Bentley bylo v druhé polovině dvacátých let k nezastavení. Mezi roky 1924 a 1930 si odneslo pět vítězství v legendární 24hodinovce Le Mans a jeho vozy byly trnem v oku konkurence. Nebyla to auta stavěná na obratnost a rychlost, ale robustní a odolná. Původní třílitrové Bentley vyráběné v letech 1921 až 1929 vážilo dvě tuny, a zatímco Bugatti mělo dvoulitrový kompresorový osmiválec, "náklaďáku" stačily válce čtyři a třílitrový objem.
O odolnosti konstrukce svědčí i to, že v roce 1923 skončilo Bentley ještě bez tovární podpory čtvrté i s proraženou nádrží, v roce 1927 vyhrál dosluhující třílitr po havárii s ohnutým šasi. Další vítězství přišla v letech 1928, 1929 a 1930.
Za volanty speciálů seděli bohatí dobrodruzi, kteří si říkali Bentley Boys. Mezi nimi byl pozdější spolumajitel značky Woolf Barnato a sir Henry Birkin.
Nejslavnější z celé série závodních Bentley byl 4,5litrový Blower s kompresorem. Paradoxně navzdory tomu, že sám o sobě nevyhrál žádný velký závod a že vznikl navzdory přání zakladatele značky Waltera Owena Bentleyho. Právě on je autorem výroku "objem nenahradíš", a když ke konci dvacátých let docházel atmosférickému 4,5litru dech, nahradil ho řadovým šestiválcem s objemem 6,5 litru, který vyhrál Le Mans v letech 1929 a 1930.
Jeden z nejvlivnějších Bentley Boys ale chtěl výkon z motoru vydolovat jinak než přidáváním válců a zvyšováním objemu. Sir Henry Birkin chtěl využít kompresor.
W. O. Bentley byl proti, tvrdil, že to zničí charakter motoru. Jenže sám se tehdy dostal do finančních těžkostí a spolumajitelem Bentley se stal zmíněný Woolf Barnato. Ten Birkinovi vyhověl a projekt povolil. Zapotřebí bylo vyrobit 50 kusů kvůli závodní homologaci. O peníze nebyla nouze, dodala je Birkinova patronka a zámožná majitelka závodních koní Dorothy Pagetová.
Auta upravil výrobce kompresoru Amherst Villiers, Bentley od nich dal ruce pryč. Výkon se zvedl z dnes úsměvných 110 koní na 175 (v závodní verzi na 240), pryč ale byla i legendární spolehlivost. Vždyť Bentley si již ve dvacátých letech dovolil dát na svá auta pětiletou záruku.
Čtyřiadvacetihodinovku v Le Mans v roce 1930 Blower nedokončil, i když Birkin ve svém voze doslova utahal Mercedes SSK se sedmilitrovým kompresorem přeplňovaným šestiválcem a slavným Rudolfem Caracciolou za volantem.
Oba museli odstoupit a Birkin do velké míry umetl cestu k vítězství Barnatovi na šestiapůllitru Bentley Speed Six. Sám W. O. Bentley později rozhlašoval, že to byla domluvená taktika, podle všeho se ale prostě jednalo o Birkinův styl: jet s plynem na podlaze.
Birkin se pak se svým Blowerem zúčastnil velké ceny Francie na okruhu v Pau. Jeho dvoutunové Bentley bylo pravděpodobně nejtěžším vozem, který se kdy podobného závodu zúčastnil. V poli o poznání lehčích bugatek skončil druhý.
Hlavní devízou Bloweru byla jeho rychlost. Jedno z Birkinových kompresorových Bentley bylo později upraveno, přestavěno na jednomístné auto a mělo kapotou zakrytý chladič. Úkol byl jasný: překonání rychlostních rekordů. V březnu 1932 s ním Birkin jel na okruhu v Brooklands rychlostí 222 kilometrů za hodinu. Tedy jel, často prý spíše letěl, protože klopené zatáčky byly plné nerovností. V té době už Bentley musel svoji automobilku v důsledku ekonomické krize prodat Rolls-Roycu.
Díky podobným Birkinovým jízdám a velice omezené sérii, kdy nakonec vzniklo jen 55 kusů, se ale z Bloweru stala legenda mezi předválečnými sportovními auty. Spisovatel Ian Fleming ho dokonce vybral jako auto pro Jamese Bonda. Agent 007 s ním jezdil v románech Casino Royale, Žít a nechat zemřít a Moonraker.
Ian Fleming o Bondově Bentley v Casinu Royale
"Auto bylo jediné Bondovo hobby. Byl to jeden z posledních 4,5litrových Bentley s kompresorem od Amhersta Villierse. Koupil ho téměř nové v roce 1933 a během války ho měl pečlivě schované…"
Ceny původních Blowerů se dnes pohybují okolo sedmi milionů eur. Nabídku ale teď rozšíří dvanáct přesných kopií, které vznikají v oddělení Mulliner britské automobilky. Vozy vzniknou podle jednoho ze čtyř tzv. Team Blowerů, s nimiž závodil Birkinův soukromý tým. Auto se značkou UU 5872 má být právě tím, s nímž anglický pilot trápil v Le Mans Rudolfa Caracciolu na Mercedesu.
Technici nejprve Blower rozebrali a každý jednotlivý díl prohnali 3D skenerem, aby měli k dispozici přesnou předlohu pro výrobu kopie. Pomocí kombinace 100 let starých historických postupů i nejmodernější technologie pak vzniknou díly pro dvanáct dalších Blowerů. Původní vůz bude následně opět sestaven a zrenovován tam, kde to bude zapotřebí.
Na základě výsledného počítačového 3D modelu auta (má dva gigabajty a skládá se z 630 virtuálních dílů) a zachované původní dokumentace začíná v současné době vznikat "auto nula", tedy prototyp, který bude důkladně otestován, než se přistoupí k výsledné sadě dvanácti oživlých Blowerů. Všechny jsou již zarezervované.
