Vzpomenete si, co jste dělal 11. září 2001? Byl jste také zrovna někde ve vzduchu?
Na ten den si bohužel vzpomínám moc dobře. Pro civilní letectví 21. století to byl zásadní den. Kromě toho, že jsem tehdy lítal jako kapitán Boeingu u ČSA, zastával jsem také funkci na tehdejším výcvikovém zařízení těchto aerolinií.
Šel jsem zrovna do kanceláře, když na mě ředitel výcvikového zařízení, pan kapitán Kvapil, volá: "Pojďte se podívat, pojďte se podívat!" Měl puštěnou televizi, v které běžely záběry z New Yorku. Myslel jsem si, že se kouká na nějaký americký hollywoodský film, nějaký horor nebo dokument o natáčení nějakého hororu. Mlčky se na to díval, tak jsem se ho zeptal, o co jde. Vysvětlil mi, že to není žádné natáčení, ale bohužel realita.
I po těch letech si tuhle situaci vybavuji, jako by to bylo dneska. Bylo to strašné a v tu chvíli jsme nikdo netušili, jaké změny to do oblasti bezpečnosti civilního letectví přinese.
Dokážete jmenovat jednu nejzásadnější změnu?
Byl to zásadní převrat, ne jen jedna věc. Šlo o obrovskou změnu v chápání a aplikaci bezpečnosti civilního letectví v celosvětovém měřítku. Dnes už si ani nedovedeme představit, jak předtím vypadaly bezpečnostní kontroly a jak snadno se dalo na letiště a do letadel dostat.
Vzpomínám si, že jako posádka ČSA jsme přes žádné bezpečnostní kontroly nechodili, nýbrž jsme pěšky rovnou vyrazili k přistavenému autobusu na letištní ploše, který nás popovezl k letadlu. S tím se po 11. září definitivně skončilo a od té doby musí všichni chodit přes bezpečnostní rámy. V případě pilotů to byl tehdy až trochu hon na čarodějnice. Každý pilot v uniformě byl tenkrát nepřítel a potenciální terorista vzhledem k tomu, že to byli piloti (islámští teroristé - pozn. red.), kdo katastrofu způsobil.
Kdybych měl jmenovat jednu konkrétní věc, tak jsou to zamknuté, kovové a neprůstřelné dveře kokpitu letadla, které se od té doby začaly používat. Piloti je mohou otevřít, pouze když potřebují jít na toaletu nebo když palubní personál nese do kokpitu jídlo. Jinak musí být po celou dobu letu zamčené.
Jak se změnily bezpečnostní kontroly pro cestující? Třeba i co se týče seznamu věcí, které nesmějí mít na palubě letadla.
Nedovedu si už přesně vybavit, jak to bylo před 11. zářím, protože jsem tehdy jako cestující příliš často nelétal. Obecně se ale bezpečnostní kontroly pro cestující velmi zpřísnily.
Jde například o kapaliny, které nesmíte mít na palubě letadla ve větším množství než dohromady v objemu 100 mililitrů. Pravidlo se zavedlo v roce 2006 po pokusu jiných teroristů, kteří chtěli do letadla donést kapaliny v různých lahvičkách, na palubě je smíchat, vyrobit z nich bombu a způsobit explozi letadla. Dalším pokusem bylo pronést na palubu letadla skrytou bombu v podrážce boty. Od té doby se kontrolují i boty, především dámy s vysokými podpatky je musejí zouvat a posílat je ke kontrole.
Myslím, že bych si vzpomněl i na další věci. Ne že by tedy všechna tato opatření přineslo 11. září, ale vnímání bezpečnosti po této události začalo být velice citlivé, a proto měl každý další počin teroristů za následek zavedení nějaké bezpečnostní kontroly.
Aniž by to cestující možná věděli, veškerá zavazadla také prochází screeningem. Myslím, že dnes už tomu tak je na všech velkých letištích světa. To aby se předešlo tomu, že v zavazadlovém prostoru budou věci, které tam nemají co dělat.
A proč v zavazadlovém prostoru kapaliny být mohou? Navíc určitý objem kapaliny si na palubu stejně vzít můžete.
Jednoduše protože k tomu, co máte na palubě, se můžete dostat, kdežto u zavazadlové části tomu tak není. Ta je u většiny dopravních letadel nedostupná i pro posádku. Tam tedy nehrozí nebezpečí, že byste v odbaveném kufru převážela dvě litrové lahve a z těch tekutin chtěla vyrobit bombu, protože do zavazadlového prostoru se prostě nedostanete.
Jinak těch 100 mililitrů je zkrátka taková norma - pro parfémy, hygienické potřeby a tak dále. Není to tedy stoprocentní vymazání rizika, ale jeho eliminace na minimum a zároveň možnost, jak zachovat i práva cestujících, aby nějaké kapaliny na palubě mohli mít.
Zvykli si cestující, že musí dělat bezpečnostní ústupky?
Asi sama můžete vidět, že když někam letíte, s bezpečnostními pracovníky se nikdo nijak nehádá. Lidé to už prostě berou jako normu, že když si s sebou na palubu chtějí vzít třeba nějaký parfém, vloží ho do igelitového, průhledného pytlíku a tak podobně. Navíc změnu, kterou letectví prošlo po 11. září, bych nazval jednosměrkou. Do doby před se už v letecké bezpečnosti nikdy nevrátíme, naopak jdeme pořád dál kupředu.
Od té doby se také vynaložilo spoustu peněz na vybudování společností, které se soustředí na tu leteckou bezpečnost - nejen na palubě, ale už i při samotném budování letišť, letištních systémů, odbavení zavazadel a cestujících, nakládání zavazadel do letadla.
Pamatuji si, že ještě někdy v době kolem mého nástupu k ČSA nebyl kolem ruzyňského letiště plot, tudíž se přes letiště v podstatě dalo chodit pěšky. To je dneska absolutně nemyslitelné, protože zóny těsně kolem vzletových a přistávacích drah a odbavovacích ploch jsou přísně střeženými prostory, a pokud by se tam někdo násilím pokusil proniknout, předpokládám, že by to bylo klasifikované jako trestný čin. I z tohoto pohledu se věci tedy velmi změnily.
Měli lidé v době po útocích strach cestovat letadlem?
Určitě. Dva roky poté zaznamenaly všechny aerolinky na světě pokles poptávky, takže obava cestujících byla zjevná. Šlo o zcela logickou reakci většiny lidí, že měli v té době obavu - možná i oprávněnou - nastoupit do letadla.
Čas ale všechno špatné zaléčí a tedy i tohle se zaléčilo, a to právě i díky zavedení přísných bezpečnostních opatření. Pomohlo tomu také to, že se žádná další taková katastrofa už nestala. Lidé tedy opět začali letenky kupovat a letectví se začalo vracet na čísla před 11. zářím a i na ještě vyšší.
Změnil se po 11. září psychologický nebo bezpečnostní výcvik pilotů a letušek?
Nevybavuji si, že by byly zavedeny nějaké speciální bezpečnostní prověrky. Jinak ale piloti i letušky prochází výcvikem bezpečnosti letového provozu, aby se seznámili s leteckými událostmi, které se v historii staly, a s výsledky jejich vyšetřování. To aby pochopili, co se tam stalo, jak daná posádka jednala nebo mohla jednat, protože ne vždy takové situace dobře zvládla, a aby si věděli rady, kdyby se někdy do podobné situace dostali.
Dnes se také provádí psychologické ohodnocení každého pilota, který působí v obchodní letecké dopravě. To ale nesouvisí s 11. zářím, ale s nešťastnou událostí, které se před lety stala na palubě německé společnosti. Jeden z pilotů se tehdy rozhodl spáchat sebevraždu a vzít si jako rukojmí všechny cestující na palubě. Letecké úřady se v návaznosti na to rozhodly, že všichni piloti v obchodní letecké dopravě podstoupí jednou za tři roky psychologické vyšetření se zaměřením na podobné psychické jevy, kterými trpěl německý pilot, aby se případně zavčas odhalily.
Když se bavíme o tom, jak se letectví proměnilo po teroristických útocích, jak ho změnila pandemie koronaviru? Jde sice o dvě odlišné situace, obě ale obor výrazně zasáhly.
Pro letectví byl koronavirus ještě mnohem horší událost. Po 11. září poptávka poklesla, ale s příchodem covidu se letecká doprava po celém světě zastavila - nebál bych se to takhle nazvat. Lítal jen zlomek letadel. A dodnes jsme se celosvětově stále nevrátili na čísla před pandemií. Pokud nenastane žádná podobná událost, tak se na ta čísla můžeme dostat příští léto.
Mezi 11. zářím a pandemií navíc byla ještě ekonomická krize, která sice leteckou dopravu nezastavila, ale kvůli nedostatku kupní síly se zpomalila poptávka podobně jako v roce 2001. Koronavirus byl tak už třetí zásadní problém v řadě, s nímž se letectví muselo poprat. Pandemie s ním navíc z těchto tří událostí zamíchala úplně nejvíc.
Měl jste ve svém okolí kolegy, kteří za pandemie odešli do jiných oborů? A pokud ano, vrátili se potom?
Mám například jednoho kamaráda, který působil u aerolinky Korean jako kapitán Boeingu 747, a za pandemie šel dělat řidiče MHD. Skvělá zpráva je, že se k téhle letecké společnosti vrátil a opět létá.
Další kolegové jezdili třeba se sněžnou rolbou na horách, jiní prodávali na kase v Lidlu, jezdili s jídlem u Rohlíku nebo prostě nastoupili někam do firmy. Osudy byly všelijaké - pilotů znám desítky až stovky a každý měl svůj příběh. Byl to boj každého z nás a zodpovědnost vůči sobě i rodině, protože ty složenky prostě někdo zaplatit musel. Většina letadel byla v covidu opravdu uzemněná, nebylo kam jít létat. Museli jsme se tedy porozhlédnout po jiné práci.
A vy jste také zvažoval, že byste z oboru odešel?
Já jsem měl výhodu. V době, kdy jsem se vrátil z pracovního kontraktu z Koreje a nastal covid, jsem měl už předjednanou brigádu jako letecký instruktor v letecké škole na Kladně. Měl jsem ji domluvenou na období, kdy bývám v Česku a mám volno.
Nakonec jsem tam nastoupil na plnohodnotný úvazek. Díky tomu, že jsem si po celou dobu létání s velkými letadly udržoval instruktorskou kvalifikaci i na tato malá letadla, mohl jsem do práce rovnou naskočit. V té době bylo ve škole několik zahraničních i českých studentů. Ti zahraniční tam byli kvůli výcviku pro jednu leteckou společnost a Češi školu navštěvovali, protože chtěli čas v pandemii využít k tomu, aby si udělali pilotní kvalifikaci.
V průběhu roku jsem pak přešel do jiné letecké školy a loni na jaře jsem začal létat se soukromým tryskáčem. Měl jsem tedy štěstí, že jsem u letectví mohl zůstat a že jsem dva a půl roku placení těch složenek překlenul. Za všechny zmíněné příležitosti jsem vděčný.
A jak vnímáte situaci, které jsme byli svědky letos v létě, kdy na letištích po celém světě chyběli pracovníci a panoval na nich chaos? Budou se pracovníci chtít do odvětví vrátit?
Tam do toho vstupuje několik vlivů. Před koronavirem jsem jedenáct let působil u dvou světových vlajkových leteckých společností, díky kterým jsem obletěl celý svět oběma směry. Asi si dovedete představit, že slovo "jet lag" bylo jedno z nejpoužívanějších v mém slovníku. Do toho jsem ještě předtím působil u ČSA, a když tedy v tomto oboru pracujete celkem 26 let, tak si zvyknete na to, že nevíte, jestli je den nebo noc. Berete to jako normální věc a že se z toho jednou vyspíte. Já tomu říkám kumulovaná únava - když odletíte na dva týdny na dovolenou do jiného časového pásma, tak to asi nepochopíte, když ale roky působíte jako dálkový pilot, pak zjistíte, co to znamená.
Když ale kvůli covidu přišla nucená přestávka a já najednou začal spát v jednom časovém pásmu v jedné posteli a měl normální režim, kdy jsem v osm vstával a v deset chodil spát, zjistil jsem, jak se mi lépe funguje. Je vám lépe, jste méně unavená, víc v kondici, všechno vás víc baví a tak dále. Takhle na to začala pohlížet velká část mých kolegů.
Někteří také odešli do důchodu a jiní byli letectvím prostě zklamaní. Jak jsem říkal, pandemie byla během dvaceti let pro letectví už třetí taková událost, a to ta nejdramatičtější. Když jste tedy třeba už potřetí za ty roky dostali výpověď nebo vás poslali na neplacené volno, rozmyslíte si, zda se do toho chcete vrátit po čtvrté. Někteří také mezitím našli práci, která je začala víc bavit a třeba si u ní i víc vydělali a ještě více cestovali.
Zkrátka tu najednou byla velká část lidí, která najednou zjistila, že zpátky do letectví nechce. A pilota, který byl roky kapitánem dopravního letadla, jen tak nenahradíte. V medicíně z vás po skončení školy také neudělají hned primáře. Spousta lidí navíc kvůli pandemii přestala mít zájem stát se pilotem, stevardem, leteckým technikem.
A mohly se letiště a aerolinky na zvýšenou poptávku připravit lépe?
Z mého pohledu management letišť i leteckých společností trochu zaspal. Na druhou stranu to částečně chápu, protože letectví je odvětví, kde potřebujete mít jistotu, že poptávka bude. Uživit vysoce kvalifikované piloty a vysoce nákladová letadla - to něco stojí.
Myslím, že ani letiště a aerolinky nepočítaly s tím, že o cestování bude najednou takový šílený zájem. Podle mě se to ale dalo čekat - dva roky jsme pořádně nikam nesměli, tak jsme teď všichni chtěli někam vyrazit.
Věřím, že pokud nepřijde na podzim další covidová vlna a skončí také ta hrozná válka na Ukrajině, může se letectví na příští rok mnohem lépe připravit. Může sehnat potřebný personál, vycvičit ho a to, co se stalo letos, by se už nemuselo opakovat. Nechme se ale překvapit.
Když zmiňujete válku, která má mimo jiné za následek zdražování ropy, a tedy i leteckého paliva a potažmo letenek, neobáváte se, že naopak poptávka po cestování opět klesne?
Samozřejmě, že pokud se ceny dostanou na nějaké nesmyslné částky, tak Češi raději vyrazí do Krkonoš nebo na Šumavu, než aby letěli do Egypta. Navíc nezdražuje jen letecké palivo, ale úplně všechno.
Je to tedy i o tom, co je pro člověka nezbytná potřeba. Když teď máme platit více za energie, potraviny, benzin, pojištění a tak dále, tak je otázka, zda nám zbývá ještě na dovolenou. Odpověď je, že primárně se samozřejmě potřebujeme najíst, mít kde bydlet, přepravit se, kam potřebujeme, a pak teprve si můžeme dovolit dovolenou.
Pokud se zdražování v dohledné době nezastaví, může nastat problém z opačné strany - budeme mít nachystané piloty i letadla, ale nebudeme mít cestující, kteří si leteckou dovolenou budou moci dovolit.
A jak je dneska vlastně finančně náročné stát se pilotem?
Je to hodně finančně náročné, Závisí to samozřejmě na místě, konkrétní letecké škole a tak dále, částka se ale zcela jistě pohybuje mezi jedním až dvěma miliony korun. Dnes to kvůli zdražování leteckého benzinu bude možná spíš k těm dvěma milionům.
Vidíte, že to tedy není úplně malá částka, kterou si každý z nás může vytáhnout z kapsy. A teď si vezměte, že někdo takhle před pandemií do výcviku ty dva miliony investoval, strávil pět let ve škole, na letištích, v letadle a v roce 2020 konečně dostal průkaz. Myslel si, že ho čeká kariéra, jenže přišel covid a veškeré peníze, čas a úsilí byly k ničemu. Kvalifikace totiž platí jen rok, a jestliže rok nelítáte, opět musíte vytáhnout peníze z kapsy, aby vám kvalifikaci prodloužili.
I tohle je jeden z důvodů, proč chybí letecký personál. Lidé za pandemie pochopili, že stát se pilotem je velice nákladná a riziková investice, která se vůbec nemusí vyplatit.
