Společným jmenovatelem obou krátkých filmů je 82letý francouzský režisér Claude Lelouch. Ten natočil jak snímek z roku 1976, tak ten současný. A spojitostí mezi oběma filmy je na první pohled více. Například fakt, že jak C'était un rendez-vous (v překladu Bylo to setkání), tak aktuální Le Grand Rendez-Vous (v překladu Velké setkání) natáčel Lelouch ráno.
V roce 1976 se sám režisér (spekuluje se však, že ve skutečnosti řídil některý z tehdejších pilotů formule 1) vydal na 10,5 kilometru dlouhou cestu Paříží o půl šesté ráno. Původní film byl také natáčen během jedné srpnové neděle, tedy v době prázdninového provozu. Přesto Lelouch způsobil řadu přestupků, například jel rychlostí přes 200 km/h. A na rozdíl od soudobého snímku neřídil Ferrari.
Šlo o Mercedes-Benz 450SEL 6.9, ve druhé polovině 70. let vrchol nabídky limuzíny třídy S s 6,9litrovým osmiválcem o výkonu 210 kW a třístupňovou automatickou převodovkou. Jedna spojitost s Ferrari ale přece jen existuje. Původní zvuk osmiválcového motoru nahradil ve filmu dvanáctiválec z Ferrari 275 GTB.
Snímek Le Grand Rendez-Vous vznikl v neděli 24. května, tedy v den původně naplánovaného závodu, mezi půl sedmou a desátou hodinou ráno. Do ulic malého knížectví se tentokrát vydalo skutečné Ferrari, plug-in hybrid SF90 Stradale s celkovým výkonem tisíc koní. Tvůrci měli k dispozici dvě tato auta.
A za volantem skutečně seděl pilot formule 1, Monačan Charles Leclerc, který závodí jak jinak než pro Ferrari, a ulicemi svého rodného místa se proháněl rychlostí až 240 km/h. Šlo také o vůbec první jízdu loňské novinky po běžné silnici.
Podívejte se na původní a dnes kultovní film C'était un rendez-vous:
Jestliže původní film z roku 1976 byl natočen na jedinou kameru umístěnou na přední nárazník Mercedesu, jeho remake či pocta to měla podstatně složitější. Natáčela se totiž na šest mobilních telefonů iPhone 11 Pro, devět Go Pro kamer a jednu kameru Sony. K dispozici byl přímo z Maranella také tým šesti mechaniků a inženýrů.
Kdo viděl C'était un rendez-vous, nejspíše si vybaví, že cílem jízdy napříč Paříží byla ranní schůzka s tehdejší Lelouchovou partnerkou Gunillou Fridenovou u baziliky Sacré Coeur. Květinářka, kterou je možné vidět ve filmu Le Grand Rendez-Vous a za kterou Leclerc míří, je přitom vnučka tohoto páru Rebecca Blanc-Lelouchová. Vedle ní se na sedadle spolujezdce u Leclerca objeví i monacký kníže Albert II.
Jelikož se natáčelo v době striktních opatření kvůli pandemii onemocnění covid-19, nosí aktéři snímku roušky. Monacké ulice také byly kvůli natáčení filmu uzavřené, což je oproti původnímu snímku možná největší rozdíl.
Lelouch se totiž v roce 1976, jak už bylo zmíněno, proháněl ulicemi francouzského hlavního města za běžného provozu, když mu magistrát odmítl centrum uzavřít. Po prvním promítání snímku též skončil na chvíli ve vězení a na pár dnů přišel o řidičský průkaz. Nic z toho teď Leclercovi nehrozí.
Na druhou stranu se film nestane pravděpodobně tak kultovní jako původní Lelouchův snímek. Diváci v komentářích na sociálních sítích počin Ferrari kritizují třeba za to, že jeho děj nedává příliš smysl a chybí mu jakákoliv zápletka. Zároveň novinka s filmem C'était un rendez-vous nemá, kromě osoby režiséra a podobného nápadu, vlastně nic společného. Neobjevuje se v něm na něj, snad kromě doby natáčení, ani žádný viditelný odkaz.
