Proč bych měl někde stepovat u nabíječky, když můžu za minutu natankovat naftu a jet svobodně dalších tisíc kilometrů? Argument zastánců spalovacího motoru lze těžko něčím přebít, když zlidovělé "dojdu si na WC", případně "dám si jednu kávu a mám nabito" nezní zrovna přesvědčivě. Jednak proto, že kávu si může u pumpy koupit každý bez ohledu na druh pohonu a vzít si ji s sebou na cestu. A také z důvodu, že často je u nabíječky nanejvýš křoví, takže na WC je třeba stejně zastavit jinde. Alespoň takovou zkušenost jsme udělali při cestě s Elroqem.

Související

S elroqem k moři do Chorvatska, přes zimní Alpy. Jedeme, nebo spíš pořád nabíjíme?

32 fotografií

První nabíjecí zastávka na cestě z Prahy k moři proběhla na nabíječce e.ON v Dolním Dvořišti. Jde o poslední stojan před hranicemi, umístěný na parkovišti místního kasina. Přes den je tu liduprázdno a nic nenasvědčuje, že by právě tady šly během nabíjení prohrát nějaké peníze, natož vykonat jakoukoliv jinou potřebu.

Další nabíjecí zastávka v rakouském Triebenu u stojanů Ionity na tom byla lépe, součástí areálu je buňka s placeným WC a automat na různé pochutiny, včetně oné nechvalně proslulé kávy. Jenže to se zrovna nikomu z posádky žádnou potřebu vykonávat nechce, když předtím využila skvělého zázemí dálničního odpočívadla, které je navíc zdarma.

Vlastně až poslední dobíjení před cílem cesty, na nabíječce Ionity ve slovinské Ilirské Bistrici, probíhá přesně tak, jak si to propagátoři elektrické jízdy vysnili. Stojany jsou v tomto případě součástí čerpací stanice MOL, takže vám tu uvaří čaj, výborné espreso a děti utratí pár eur za exoticky vyhlížející limonády. Jenže mimo sezonu tu zavírají ve 22 hodin, takže je třeba dorazit včas.

V tomto směru jsou zážitky s naftovou Octavií mnohem méně pestré. Na cestu z Prahy do chorvatského města Senj stačí jediná zastávka u pumpy ve Znojmě, aby auto dojelo s rezervou až do cíle. A to přesto, že její 45litrová nádrž je relativně malá a vysněná tisícikilometrová hranice je v praxi málokdy dosažitelná.

Neznamená to sice, že by se na téměř 900kilometrové trase nedělaly s Octavií žádné zastávky, ale pokud jde o doplňování pohonných hmot, čas k tomu potřebný nepřesáhl 10 minut, zatímco tři kratší nabíjení s Elroqem zabraly dohromady 50 minut. Do tohoto času nepočítáme "domácí nabíjení" v cíli cesty, v obou směrech vyrážel Elroq na cestu s baterií nabitou na 90 procent.

Náš poznatek: Na dlouhou cestu s elektromobilem je nutné vyhradit si o něco víc času, dobít auto zatím nejde vždy tam, kde by se to posádce nejvíc hodilo. 

Rozdíl v ceně, výkonu i jízdě

Ve skutečnosti však Elroq a Octavii dělí mnohem víc než čas, který oba vozy potřebují k doplnění energie na další cestu. Asi nejvíce se od sebe liší cenou. Zatímco zkoušená naftová Octavia s výkonem 85 kW a manuální šestistupňovou převodovkou se dá v akční edici 130 let pořídit za 649 tisíc korun, za Elroq 85 s výkonem 210 kW chce Škoda lehce přes milion.

Obě škodovky však zároveň představují dva rozdílné světy: Octavia v řidiči probouzí zasuté vzpomínky, kdy rozjezdy neprobíhaly zrovna dvakrát svižně a v táhlých kopcích bylo kolikrát nutné podřadit i na čtyřku. Zato když se nejslabší naftový dvoulitr v nabídce Škodovky už jednou rozjede, dokáže být extrémně úsporný. To dokazuje i dosažený průměr 4,7 litru v převážně dálniční jízdě.

Pořídit si do auta manuální převodovku se v dnešní době možná jeví jako exotická volba, z hlediska provozních nákladů je však jednoznačně výhodnější než automat DSG, kterým jsou vybaveny silnější verze. Octavia 85 kW jako by vznikla speciálně pro soukromou klientelu - prostorově skvěle využitý liftback, jehož karoserie je o 20 centimetrů delší než Elroq, velmi dobře poslouží čtyřčlenné rodině, navíc za rozumnou cenu.

Související

"Není to podvod a nejste blázen." Škoda si v Norsku naběhla s prodejem nového Enyaqu

4 fotografie

Ale ani kompaktnější elektrické SUV se nemusí za vnitřní prostor stydět, výraznější rozdíl najdeme až při porovnání zavazadlových prostorů. Ten v Octavii je o poznání větší, navíc se do podlahy vejde i dojezdová rezerva, zatímco v Elroqu zbylo místo jen na lepicí sadu.

Při porovnání výkonů obou motorů je zřejmé, že Elroq je v běžném provozu mnohem mrštnějším autem. Nezadýchává se v prudkých stoupáních, bleskurychle předjíždí, neslyšný motor při tom všem působí dojmem, že pro něj nic není nemožné. Když pak auto stojí na křižovatce, ticho v autě je absolutní. Akustický komfort je asi největší předností Elroqu, únava posádky z hluku v něm opravdu nehrozí.

Diesel v Octavii o sobě dává znát o poznání víc, jeho zvuk však neobtěžuje, někdo by ho mohl označit i za příjemnou kulisu. Obě auta zaslouží pochvalu za aerodynamické vyladění karoserie, ani v jednom případě nepronikají při rychlé dálniční jízdě do kabiny rušivé projevy větru.

S naftou je cestování levnější

Je evropskou ostudou, že tolik propagovaná elektromobilita nepřináší levnější jízdu také pro toho, kdo nemá přístup k domácí zásuvce. I když cena dobíjení u Ionity s tarifem Power vychází za hranicemi na pouhých 9,80 Kč za 1 kWh, což je na tuzemské poměry skvělá nabídka, cena nafty je v Česku a Chorvatsku prakticky totožná - 34,90 Kč, respektive 1,39 eura za litr. Při spotřebě 17,5 kWh/100 km tak jeden kilometr v Elroqu stojí 1,72 Kč, zatímco v Octavii se spotřebou 4,7 litru nafty 1,64 Kč.

K tomu je dobré připomenout, že nafta je na rozdíl od elektřiny zatížena vysokou spotřební daní a že ceny u nabíječek dokážou být i dvojnásobné oproti těm, za které jsme elektřinu nakupovali my.

A jaká trasa se nám pro cestu na sever Chorvatska osvědčila lépe? Popravdě, je to tak nerozhodně. Kdo cestuje z Prahy nebo západu republiky, může si vybrat cestu na jih přímým směrem, přes Linec, Klagenfurt, Lublaň a Rijeku. Trasa je zhruba o 100 kilometrů kratší než ta vídeňská, současně je ale o půlhodinu pomalejší. Větší smysl jí teď dává nově otevřený úsek dálnice D3 kolem Českých Budějovic, který cestu zkrátil o desítky minut.

V sezoně ale může být mnohé jinak, dopravní zácpy bývají přes léto ve Vídni pravidlem, navíc při zpáteční cestě čeká na frekventované dálniční tepně za Mariborem rakouská hraniční kontrola, která nás i mimo sezonu zdržela na 15 minut.

Související

V autobazaru se ani neohřejí. Po těchto ojetinách se loni v Česku jen zaprášilo

10 fotografií

Naopak přechod mezi Slovinskem a Rakouskem v průsmyku Loibl bývá i v sezoně volný, tady spíš hrozí pomalu jedoucí karavany, které je na klikatých silnicích obtížné předjet. Těm, kteří cestují na jih z východu republiky, se však tato trasa sotva vyplatí, pro ty je cesta přes Mikulov, případně objížďkou přes Slovensko a Maďarsko, výhodnější.

Konečný verdikt? Jakkoliv je jízda s Elroqem příjemná, úsporný naftový motor je na dlouhé trasy stále ještě vhodnější volbou. Ani ne tak kvůli delším prodlevám při doplňování energie nebo cenovému rozdílu mezi elektřinou a naftou. Je to proto, že dobíjecí infrastruktura za tou fosilní stále výrazně zaostává. Kdo si nerozumí s aplikacemi v mobilním telefonu nebo nemá přístup k internetu, nabije jen někde a zpravidla draho. Tohle ochotně absolvují jen nadšenci do elektromobilů, i těm však v zádech sedí obava z toho, že ve složitém procesu dobíjení něco selže. Naproti tomu náruč benzinových pump je stále otevřená dokořán, tady vše probíhá bez stresu a s lidskou obsluhou. Až tohle bude platit i pro elektromobily, síly se mohou obrátit.