Hlavní příčina toho, že se všichni řidiči bojí dojezdu elektrických aut, je nízká hustota energie, kterou lze uložit do bateriových článků. Čísla jsou neúprosná, německý magazín Auto Motor und Sport uvádí, že dnes běžná baterie v elektromobilu pojme 100 až 150 Wh na kilogram váhy. Oproti tomu jedno kilo nafty znamená 9912 watthodin.
Německý magazín tak počítá, že taková Tesla Model S na svojí palubě má ekvivalent pouhých deset litrů nafty. Díky energetické účinnosti elektrického pohonu ale její dojezd odpovídá tomu, jako by vezla litrů třicet. Ani to však neumožní ujet vzdálenost, na kterou jste zvyklí u naftového sedanu.
Podle webu The Verge je na tom nový Model 3 lépe, hustota energie, kterou dokáže do svých akumulátorů uložit, odpovídá 250 Wh/kg, americká automobilka by se ráda se svými lithiovými bateriemi chtěla dostat na 330 Wh/kg. Americké ministerstvo energetiky pak financuje vývoj článků, jejichž kilogram pojme 500 watthodin.
To však není nic proti technologii, kterou vyvíjí švýcarská firma Innolith. Ta totiž u svých akumulátorů slibuje 1000 Wh/kg. "To je čtyřikrát více, než kolik zvládnou dnešní nejlepší li-ion baterie, třikrát více, než kolik si slibujeme od příštího jejich vývojového stupně," říká v rozhovoru pro The Verge šéf Innolithu Alan Greenshields.
Taková energetická hustota by přitom měla odpovídat dojezdu blížícímu se jednomu tisíci kilometrů na jedno nabití. Většina automobilek včetně Tesly přitom u svých nejnovějších nebo chystaných elektrických aut uvádí přibližně polovinu.
Řada automobilek si hodně slibuje od technologie tzv. solid state baterií. Ty mají místo běžného kapalného elektrolytu (tedy látky, která zprostředkovává přenos elektřiny mezi elektrodami baterie) pevnou vodivou látku. Henrik Fisker (bývalý designér BMW a autor hybridního modelu Fisker Karma) by z těchto článků rád vymačkal dojezd okolo osmi set kilometrů.
V případě řešení Innolithu se přitom nejedná o pevný elektrolyt. Jen tato látka není organická, ale anorganická. "Ve své podstatě se skládá z několika typů solí," vysvětluje Greenshields. Podle Auto Motor und Sport by se mělo jednat o oxid lithný, chlorid hliničitý a oxid siřičitý.
Kromě vyšší energetické hustoty toto řešení má i další výhody. Je stabilnější, takže se omezuje riziko vzniku požáru baterií, s nímž se současné li-ion baterie musí potýkat.
Greenshields pro The Verge tvrdí, že organické materiály jsou v baterii jen zdrojem problémů. "Ve své podstatě mohou vést k řadě vedlejších reakcí, které postupem času zlikvidují elektrody a další součásti akumulátoru," uvádí.
Auto Motor und Sport dále píše, že se taková baterie obejde i bez kobaltu, který se dosud používal jako materiál pro výrobu katody a s ohledem na svoji vzácnost, vysokou cenu a komplikovanou těžbu je obecně považován za jedno z úskalí elektrického boomu.
Naopak Innolithu se podle německých novinářů podařilo najít takové materiály pro výrobu elektrod, že maximalizuje energetickou hustotu a výkon jeho nových "superbaterií". Nejde ale o exotické látky, což by mělo zároveň snížit cenu článků.
Na vývoj nového typu akumulátorů je zapotřebí ještě tři až pět let, na trhu by se tedy tyto baterie od Innolithu měly objevit nejdříve v roce 2022.
The Verge ale varuje, že do té doby se toho může stát hodně. Greenshields a CEO Innolithu Sergey Buchin již jednou zažili krach své společnosti. V roce 2017 zbankrotovala jejich firma Alevo poté, co vsadila na příliš velkolepé plány výroby baterií v americkém Charlotte.
Greenshields a Buchin ale od Aleva odkoupili jeho duševní vlastnictví a s Innolithem se pokouší o nový start. Firma má centrálu ve švýcarské Basileji a vývojové centrum v německém Bruchsalu. Novou technologii v současné době testuje jeden z regionálních provozovatelů rozvodných sítí ve Spojených státech ve svých bateriových úložištích.
Greenshieldsovi a Buchinovi je jasné, že než nová baterie přijde na trh, musí být skutečně podloženo, že funguje. Podobných slibů technologických průlomů v oblasti baterií tu totiž již bylo…