Den 8 V laponské divočině

Ráno se probouzíme v horském středisku Ruka v Národním parku Oulanka, který hraničí s Ruskem. Po týdnu cestování jsme konečně v Laponsku. Máme celý den na pěší túru opravdovou laponskou divočinou protknutou bažinami, březovými lesy a skalami. Vypravujeme se na túru výstižně pojmenovanou Medvědí stezka. Pravděpodobnost setkání s půltunovým medvědem hnědým je tady u hranic s Ruskem skutečně velká. Ale jsou prý stejně plaší jako losi, ti měří přes dva metry do výšky a váží těžko uvěřitelných 700 kilogramů. Kromě těchto dvou králů severských lesů tu jsou i vlci a polární lišky. Během třicetikilometrové túry s cílem kaňon Oulanka a zpět zpočátku nevím, zda se mám bát více tohoto setkání nebo možného nechtěného přechodu do Ruska. Dech se mi zatají při několikátém zašustění v hustém lese. Nakonec to ale je jen stádo sobů, které tu spásá místní mechy. Pohled do kaňonu Oulanka je pro nás velkou odměnou, a to i přes ataky komárů, náročnější terén a respekt (hraničící se strachem) z místních zvířecích obyvatel.

Polární kruh, tedy zeměpisnou šířku 66°32′, překračujeme v Octavii Scout hned večer po treku na Medvědí stezce. Celé Laponsko leží severně za polárním kruhem, díky tomu, že je zeměkoule ve své ose nakloněná, je tu v létě stálé denní světlo 24 hodin. Polární kruh je tak vlastně nejjižnější čarou, na které může být spatřeno polární slunce. Zasloužený odpočinek po treku nacházíme v jednom z největších laponských měst Inari, které je finským hlavním městem Sámů. K jednomu z mých velkých překvapení patří zdejší zelená krajina s břízovými a jehličnatými lesy. Směrem stále víc na sever jsou sice stromy menší, ale jejich hustota kupodivu neubývá. Laponská krajina s dávnými sobími pastvinami horských i lesních Sámů je právem díky svému přírodnímu, ale i kulturnímu bohatství zapsaná na seznam světového dědictví UNESCO.