V hlavním městě Ománu Maskatu je v polovině dubna jarních 42 stupňů Celsia ve stínu. My nasedáme do nových Volkswagenů Amarok (jde o silnější verzi o výkonu 190 kW, která má za úkol postavit se do cesty Mercedesu X se stejným výkonem). Vyrážíme na cestu, čekají nás tři dny a skoro 1000 kilometrů jízdy, což je dostatek času na to se s autem seznámit. Kombinace silného motoru, přesněji silnější verze známého šestiválce s třílitrovým objemem, se skvěle doplňuje s automatickou převodovkou. Dáte D a o víc se nestaráte.
Po obědě, který jsme si dopřáli ve velkém jídelním stanu na pláži jedeme do vnitrozemí. Asfalt se proměnil nejprve ve štěrk, o něco později v drsnější kamenitou cestu. Jsme v zemi, kde vody není nazbyt a tak se trochu divíme, proč mají Amaroky příplatkový šnorchl. Je to prý kvůli prachu, který je opravdu všudypřítomný. Kdyby ho neměly, musel by se vzduchový filtr měnit každé dva dny.
Pořád nám praská v uších, s tím jak stoupají výškové metry. Ještě před chvílí jsme byli na pláži a teď už ale výškoměr hlásí skoro 2000 metrů nad mořem. Amarok má masivní balony do těžkého terénu a nezalekne se větších balvanů, pomáhá i pořádná světlá výška. S automatem je to i do brutálního kopce pohodlné. Kolegové s manuální převodovkou se chvílemi perou se spojkou, ale zase mají k dispozici redukci, která postup terénem usnadňuje tak, že by to zvládlo i malé dítě. Bez problému dorážíme do prvního kempovacího místa - náhorní roviny Salmah. Na korbě si kromě svých věcí vezeme i erární stany, spacáky a nafukovací matrace, takže pohodlně rozbijeme tábor.
Ráno svítá a tady nahoře je i Omán příjemně chladný. V dalším plánu je sjezd dolů a projížďka vádím, což je vyschlé koryto řeky, které se čas od času zaplní proudící vodou a je kolem něj život. Už už bychom tam měli být, jenže nám cestu zkřížili dva hloupí velbloudi, kteří teď běží před autem a ne a ne uhnout z cesty. Jedeme za nimi dobrých deset kilometrů, než ukrajinského kolegu napadne drsné řešení a prostě je sprostě vytlačí ze silnice.
Amarok opět nemá problémy ani s pískem, ani s prachem. Dostane se všude. Odměnou nám budiž přírodní jezero ukryté ve skalách, kam všichni po dvou dnech bez sprchy v prachu naskáčeme. Večerní cesta nás pak zavede do malého městečka, posledního před pouští. Aby se auta mohla pohodlně pohybovat po písku a byla co nejlépe ovladatelná, je potřeba vypustit vzduch a snížit tak tlak v pneumatikách - čím méně tlaku, tím lepší styčná plocha mezi pískem a kolem.
První kilometry v nádherném žlutém písku jsou pohodlné. Ale pak to přichází - pokud se dnes chceme dostat do luxusního kempu 1000 Nights Camp a dopřát si romantický západ slunce nad dunou, který zapijeme pivem (samozřejmě nealkoholickým), musíme překonat velké duny. Hezky jeden po druhém. Žádná redukce, jen vypnout kontrolu trakce, zařadit dvojku a přišpendlit nohou plynový pedál až k zemi. Kdo to neudělá, zůstane trčet na místě - buď se zahrabe a nebo to prostě bude muset couvat dolů a zkusit znovu.
Přidávám plyn, šnrochl se promění ve vysavač, který by EU určitě nepovolila k domácímu užívání a za doprovodu dramatického hukotu a povzbuzování od průvodce se sápu směrem nahoru. Ostrý kopec, všude písek ale Amarok hrdě točí všemi čtyřmi koly až na vrchol duny. Pak to přijde - vrchol a za ním hned prudký sráz. Nechat dvojku a hlavně nekroutit volantem! Jakmile by auto bylo bokem, hrozilo by převrácení.
Pokud se Amarok přece jen začne stavět do boku, raději přidat plyn a auto se srovná. Strategie vychází a já hrdě sjíždím na druhém konci z duny. Přidávám ještě trochu plynu a nevšimnu si malého hrbolu - no asi metr velké ostré duničky. Hop! A Amarok je ve vzduchu, o sekundu později následuje tvrdý náraz. Jenže Amarok má parádní nájezdový úhel a tak mu zaboření do země nic neudělá. Ománský zástupce sultána zvedá palec nahoru. V písku je zkrátka legrace.
Sedíme na duně a koukáme na západ slunce. Je nádherný a nekazí nám ho ani odporné nealkoholické pivo. Víme, že zítra už budeme zpět v Maskatu v pětihvězdičkovým hotelu Hyatt s pláží a soustavou bazénů, kde odpočívají západní turisté. Nic proti tomuto způsobu trávení dovolené, ale díky Amaroku jsme se dostali po vlastní ose tam, kam se tito "koupáci" podívají jen zřídka. Přitom je Omán kontrastní a zajímavou zemí, ve které je - zdá se, pořád co objevovat.
