Před 135 lety se poprvé objevilo na světě něco, čemu se o něco později začalo říkat řidičský průkaz. Z papírové "knížky" v pevných deskách se časem stala malá plastová kartička, dostat se k oprávnění ale nebylo vždycky snadné. Připomeňte si, jak se vyvíjela podoba řidičáků v Československu od začátku 20. století až dodnes.
Řidičský průkaz poprvé
Sjednocení pravidel silničního provozu pro celé Československo, tedy včetně Podkarpatské Rusi, přišlo až v roce 1935. Došlo například k zavedení několika dopravních značek, vyučovat řízení mohli už jen oprávněné osoby a nechyběla ani zmínka o autoškolách. Do té doby nebyly autoškoly - začaly se tvořit už na počátku 20. století - nijak regulované, systematický výcvik řidičů nebyl před zkouškou vyžadován, stačilo jen doložit, jak se na ni uchazeč připravoval.
Nově mohli autoškolu provozovat jen osoby s oprávněním k výcviku, navíc musely mít zvláštní koncesi vydávanou zemským úřadem. Stanovené byly i požadavky na výuku, která musela žáky naučit například zásady první pomoci, seznámit je s pravidly silničního provozu, konstrukcí i obsluhou vozidel, jak opravit některé poruchy a samozřejmě pak nechyběla ani jízdní část. Při ní musel žák najet nejméně 120 kilometrů. Zároveň mohla průkaz dostat jen osoba starší osmnácti let.