Vlastně to není úplně ten typ Rollsu, kterému by člověk na první pohled dokázal propadnout. Chybí mu majestátnost Silver Cloudu, elegance typu Silver Shadow nebo pompéznost Phantomů z počátku 21. století.
Model Spirit, střižený podle amerického vkusu konce 70. let, se v různých variantách vyráběl dlouhých dvacet let, poslední smontovaná auta vyjela z továrny v Crewe až v roce 2000. Nabídka aut je tedy stále dostatečně široká a ceny nejsou závratné - pro první seznámení s jemnými zákoutími britské značky patrně není nic vhodnějšího.
Hranatý Spirit není ve skutečnosti nic jiného než rozsáhlá modernizace předchozího typu Silver Shadow. Až na několik docela zásadních drobností: Propagační film z výrobní linky například ukazuje, jak skelety karoserie vjíždějí do kataforézní lázně. Dodnes jde o nejlepší způsob, jak plechy auta ochránit před korozí. "Spirity jsou na tom s korozí skutečně lépe než předchozí typ Silver Shadow, pokud se tedy nebavíme o autech, která roky stála někde v kopřivách," říká znalec britských aut Pavel Kejř, když spolu obcházíme jeho Silver Spur z roku 1981. Technicky jde o stejné auto jako Silver Spirit, jen s rozvorem prodlouženým o deset centimetrů, které jdou k dobru nohám cestujících na zadních sedadlech.
Další změnou je použití zeleného minerálního oleje LHM, jenž je k brzdovým hadičkám auta méně agresivní než starší červený typ. "A to znamená, že jejich výměna nutně nemusí probíhat každých pět let, jak je to předepsáno u předchozího typu Silver Shadow," říká Kejř.
Brzdová soustava Rollsů by si ovšem zasloužila samostatnou kapitolu. Je totiž součástí hydropneumatického pérování zadní nápravy a bývá nejčastějším zdrojem problémů. Systém, který Rolls-Royce převzal od francouzského Citroënu, je totiž spolehlivý jen tehdy, pokud se mu dostává pravidelného servisu. V opačném případě trpí netěsnostmi, které se projevují ztrátou tlaku v brzdové soustavě, jež má dva samostatné okruhy. Když se tak stane, po sešlápnutí brzdového pedálu se typicky rozsvítí červená kontrolka jednoho z nich. Opravdu zle je ve chvíli, kdy svítí obě - znamená to, že bez tlaku jsou oba okruhy a Rolls nebrzdí. Situaci nezachrání ani ruční brzda, která je v tu chvíli také mimo provoz.
"Problém je v tom, že si staré Rollsy kupují i lidé, kteří mají peníze tak akorát na auto, ale na servis už ne. A když se vyskytne první větší komplikace, Rolls putuje k dalšímu majiteli," upozorňuje Kejř, který si většinu věcí na svém spuru dokáže opravit sám. Protože jde o známý problém, prodejce auta jej často řeší tím, že kontrolky brzd vyřadí z provozu. "To se pozná tak, že nesvítí ani při startování, což by naopak na krátkou dobu měly. Zhasnout mají až několik vteřin po nastartování motoru, kdy v systému vznikne dostatečný tlak," dodává Kejř.
Problémy ovšem dělá hydropneumatika také na zadní nápravě. V případě poruchy zůstává zadní část auta u země a jeho příď míří k nebi. Anebo je pérování Rollse nezvykle tvrdé. Většinou je příčina v protržené membráně hydropneumatického zásobníku.
Motor pro změnu stávkuje jen výjimečně, pokud se mu předchozí majitel alespoň základně věnoval. "Je třeba ale počítat s tím, že ze všech starých Rollsů tu a tam odkápne trochu oleje. Běžně se to stávalo i u nových aut, časem se to pochopitelně nezlepšilo," říká zkušený majitel. Mechanicky odolná je i třístupňová automatická převodovka od GM, problémy s ní bývají málokdy.
"Některé věci jsou však absurdně drahé," upozorňuje Pavel Kejř na ceny náhradních dílů, jejichž dostupnost se odchodem Velké Británie z Evropské unie poněkud zkomplikovala. "Dřív jsem si nechával posílat díly z Anglie, dnes kvůli celním procedurám raději nakupuju v Nizozemsku."
Kdo by od tak prestižní značky čekal nějakou formu podpory, jakou veteránistům poskytuje třeba Mercedes-Benz, bude zklamán. Naštěstí existují specializované internetové obchody, kde lze většinu věcí získat během pár dnů. Spotřební materiál, jako filtry nebo svíčky, není dražší než na jiná auta. Horší už je to s díly, které nejsou snadno zaměnitelné - třeba hadice kompresoru klimatizace vyjde klidně na několik tisíc korun, kompletní výfuk z druhovýroby včetně úchytů znamená minimálně sto tisíc.
Rolls-Royce Silver Spur (ročník 1981)
Motor: kapalinou chlazený osmiválec do V, 6748 cm3, pohon zadních kol
Výkon: 148 kW / 201 k při 3800/min
Točivý moment: 462 Nm při 1500/min
Převodovka: 3stupňová automatická
Nejvyšší rychlost: 191 km/h
Zrychlení 0-100 km/h: 10,4 s
Spotřeba paliva: 18 - 30 l / 100 km
Hmotnost (pohotovostní/užitečná): 2470 kg / 500 kg
Cena v roce 1981: £99 757
Současná cena: 200 000 - 500 000 Kč
Když se k tomu přidá spotřeba, pod dvacet litrů benzinu klesající jen výjimečně, je nade vší pochybnost, že provoz starého Rolls-Roycu není zrovna lacinou záležitostí. Legitimní otázka tedy může znít: Stojí to opravdu za to?
Jednoznačná odpověď však neexistuje. Kdo si není jist, že je schopen autu zajistit potřebný servis, měl by se mu ve svém vlastním zájmu vyhnout. V případě Rollsů totiž obvykle nestačí znát "šikovného mechanika", třeba v elektrice od firmy Lucas se dá docela úspěšně ztratit. Důležitá je i znalost tajů hydropneumatického systému, tady by mohl vypomoci zkušený opravář starých Citroënů.
V každém případě je třeba si dát velký pozor na různé dobrodruhy, kteří toho hodně slíbí, ale nakonec za spoustu peněz nic nevyřeší. Kolem Rollsů se jich pohybuje až nepříjemně mnoho.
Za zdolání všech překážek se ale auto dokáže odměnit. Ve svých bezmála pětačtyřiceti letech hravě strčí do kapsy většinu současné automobilové produkce - plavností jízdy i atmosférou na palubě, ve které Rolls-Royce stojí mimo všechny kategorie. Že to není jízda, kterou by si mohl bez obav z bankrotu domácích financí dovolit úplně každý, je ale zřejmé.
