Goodwood Festival of Speed 2017: Mazda drif | Foto: Newspress

Drift

Drift by se dal velmi zjednodušeně popsat jako jízda přetáčivým smykem. Řidič záměrně dostane do smyku zadní část vozu, aby ho nicméně plně pod kontrolou prohnal skrz zatáčku. A právě Japonsko 70. let je všeobecně považované za kolébku driftu. Ten se přitom zrodil trochu náhodou z jezdeckého stylu Kunimicu Takahašiho, který závodil mimo jiné v japonském mistrovství cestovního vozů. Jeho styl průjezdu zatáčkami a následnou vysokou rychlostí při nájezdu na rovinku zaujal nelegální pouliční závodníky, kteří se jej rozhodli zdokonalovat na klikatých horských silnicích - ty byly na podobné hrátky ideálním místem.

Souboje v nové disciplíně se staly rychle populární, přispěl k tomu i Keiiči Cučija, který Takahašiho techniku vybrousil k téměř úplné dokonalosti a časem si vysloužil přezdívku Drift King, tedy v překladu král driftu. Cučija svou reputaci dosáhl za volantem kultovní Toyoty AE86. Jeho příběh inspiroval populární manga sérii Intial D, v 80. letech také vznikl krátký film Pluspy, kde předvádí svůj styl na jedné z horských silnic. Samozřejmě ilegálně, snímek na druhou stranu nakonec přispěl k legalizaci driftu jako oficiální sportovní disciplíny.

Ještě ve druhé polovině 80. let se tak drift stal oficiální a legální odnoží motosportu se speciálně upravenými vozy. Nejprve opět pouze v Japonsku, postupně se ale soupeření v této disciplíně rozšířilo do celého světa a vlastní sérii lze najít třeba i v Česku. Netřeba nicméně zdůrazňovat, že třeba v Japonsku stále existují i nelegální závody v driftu na horských silnicích.