Vladimír Kratochvíl má na starosti celkem 171,8 km komunikací II. a III. třídy v okolí Říčan. Kvůli blízkosti Prahy a dálnice D1 je tato oblast dopravně jednou z nejexponovanějších v České republice, a to nejenom osobní, ale především těžkou nákladní automobilovou dopravou.
"U silnic II. třídy provádíme kontrolu dvakrát za měsíc, u III. třídy jednou," vysvětluje mi, když usedáme do jeho červené fabie s označením KSÚS (Krajská správa a údržba silnic), což je příspěvková organizace starající se o komunikace II. a III. třídy ve Středočeském kraji. Díky tomu, že kraje dostávají v poslední době konečně peníze na údržbu těchto silnic, opravuje se ve velkém.
Dřív než začneme kontrolovat stav silnic, jedeme nejprve zkontrolovat postup prací na údržbě komunikace II/107, kde se hned na několika místech opravují popraskané krajnice.
"To je vůbec nejčastější práce na údržbě komunikací," vysvětluje Vladimír Kratochvíl. Pokud by se to neudělalo včas, dojde k ještě většímu poškození, jehož oprava by byla mnohem dražší než tzv. oprava do upravených. Postup opravy je relativně jednoduchý, a tím i rychlý. Poškozený úsek se obvykle vyfrézuje asi do hloubky šest centimetrů a natře penetrací. V dalším kroku se pomocí finišeru do vyfrézovaného místa položí horká živičná směs, kterou ihned po srovnání do požadovaného profilu zhutní válec.
"Ta má teplotu kolem 300 °C, takže hlavně v horkém létu je to pro chlapy velmi náročná práce," říká Vladimír Kratochvíl.
Když procházíme tento úsek, málem nás poráží starší řidička, jež evidentně nerespektovala semafor a vjela do volného pruhu silnice ve chvíli, kdy jela v protisměru auta z druhého směru. Samozřejmě se jim musela vyhnout, takže vjela do čerstvě opraveného úseku. Asi si dovedete představit, jak reagovali všichni pracovníci. Jenže paní v malém peugeotu to bylo evidentně jedno, šlápla na plyn a raději rychle odjela, a přitom ještě ohrožovala protijedoucí auta.
"Takové chování řidičů a nerespektování práce na silnici jsou velmi časté," říká mi rezignovaně Vladimír Kratochvíl, který už stejně jako pracovníci kvůli opravám čelil mnoha nadávkám, a dokonce i výhrůžkám trestním oznámením: "Lidé nadávají, že jsou silnice rozbité a že si na nich ničí auta. Jenže když je opravujeme, nadávají snad ještě víc."
Jen málokteré auto kolem nás na úzké silnici projíždí značkou nařízenou třicítkou, kamiony nás míjejí jen velmi těsně. Naštěstí poškození vozovky nebylo tak hluboké a válci se podařilo povrch krásně uhladit. Když silnice vychladne, musí se ještě okraje opravené části utěsnit speciální 400stupňovou horkou směsí, která slouží jako tmel zamezující tomu, aby mezi původní vozovku a opravenou část natekla voda. Na závěr se toto těsnění posype bílým práškem, který zabrání tomu, aby pneumatiky projíždějících aut toto těsnění vytrhly. Při slušném počasí zabere celá oprava komunikace tři až čtyři dny.
Jelikož je Vladimír Kratochvíl s kvalitou i rychlostí prací spokojený, můžeme vyrazit na kontrolu silnice. "Hlavně sledujeme, zda na vozovce nejsou nějaké nebezpečné výmoly ohrožující bezpečnost provozu," vysvětluje mi.
Protože se však kontroly dělají pravidelně, nějaká nečekaná díra se objeví málokdy. Obvykle se tedy spíš sleduje postup poškození silnic, které mají na svědomí především nákladní vozy, na něž nejsou komunikace nižších tříd stavěné. Nejčastějšími defekty jsou popraskané krajnice, které mají na svědomí nákladní vozy. Hlavně před křižovatkami, kde se musí zastavit, bývají vozovky zvlněné a shrnuté jako koberec.
Silnicím ale dávají zabrat i zemědělci, kteří dnes jezdí s obrovskými traktory a vleky. "Tohle jsme opravovali před třemi roky a už je to zase úplně zvlněné, takže to můžeme dělat znovu," ukazuje mi Vladimír Kratochvíl poškozený úsek silnice II/101. Tomu se dá podle jeho slov zabránit pouze kompletní rekonstrukcí.
Právě tato komunikace, která vede Středočeským krajem okolo celé Prahy a prochází místy, jako jsou Úvaly, Brandýs nad Labem, Neratovice, Kralupy nad Vltavou, Kladno nebo Říčany, je obrovsky vytížená. Například v úseku 1-3863 u Říčan projede až pět tisíc kamionů každý den a k tomu navíc přibližně 16 tisíc osobních aut.
Jak nám řekl Zdeněk Mečíř, silniční inspektor KSUS, který v oblasti správy silnic pracuje téměř 40 let, přetížený nákladní vůz je pro silnici to nejhorší: "Jeden přetížený kamion zničí silnici víc než 10 tisíc osobních automobilů."
Pokud bychom počítali s tím, že každý padesátý kamion bude přetížený, z pěti tisíc jich bude každý den rovná stovka. Při "převodu" na osobáky to máme k současným 16 tisícům ještě další milion osobních aut. A pak už stačí malá prasklina nebo jinak poničená vozovka a ta musí každý den odolávat náporu odpovídajícímu provozu jednoho milionu aut. Plus běžných 16 tisíc aut a 4900 nepřetížených kamionů.
Při kontrole silnice se veškerá zjištění zapisují a fotí. Navíc osobní automobil, kterým jezdíme, je vybavený GPS lokalizací. Jak mi vysvětlil Vladimír Kratochvíl, to je důležité i pro případy, že po nich chce někdo náhradu škody za to, že vjel do nějakého výmolu a poškodil si auto. Z evidence se dá totiž přesně zjistit, zda vůbec na uváděném místě nějaký výmol je a zda byl takový, aby mohl způsobit poškození. Protože ty velké se opravují okamžitě, vždy se ale minimálně označí značkou.
Během inspekcí se kontroluje i dopravní značení, a to jak vodorovné na silnici, tak i svislé, které je důležité kvůli bezpečnosti provozu. My jsme po cestě narazili na jednu zcela vyvrácenou a jednu ohnutou značku.
"Dost se divím, že nám to nenahlásila policie, protože to auto muselo být dost poničené," říká Vladimír Kratochvíl, když kouká na zlomenou značku, na níž jsou i stopy od laku. Po cestě fotíme i dvě zničená zábradlí na propustcích. "Že si někdo poškodí auto, to nám lidé volají okamžitě, ale když někdo něco poškodí nám, tak na to musíme přijít až sami," trochu se rozčiluje. Jejich prací je i čištění okolí silnic, což někdy není vůbec příjemná práce. Hlavně v okolí velkých logistických center v Jažlovicích nasbírají až dvě tuny odpadků za měsíc.
