Pamětníci jistě namítnou, že v Maranellu jisté zkušenosti se silničními šestiválci mají. V letech 1967 a 1974 sjížděly z tamní linky modely 206 GT a 246 GT/GTS, nikdy ale nenesly loga Ferrari, jmenovaly se po tragicky zesnulém synovi Enza Ferrari, Dino. Díky jejich relativně nižší ceně se tehdy jednalo o vstupní maranellské typy.
O novém 296 GTB to ale neplatí. Již jeho dvojitě přeplňovaný šestiválec má 663 koní, což je více než mají osmiválce dnešních nejdostupnějších Ferrari, kupé a kabrioletu Roma a Portofino M. Když navíc ke zbrusu novému motoru 296 GTB připočtete i výkon 167k elektromotoru, dostanete celkové číslo 830 koní a to překonává čistě benzinové osmiválcové F8 Tributo.
Šéf marketingu Ferrar Enrico Galliera tak zdůrazňuje, že novinka není náhradou za Dino, a to hlavně kvůli tomu, že není novým vstupním modelem značky. Základní varianta začíná v přepočtu na 6,8 milionu korun, odlehčená Asetto Fiorano na 7,7 milionu. Na koho tedy cílí? Prý na ty, kteří se chtějí za volantem bavit.
A nejspíš také potěšit pohledem, protože 296 GTB je dost možná tím nejpohlednějším Ferrari posledních let. Jeho čisté linie s krátkou kabinou posunutou dopředu a výraznými zadními blatníky nenarušuje aerodynamika, protože si designérský tým Flavia Manzoniho dal práci s tím, aby všechny prvky, které zlepšují přítlak (360 kilogramů v 250 km/h), snižují odpor vzduchu a vedou vzduch k motoru a chlazení, byly co nejméně viditelné.
Zábavu za volantem mají mít na svědomí kompaktní rozměry, rozvor se oproti předchozím Ferrari s osmiválcem uprostřed zkrátil o pět centimetrů a inženýři se také snažili držet co nejníže těžiště a hmotnost. Ta je bez náplní pouze 1470 kilo. 296 GTB je přitom druhým plug-in hybridem značky a vozí si tak s sebou 77kilovou baterii, která mu umožní ujet 25 km čistě na elektřinu. Agilitě mají prospět i elektronické systémy řízení podvozku a brzd.
Za nízké těžiště může zbrusu nový, uprostřed umístěný motor. Dvojitě přeplňovaný šestiválec je nebývale plochý, válce jsou rozevřeny pod úhlem 120°, běžně přitom Ferrari používá motory s 90° úhlem. Díky širokému rozevření se ale podařilo mezi řady válců dostat také obě turbodmychadla, což společně s jejich kompaktnějšími rozměry pomáhá odezvě na plyn.
Šestiválec má podle Ferrari rekordní, specifický výkon 221 koní na litr a omezovač u něj zasáhne až v 8500 otáčkách za minutu. Díky kombinaci s elektromotorem pak auto přes svoji "válcovou" nedostatečnost dokáže vyvinout zmíněných 830 koní a zrychlením z nuly na sto za 2,9 vteřiny dorovnat dvanáctiválcový model 812 Superfast. Maximální rychlost je vyšší než 330 kilometrů za hodinu.
Výkon by měl být i slyšet, testovací pilot Ferrari Marc Gené ho přirovnává k hudbě. U Ferrari k jeho zesílení používají mimo jiné zařízení zvané hot tube, horká trubka. Ta směřuje do kompaktní kabiny čistý zvuk, který "sbírá" ještě před katalyzátorem. Podle šéfvývojáře Michaela Leiterse je zvuk ale dílem celého řešení motoru, prý mu ve Ferrari neřeknou jinak než "malá V12".
První zákazníci ho stejně jako bezprostřední zábavné chování budou moci zažít v prvním čtvrtletí příštího roku 2020. My pro vás zatím máme galerii 296 GTB včetně odlehčené verze Asetto Fiorano.
