Vývoj Nivy začal na počátku 70. let. Sovětské ministerstvo automobilového průmyslu vydalo na přelomu 60. a 70. let dokument o připravovaném vývoji, který počítal i s výrobou terénního auta pro venkovské oblasti. Bylo to vlastně logické rozhodnutí, (nejen) pro odlehlé části Sovětského svazu byly žigulíky nebo volhy nevhodné, terénní automobily GAZ 69 a jeho nástupce UAZ 469 se zase dodávaly pro armádní použití. Civilní terénní automobil se tak stal žádoucím doplňkem centrálně plánované nabídky.
V Toljatti se o projekt začali zajímat v roce 1970 a ještě téhož roku zahájili vývoj vozu VAZ 2121. Bylo rozhodnuto, že karoserie modelu bude samonosná, pohon všech kol potom stálý, nikoliv přiřaditelný. Cílem byla mimo jiné co největší možná unifikace se stávajícím výrobním programem výrobce.
Původně měla přitom civilní terénní automobil vyvíjet automobilka AZLK, produkující modely pod značkou Moskvič, případně Iž, který s AZLK spolupracoval. Obě také postavily několik prototypů, během testovací fáze v první polovině 70. let byl ale upřednostněn projekt automobilky AvtoVAZ.
Ta na jaře 1972 vypustila první prototypy automobilu VAZ E2121, který však budoucí Nivu nepřipomínal ani v nejmenším. Měl plátěnou stahovací střechu, hranatou karoserii a sklopné čelní sklo. Cílem bylo především testování techniky. Jan Tuček v knize Automobily Lada 1970-1990 také podotýká, že při testování na sovětských silnicích vydávali řidiči prototypy za auta rumunské výroby, ostatně na karoserii nebyl jediný znak sovětské automobilky a i označení v zadní části bylo napsáno latinkou. První prototypy si také vysloužily přezdívku krokodýl.
Přestože testovací fáze byla víceméně úspěšná a vypadalo to, že by se i sériový model mohl dočkat plátěné střechy a hranatého designu, nakonec se tak nestalo. Valerij Pavlovič Sjomuškin totiž přišel s návrhem kompletně uzavřené třídveřové karoserie, která se vedení automobilky zalíbila více a VAZ 2121 tak poprvé dostal svou dnes už ikonickou podobu. To se psal ještě rok 1972, v roce následujícím pak vyjely první prototypy s označením 2E2121.
Automobily už výrazně podobné pozdějšímu sériovému typu, byť v detailech stále odlišné, absolvovaly řadu testovacích zkoušek v nejrůznějších podmínkách. Na modely 2E2121 navázaly prototypy 3E2121, které budoucí sériový model připomínaly zase o něco více. Testování pokračovalo, vozidla byla porovnávána třeba i s Range Roverem nebo projekty Moskvič a Iž, v říjnu 1974 si pak AvtoVAZ zaregistroval označení Niva, v překladu "pole". Tím bylo k ikonické karoserii přiřazeno i ikonické jméno.
Pro Nivu zároveň vznikala nová montážní hala, ty stávající totiž plně zaměstnávala produkce řady Žiguli. V únoru 1976 postavil AvtoVAZ prvních 50 kusů nového modelu 2121 Niva, vysoký byl u nich podíl ruční práce. Důvodem byl, jak jinak, 25. sjezd komunistické strany Sovětského svazu. Zároveň se ale na autech objevily na poslední chvíli problémy s prasklinami v dolní části dělicí stěny motorového prostoru, píše Jan Tuček. To bylo vyřešeno vyztužením skeletu karoserie.
Sériová výroba terénního automobilu VAZ 2121 Niva byla spuštěna 5. dubna 1977, byť produkce v první fázi trochu vázla. V červenci téhož roku se dařilo montovat 12 až 14 automobilů denně, na konci srpna pak vznikla Niva s pořadovým číslem tisíc. Až v roce 1978, kdy už byly vyřešeny problémy s chybějícím zařízením výrobní haly, se tak produkce rozjela naplno. 2. března 1978 vzniklo auto s pořadovým číslem deset tisíc a zároveň začal export mimo Sovětský svaz.
A co vlastně AvtoVAZ, jehož vozy se prodávaly pod jménem Lada, vyvážel? Niva byla na svou dobu velmi moderní a pokroková. Měla samonosnou karoserii, nezávisle zavěšená přední kola, kotoučové brzdy vpředu, tuhou zadní nápravu a stálý pohon všech kol. Pod kapotou byla zážehová šestnáctistovka, vzniklá úpravami motoru z typu VAZ 2106. Výkon 56 kW přenášela na kola čtyřstupňová manuální převodovka.
3,72 metru dlouhý vůz tak byl, v porovnání s jinými off-roady té doby, poměrně komfortní na silnici, zároveň ale také nedostižný v terénu. Krátký rozvor o délce 2,2 metru, krátké převisy karoserie, světlá výška 22 cm, uzamykatelný mezinápravový diferenciál a samozřejmě redukční převodovka. To všechno pomáhalo jízdním vlastnostem mimo silnici. Dovnitř se pak usadili čtyři cestující a i pro jejich zavazadla zbylo nějaké to místo, protože třeba náhradní kolo se přesunulo pod kapotu. Ta se mimochodem vyklápí proti směru jízdy.
Jak bylo řečeno, v roce 1978 se Niva začala vyvážet i do západoevropských zemí. A stala se hitem, protože jí chyběla jakákoliv přímá konkurence. Většina tehdejších terénních automobilů byla výrazně větší a především dražší. Lada se naproti tomu prodávala za cenu plně srovnatelnou s klasickými osobními vozy, zvládla ale mnohem více. Na přelomu 70. a 80. let tak až 40 procent segmentu aut s pohonem všech kol ovládala v Evropě právě Niva, píše Andy Thompson v knize Cars of the Soviet Union: The Definitive History.
Úspěšně se vůz vyvážel do Francie, Německa, Itálie, Beneluxu nebo Velké Británie. Tam se zpočátku prodávala verze s levostranným řízením, pravostranné Nivy se v Toljatti dostaly do výroby až v únoru 1983 (konec přišel v polovině 90. let). Výhradně na export se vyráběly také verze se slabší třináctistovkou, které byly na některých trzích západní Evropy daňově zvýhodněné. Pro náročnější trhy vznikala i celá řada specifických variant, většinou s lepší výbavou a designovými úpravami.
Francouzský dovozce Poch mezi lety 1983 a 1987 přestavoval Nivy přímo ve Francii do podoby kabrioletu Plein Soleil s plátěnou stahovací střechou, čemuž dokonce předcházel otevřený prototyp s přeplňovaným motorem. Ten se ale produkce nedočkal. Kabriolet na základech Nivy vyráběl i dovozce do Německa.
A terénní model se v Evropě nezastavil, dostal se třeba i do Austrálie, Kanady nebo některých států Afriky a Latinské Ameriky. Na počátku 21. století se dokonce v Uruguayi chvíli licenčně vyráběl. Všude přitom svými terénními schopnostmi, robustností, jednoduchostí a přijatelnou cenou slavil úspěch. A navzdory původnímu určení pro venkovské oblasti se třídveřový model stal rychle oblíbený i pro provoz ve městě. Kvůli uspokojení poptávky na trzích mimo socialistický blok byla Niva ve své domovině na počátku 80. let chvíli dokonce nedostatkovým zbožím.
Do Československa se první Nivy, podle dat ve zmíněné knížce Jana Tučka, dostaly v roce 1980. Šlo o padesát kusů, což bylo oproti modelům řady Žiguli naprosté minimum. Po celá 80. léta se přitom dovoz pohyboval v maximálně několika stovkách vozů ročně. Do roku 1990 tak bylo dovezeno jen necelých 2300 kusů Lady Niva, která se proslavila především rolí v seriálu Návštěvníci. Nutno také podotknout, že řada z dovezených kusů byla určená firmám a institucím, nikoliv soukromým zájemcům.
Popularitu Niva neztratila ani s rozpadem Sovětského svazu, a to přesto, že poptávka po jiných ruských automobilech klesla často až k nule. Do roku 1990 přitom terénní vůz prodělal vlastně jedinou změnu - v roce 1985 dostal pětistupňovou manuální převodovku.
V průběhu 90. let ale Niva prošla celou řadou menších či větších změn. Ta hlavní se objevila v roce 1993, kdy se vůz dočkal prvního většího faceliftu. VAZ 21213 Niva, jak se omlazený model jmenoval, tak dostal nová svislá zadní světla (předtím byla horizontální), víko kufru se protáhlo až k nárazníku a kabina dostala nový volant i přepracovanou palubní desku. Především se ale pod kapotu nastěhovala nová sedmnáctistovka s katalyzátorem.
Ta měla zpočátku karburátor, rychle se ale začalo montovat také vstřikování paliva. Nejprve pro exportní trhy tak, aby vůz plnil přísnější emisní normy, následně i pro domácí trh. Původní jednobodové vstřikování nahradilo později vícebodové a s výkonem 61 kW je motor pod kapotou vozu dodnes. Výhradně pro zahraniční trhy byla určena naftová Niva, která se začala dělat v roce 1995. Pod kapotu se dostala devatenáctistovka XUD9 od Peugeotu, v menších sériích se naftová Niva vyráběla až do roku 2007.
V roce 1995 nabídku doplnil VAZ 2131 Niva, což je pětidveřová verze s rozvorem nataženým o 50 cm na celkem 2,7 metru. Mezi roky 1994 a 1995 vznikla v malé sérii i Niva s dlouhým rozvorem, ale třemi dveřmi. Na rozdíl od pětidveřového modelu ale do dnešních dnů nepřežila. Technicky byla prodloužená Niva stejná jako klasická "krátká", delší rozvor jen trochu omezil jízdní vlastnosti v terénu.
Za zmínku také stojí, že s pětidveřovým modelem se objevila alternativa v podobě silnější zážehové osmnáctistovky, vyvinuté ze standardního motoru. Ta se však z nabídky kvůli emisním limitům vytratila na počátku roku 2008.
Variabilita nabízených verzí v 90. letech i na počátku 21. století rychle stoupala. Niva se tak objevila jako valník či pick-up, pětidveřový model dostal zvýšenou střechu a byl upravován třeba do podoby sanitního vozu. Nechyběla pancéřovaná provedení pro převoz peněz a cenností, specialitou českého dovozce byla třídveřová Niva Speciál s prodlouženým zadním převisem a plastovou nástavbou.
Už v 80. letech začal vývoj modernějšího nástupce VAZ 2123, který se ve formě konceptu představil v roce 1998. Na rozjezd výroby ale neměl AvtoVAZ dostatek peněz, spojil se proto s americkým koncernem General Motors a od roku 2002 vznikal model 2123 jako Chevrolet Niva s technikou původní Lady Niva. Předloni však Američané prodali celý společný podnik Rusům a auto dostalo jméno Lada Niva, po poslední modernizaci Lada Niva Travel. Celou dobu se ale "nástupce" vyrábí po boku původního typu.
Byla to mimochodem právě dohoda s GM, kvůli které původní off-road ztratil označení Niva a od roku 2006 nesl jméno Lada 4×4. Až od letošního roku se i na hranatý model vrátilo slovo Niva, nově s přídomkem Legend.
Aby AvtoVAZ trochu držel krok s moderní dobou, připravil si pro Nivu, respektive Ladu 4×4, hned několik modernizací. Nešlo přitom jen o úpravy motoru pro aktuální emisní normy. V roce 2009 se vůz dočkal přepracovaného podvozku, nové přístrojové desky, upravené masky chladiče nebo větších plastových zrcátek. O dva roky později proběhly další změny v kabině a konečně se začalo montovat také ABS.
V roce 2014 měla premiéru varianta Urban, která dostala lepší výbavu včetně klimatizace a litých kol, nárazníky zabudované do karoserie nebo sníženou světlou výšku při standardní technice. Viditelná je u této verze snaha připodobnit se k moderním SUV, byť tedy především vizuálně. Nejprve se provedení Urban objevilo u třídveřové, od roku 2016 i u pětidveřové verze. Komfortní prvky výbavy jako třeba klimatizace se montují také do standardní Nivy.
Postupně se zvyšovala kvalita výroby, zlepšovala se antikorozní ochrana a drobnými změnami se průběžně zvyšoval také akustický a jízdní komfort v interiéru. Zatím poslední velkou modernizaci prodělal terénní model na sklonku roku 2019. Tehdy se objevila úplně nová palubní deska částečně převzatá z Priory, s níž se Niva zbavila třeba archaického posuvného ovládání topení a ventilace. Přepracován byl i přístrojový štít, poprvé také Niva dostala zadní opěrky hlavy a airbag. Nikoliv však čelní, ale boční u řidiče. Vyžádal si jej systém nouzového volání.
I v roce 2021 tak pod jménem Niva Legend zůstává tří- nebo pětidveřový off-road v nabídce Lady. Sedmnáctistovka pod kapotou je nadále spojená s pětistupňovou manuální převodovkou a stálým pohonem všech kol. Na přání je možné vyrobit Nivu v off-roadové úpravě Bronto a stále i jako pick-up, dodávku nebo valník, o což se starají třeba divize společnosti AvtoVAZ VIS Avto a Super Avto. Produkce Nivy mimochodem už v roce 2013 přesáhla dva miliony kusů.
A tak vlastně jedinou změnou je oproti 90. letům fakt, že už několik let neexistuje oficiální český, potažmo evropský dovozce. Niva se dá však stále dovézt a homologovat individuálně, přičemž výhodu jednoduché a robustní konstrukce spolu s příznivou cenou (i s daní začíná auto na zhruba 370 tisících korunách) si Lada zachovala dodnes.
Kdy se Niva vydá do důchodu, je otázkou. Na rok 2024 má každopádně Lada nachystanou novou generaci, kterou poodhalil mateřský Renault na počátku letošního roku. Technika má být stejná jako u nových Dacií, byť by Nivě měly zůstat lepší průchodnost terénem i hranaté tvary karoserie. Stávající hranatý model tak možná po téměř pěti dekádách odejde na zasloužený odpočinek.