhu, neuměl jsem ho číst, a přitom jsem měl odpovědnost za obrovské peníze našich klientů. Naši analytici jsou velmi konzervativně naladění a jejich předpovědi byly tak pesimistické, že jsem vůbec nemohl spát.

Hned jak začaly akcie padat, vymýšleli jsme nástroje na to, jak ochránit peníze klientů a poměrně rychle se nám to podařilo. Výsledkem poslední krize je tedy to, že až přijde ta příští, naši klienti budou ochránění. Což je pro mne důležité.

Změnil se nějak výrazně přístup klientů?

Jistě, jsou pojišťovny, které ztratily polovinu distribuce a celou řadu klientů. I když jsme na zdejším trhu přítomni řadu let, dříve jako Winterthur, růst se nastartoval až s Axou.

Podle statistik má naše značka takovou důvěru jako jiné značky, které tu jsou řadu let. Je třeba dohledatelné, že desítky tisíc klientů jisté pojišťovny, kterou nebudu jmenovat, byly naštvané, že nebyly informované včas o rizicích a že s nimi nikdo nekomunikoval. My jsme také komunikovali špatně a pozdě a víme, že napříště musíme informovat klienty dřív.

Jakmile začnou padat cenné papíry ve Spojených státech, musíme roztočit rotačku a poslat lidem dopisy s varováním i návrhem: dejte nám mandát k tomu, abychom mohli vaše peníze převézt do nějakého bezpečnějšího přístavu. Zpětně je to k neuvěření, že na trhu neudělal nikdo něco tak základního. Byli jsme první pojišťovna, která takový dopis svým klientům poslala.

Chceme do první pětky

Kam se chce Axa dostat v České republice a na Slovensku, jakou pozici na trhu byste chtěli mít?

Máme tu víc podnikatelských aktivit. V životním pojištění tu jsou tradiční hráči, ona první pětka, která působí na trhu od začátku devadesátých let, a na ně jsme si zdaleka nesáhli. Pak tu jsou další dva konkurenti, na které si troufáme a považujeme šanci dostat se na šesté místo během dvou let za dobrou.

V neživotním pojištění zaujímáme 0,2 % trhu, ale ve výhledu bychom mohli mít kolem pěti procent. Vyplývá to jak z celosvětové přítomnosti skupiny Axa, tak i z našich profesionálních dispozic. Takže i v tomto případě si myslíme na nějaké šesté, sedmé místo.

To současné čtyřiadvacáté rozhodně neodpovídá našim možnostem. Totéž platí o bankovnictví, kde jsme na 0,46 % českého trhu. Obecně to vnímám tak, že příštích pět let budeme v období dramatického růstu, který se v horizontu 5-10 let zastaví a pak bude velmi těžké z vydobytých pozic ještě dál růst a smysluplně konkurovat větším pojišťovnám.

Mluvili jsme o firemní kultuře. Je vaše manažerská role samostatná, anebo řídíte tyto dvě země v těsné spolupráci s nadřízenými v Paříži?

Myslím, že ani není možné, abych byl samostatný. Já nejsem umělec, ale pracuji v byznysu a mou rolí je zařadit se do určité sktruktury a v ní přijmout svou roli. Být dobrý manažer znamená být schopen mnohých kompromisů.

Jak vnímá axa svou společenskou odpovědnost?

Axa posunula společenskou odpovědnost na svém žebříčku priorit velmi vysoko asi před třemi lety. Začalo to změnou strategie sponzoringu a před dvěma lety vznikla první reforma CSR, řízená shora, která vedla k tomu, že celá skupina nyní míří ke strategickému přístupu k CSR ve všech jeho pěti uznávaných pilířích.

Nyní se v každé z těchto pěti oblastí nacházíme na manažerské úrovni a máme vypracované "gap analýzy", které nám řekly, co všechno musíme udělat, abychom se posunuli do úrovně strategické.

Pokud budu mluvit sám za sebe a o sobě, v mládí jsem začínal jako člen tehdy ještě raného hnutí Brontosaurus a myslím, že jsem si i do byznysu přinesl jakési povědomí širších souvislostí a citlivost na některé, například ekologické, otázky. Před několika lety jsem se pak stal členem správní rady organizace Ekopolis, kde se snažím pomáhat především manažerskými radami.

Česká společnost je oproti té slovenské občansky vyspělejší

Jak Axa vnímá vztah mezi CSR a ziskem?

Víme dobře, že pokud zvýšíme povědomí o našem sociálním cítění a o strategii CSR, naše akcie budou na burzách lépe zhodnoceny. Druhá věc, která je nezpochybnitelná: mladí lidé, kteří se ucházejí o práci ve firmách, se ptají na společenskou odpovědnost.

Peníze ke štěstí nestačí, uvědomuje si Doliak | Foto: Reuters

A nakonec, klienti: i oni mají pocit, že jsme důvěryhodnější, pokud se angažujeme na poli CSR. Jako kdyby zákazník uvěřil, že když pomáháme druhým, nechceme ublížit ani jemu. A toto vše se dá samozřejmě dobře statisticky i finančně ohodnotit.

Jako Slovák, který z Prahy řídí byznys Axy v Česku a na Slovensku, máte dobrou příležitost porovnávat. Jak se dnes liší Česká republika a Slovensko ve vašem vnímání?

Česká společnost je občansky vyspělejší. Vezměte si polistopadové Občanské fórum: dokázalo sdružit disidenty jako Havla a Dienstbiera, akademika Klause, církevní kruhy, kam patří třeba biskup Malý, zkrátka všechny vrstvy občanské společnosti.

Veřejnost proti násilí toto na Slovensku, nedokázala. Církevní kruhy se od začátku oddělovaly, odborné také. Na druhou stranu je v České republice i silná odborářská tradice, kterou na Slovensku vůbec nemáme, a ta je samozřejmě někdy kontraproduktivní.

Slovensko se blíží politickou kulturou spíše k Ukrajině a katolickým, rodinně konzervativním přístupem spíše k Polsku. Takže když to všechno shrnu a vztáhnu k CSR, to je na Slovensku zatím považováno především za charitu.

Začíná se mluvit o vztahu mezi společenskou odpovědností a osobním štěstím. Jako bývalý člen Brontosauru a nynější top manažer, pociťujete tu nějakou korelaci?

Bohatství není klíčem k osobnímu štěstí, to je jasné. V dobách, kdy se rozhodovalo o tom, kdo přežije a kdo ne, to částečně platilo; což není tak dávno, platilo to ještě na počátku Československa, o devatenáctém století nebo středověku nemluvě.

Dnes v naší části světa nehrozí smrt hladem nikomu. Ani bezdomovcům. Proto v našich životech hraje stále větší roli zabezpečení tzv. vyšších potřeb. Líbí se mi definice jednoho sociologa, že žijeme v "karnevalové společnosti".

Existují teorie, že se moderní společnost nakonec ubaví k smrti…

Ano, a není jednoduché hledat v tomto kontextu jakýsi hlubší smysl. Já jsem ale spokojený a snažím si brát z možností naší doby to, co mne naplňuje štěstím.

Tento materiál vznikl v rámci společného projektu Aktuálně.cz a CSR fórum - webového magazínu Byznys a společnost.

Sekce chce informovat o světě firem, neziskových organizací, trendech v CSR a společenské odpovědnosti vůbec.