Internetová přípojka dnes patří k takřka samozřejmému vybavení českých firem i domácností, k oficiálnímu napojení první československé instituce, pražského ČVUT, došlo 13. února 1992. Šlo ale spíše o formální záležitost, protože první pokusy s internetem se v Československu odehrávaly již od podzimu 1991. Navíc na samém přelomu osmdesátých a devadesátých let bylo možné se připojit k jiným počítačovým sítím jako FidoNet, EUnet nebo EARN.
Samotné počátky se týkaly poměrně úzké skupiny odborníků a z pohledu veřejnosti nešlo o nikterak oslnivou skutečnost. Původním smyslem internetu, a to nejen toho českého, byl přenos informací a dat mezi vědeckými pracovišti a vysokými školami. Aby mohla síť tuto funkci plnit, bylo nejprve nutné propojit jednotlivé instituce. Proto byla za podpory ministerstva školství zahájena výstavba páteřní sítě mezi Prahou a Brnem.
Projekt původně dostal název FERNET (Federal Educational and Research Network), později byl přejmenován na FESNET a po rozpadu federace byl v červnu 1993 slavnostně zahájen provoz sítě pod názvem CESNET (Czech Educational and Scientific Network).
Legislativní překážky
Internet by se ale sotva stal tím, čím v současnosti je, pokud by zůstalo pouze u využití v akademické sféře. Trvalo však řadu let, než se stal dostupným i pro běžné využití. Jednou z překážek rozvoje byla existující legislativa.
Na počátku devadesátých let získala exkluzivní licenci na provozování veřejné datové sítě, tedy i internetu, společnost Eurotel. V polovině roku 1995 Eurotel svou datovou divizi odprodal společnosti SPT Telecom, s čímž bylo spojeno i ukončení monopolu na provozování datových sítí. Tím se otevřel prostor pro vznik konkurenčních poskytovatelů připojení.
Internet neměl ale zcela vyhráno. Musel se mimo jiné vypořádat s konkurencí v podobě výměny informací prostřednictvím technologie BBS, kterou v Česku zpopularizovala hlavně společnost Infima. Po určitý čas spolu oba systémy koexistovaly, internet ale ze souboje vyšel jako jasný vítěz a na kdysi oblíbenou "bíbíesku" si dnes vzpomene už jen málokdo.
Po liberalizaci trhu s internetovým připojením se síť začala šířeji otvírat i pro komerční zájemce. Služeb internetu si tak mohl teoreticky užít každý. První uživatelé se rekrutovali z řad organizací a nadšenců, kterým nevadila nízká přenosová rychlost, občasné výpadky spojení či omezený počet stránek v češtině.
Spory o cenu
Situace se však záhy začala měnit. Na síť postupně zamířily jak zavedené společnosti, například vydavatelé novin, tak i nové firmy, jejichž vznik podnítil právě rozvoj internetu. Své stránky začali vytvářet i jednotlivci.
Významnou překážkou na cestě k většímu rozšíření internetu byla zpočátku vysoká cena připojení a počítačů, která však časem začala klesat na přijatelnou úroveň. Byla to ale právě cenová politika SPT Telecom, která vedla v roce 1998 ke vzniku zřejmě nejznámější společné akce internetové komunity u nás, iniciativy Internetem proti monopolu. Ta reagovala na ohlášené zvýšení cen za vytáčené připojení k síti, plánované od ledna 1999, a nakonec se jí podařilo na Telecomu vymoci zvláštní tarif. Spory o délku a cenu impulzu vzaly nakonec za své s tím, jak poskytovatelé přešli na nabídku připojení za měsíční paušál.
Postupně, byť nikoliv zcela bez problémů, začali internet poskytovat i alternativní telefonní operátoři, kabelové televize i provozovatelé mobilních sítí. Možností, jak se připojit k síti, je tak v současnosti celá řada, čemuž odpovídá i stále rostoucí obec uživatelů.
Podle údajů Českého statistického úřadu používalo v roce 2021 internet 83 procent lidí starších 16 let, tedy 7,3 milionu osob. Osobní počítač mělo 79 procent českých domácností. V posledních letech vysoce vzrostl počet uživatelů chytrých mobilních telefonů, tzv. smartphonů, kteří svůj přístroj využívají pro přístup na internet.
Zatímco v roce 2010 se prostřednictvím mobilního telefonu připojovalo k internetu čtyři procenta obyvatel starších 16 let, o pět let později to bylo 37 procent a v roce 2021 to již bylo 72 procent dospělé populace. K nakupování využívalo internet podle údajů Českého statistického úřadu v loňském roce 57 procent Čechů, což je o tři procenta více než předloni a o 18 procent více než v roce 2019, tedy před pandemií koronaviru.
Podle údajů vyplývajících z internetového sdružení CZ.NIC existuje aktuálně přes 1,43 milionu registrovaných internetových domén s českou národní koncovkou .cz.
