Péráky, kývačky, šest-set-třicet-čtyřky, samotné i se "sajdkárou" a hlavně lidé kolem nich. Letošní letní sraz v Mostě byl jedním z mnoha letních lokálních srazů, jaké probíhají přes léto napříč celou republikou. Pro značku je to skvělá reklama, proto na žádném z nich nechybí stánek výrobce.
Na severočeský sraz dorazilo přes padesát motorek. Převážně ze zlaté éry z 50. až 70. let, kdy Jawa bodovala ve světové konkurenci chytrými a přitom úspornými konstrukcemi. Dnes bychom je mohli nazvat škodováckým sloganem Simply clever. Nechybí tu ale ani pár předválečných kusů a samozřejmě novinky ze současné produkce.
Od srazů komerčně úspěšnějších značek dnešní doby se komunita Jawy zásadně liší kolegiální atmosférou. Pro snobské předvádění stavu konta tu není místo, daleko víc se cení pozorná péče a vlastní zručnost. Cenné informace a zkušenosti kolují mezi všemi, za otevřenou snahu pomáhat nakonec fanoušci chválí i samotného výrobce.
Úplně mladých lidí tu není mnoho, převažuje generace pamětníků následovaná čtyřicátníky, kteří jawy nadšeně sledovali v dětském věku. Dnešní dvacetiletí už značku vnímali jako jednu z mnoha, a to nikoli ve vrcholné kondici. Podobný demografický vývoj fanouškovské obce provází všechny značky, jejichž hvězda v porovnání s minulostí zašla.
Ředitel Jiří Kraft přesto vidí budoucnost Jawy optimisticky. "Současný stav je udržitelný. Prodáváme 1300 strojů ročně, z velké většiny na vývoz," vysvětluje svěže působící manažer v tričku s historickým logem, kterého byste od ostatních nadšenců stěží poznali.
Těžištěm současné produkce je model 350 OHC, designově odpovídající klasickým jawám. Místo jednoduchého dvoudobého motoru však ke snížení ceny ke hranici 100 000 Kč slouží mechanika vyrobená v Číně, i když čtyřdobý agregát pochází původně od Hondy. Příští rok by měla dorazit významná novinka označená Jawa 300. Tentokrát půjde o konstrukci indické Mahindry, která je tradičním partnerem české značky už od šedesátých let.
Sraz vrcholí v jednu odpoledne, kdy pořadatelé dávají signál ke spanilé jízdě po závodním okruhu. Padesát startujících dvoutaktů halí plochu do bílého, lehce namodralého dýmu a motorky se přesouvají na startovní pole. Přestože nejde o jízdu na čas, během dvou kol se kolona roztahuje do značné délky. Třistapadesátkám totiž kryjí záda borci na Pionýrech o magickém výkonu tří a půl koně. Za odvahu vydat se na bojiště ovšem sklízejí zasloužený obdiv diváků.
