"Tolik najeto a kouřivost jen 0,34? To se mi nějak nechce věřit. Stavte se u mě, změřím to ještě jednou." Emisní diagnostik a školitel Libor Fleischhans zní po telefonu nedůvěřivě, ale zvědavě. Zavolali jsme mu ze stanice STK, kde právě úspěšně prošla měřením emisí dvanáctiletá Octavia TDI s 460 tisíci kilometrů na tachometru.
Hluboko v duši redaktora zaplápolal ohýnek naděje na investigativní reportáž, odhalení děsivého šlendriánu a chvilku novinářské slávy. Tento článek měl totiž být původně o tom, že Octavia neprošla. Měla tím potvrdit, že emisní zkoušky na STK konečně začaly fungovat. Že opakované zpřísňování prováděcích předpisů přineslo kýžený výsledek a kouřící diesely ve špatném stavu zmizí ze silnic.
Jenže Octavia prošla a její majitel Jirka se směje. Koupil ji novou v roce 2009 a všechny kilometry ujel sám, auto ho živí. Známe se přes deset let a o věcech vonících benzinem i naftou jsme se toho - řečeno s Cimrmanem - napovídali až hanba. Tak byl Jirka redaktorem mimo jiné upozorněn, že na emisích se přitvrdilo a dvě stovky decentně odložené v popelníku už to nevyřeší.
Jeho Octavia se přitom zdála jako ideální kandidát na vyhazov. Motor 1.9 TDI-PD je svérázný stroj, který sice málokdy zůstane neplánovaně stát, ale trpí sklony ke zvýšené kouřivosti, kvůli níž se dožaduje celé řady oprav od ventilu recirkulace spalin přes geometrii turbodmychadla po repasi vstřikovačů.
Jirka jedenáctkrát objel rovník a na jmenované komponenty nikdy nesáhl. Bez rozpaků také přiznává, že emisemi vždycky procházel pomocí "obálkové metody". To se tak dřív dělalo a mnozí tu dvoustovku nechávali v popelníku už předem. Takže se ani nedozvěděli, jestli měli skutečně problém.
Po tolika kilometrech už by ale mělo být vymalováno, navíc úmyslně vyrážíme na jinou stanici STK, kde auto nikdy neviděli. Což redaktora svedlo k uzavření sázky, které nyní lituje. "Prohráls flašku, a ne jen tak ledajakou," prozpěvuje Jirka s moravskou žoviálností.
Nakonec měl pravdu, opakované měření v dílně firmy IHR Technika žádný zvrat nepřineslo. Hodnota součinitele kouřivosti 0,34 je pod polovinou stanoveného limitu. Se stejnou důsledností, s jakou nám Libor Fleischhans měření nabídl, se ovšem pouští do hledání vysvětlení.
Což mu Jirka usnadňuje klíčovou informací, s níž se vracíme k původnímu tématu článku. Octavia od samého začátku jezdila na výměny oleje každých patnáct tisíc kilometrů. Ze stáří 12 let a nájezdu 460 tisíc kilometrů lze snadno dopočítat, že se olej vyměňoval dvakrát ročně.
Že má olej vliv na kondici motoru, je jasné už z typických závad špatně udržovaných dieselů. Chemicky zdegenerovaný olej nedokáže rozpouštět tvrdé a abrazivní karbonové úsady, které brousí, nač přijdou. Například vačky i zdvihátka ventilů nebo ložiska turbodmychadla, které tím získává vůli a vibruje.
Libor Fleischhans dovádí poznatky o krok dále. "Turbo, které má menší vůli v ložiskách, se roztáčí s nižším odporem, tudíž se roztáčí rychleji," vysvětluje s tím, že právě při měření emisí na STK to má svůj význam. Technici krátce a zprudka vytáčejí motor do přeběhových otáček. Opotřebené turbo reaguje pomalu, nestihne dodat motoru dost vzduchu, nafta špatně prohoří a kouří.
Stejný důsledek má čistý olej na kompresi válců. "Pokud olej necháte v motoru příliš dlouho, karbonové úsady se hromadí také pod pístními kroužky. To omezí jejich pružnost a schopnost těsnit," popisuje Libor Fleischhans. Výsledkem je nižší tlak i teplota ve válci, takže nafta opět špatně prohoří.
Zvýšený obsah sazí škodí nejen ovzduší a zdraví, ale paradoxně i samotnému motoru. Úsadami se zanese ventil recirkulace spalin (EGR), nedokáže se zavřít a způsobuje ještě vyšší kouřivost. Stejně tak se přestanou hýbat lopatky proměnné geometrie turbodmychadla, které se pak v nízkých otáčkách nedokáže rozběhnout a dodat motoru dost vzduchu.
V Boleslavi by byli jistě radši, kdyby Jirka za těch dvanáct let vystřídal tři auta a každé po ujetí 150 tisíc kilometrů poslal pryč. Snadno se lze dopočítat, že věrností starému železu ušetřil přes milion korun, i když mu to notně usnadnila celková bytelnost Octavie první generace.
Při prodloužených servisních intervalech s oleji typu long life by za tu dobu teoreticky prodělala patnáct servisních prohlídek. Jirka si pevnými intervaly přidal dalších patnáct, za něž utratil kolem šedesáti tisíc korun. Už z toho je jasně vidět, že nadstandardní údržba nejsou vyhozené, ale ušetřené peníze.