Před pěti lety to vypadalo jako senzace. "Když nám tradiční automobilky nechtějí udělat elektromobil, postavíme si ho sami," prohlásila německá pošta. Koupila slibný projekt univerzity v Cáchách a rozhodla se rozjet výrobu 10 000 vozidel ročně. Mnozí komentátoři v ní viděli druhou Teslu a další ozdravnou výzvu zatuchlému pohodlí tradičního autoprůmyslu.
StreetScooter byl pojatý vskutku skromně. Na rámovém podvozku měl vpředu přichycenou úzkou kabinu s plastovými vnějšími díly po vozu Trabantu, za níž nasledovala skříň podobná zmrzlinářskému vozíku. Čtyřkubíkový objem základní verze Work Box mohl být prodloužením zvětšen na dvojnásobek (Work Box L) s minimálními dopady na hmotnost.
Krátká verze vážila i s 40kWh baterií pouhých 1600 kg, díky čemuž k pohonu stačil motůrek o výkonu 48 kW. Dojezd měřený v metodice WLTP dosahoval 160 km. Malosériová výroba s unikátními součástkami se ovšem odrazila v ceně 1 086 000 Kč bez DPH. Za podobnou částku u nás zkoušel vozítko prodávat i obchod s elektronikou Alza.
Pro srovnání: čtyřkubíková elektrická dodávka Nissan e-NV 200 stojí bez daně 837 000 Kč. A přestože kvůli celokovové stavbě váží o šest metráků víc, nabízí se 40kWh baterií delší dojezd - podle WLTP 200 km. Dlouholeté zkušenosti Nissanu s elektrickým pohonem se zjevně odrážejí ve vyšší účinnosti.
Cílem německé pošty bylo projekt rozhýbat, dostat do černých čísel a v pravý okamžik prodat nebo najít společníky na další expanzi. Narazila však na to, že čtyři kubíky nákladu jsou pro běžnou rozvážkovou službu málo. Proto se prvním velkým partnerem stal Ford. Zabudováním elektrických "střev" StreetScooteru do Transitu vznikl v květnu 2018 typ Work Box XL s 20 cbm nákladového prostoru, nosností 1275 kg, zdvojenou baterií s 80 kWh a dojezdem 200 km.
V září téhož roku si německá média vyloženě smlsla na příhodě, kdy si lehký plastový Work Box potají zkusili půjčit technici Mercedesu. Vydávali se přitom za pečovatelskou službu z Frankfurtu, a když se jejich identita prozradila, byli obviněni ze špionáže. Což ještě posílilo étos rytířů elektromobility bojujících s úskoky starých ropáků.
S modelem XL a zákonitostmi velkých dodávek však StreetScooter vstoupil do začarovaného kruhu, z něhož zatím nikdo nezná cestu ven. S velkou baterií a dostatečnou nosností se celková hmotnost přehoupla přes 3,5 tuny. Dopravce pak musí shánět řidiče s oprávněním na náklaďák, kterých je v celém vyspělém světě málo.
Na stejnou bariéru dnes naráží i Volkswagen e-Crafter. Řidičský průkaz skupiny B stačí jen na nejnižší nosnost 875 kg. Malá 38kWh baterie zajistí dojezd jen 123 km, poněkud skromný vzhledem k ceně 1,3 milionu Kč. StreetScooter XL odebírala jen německá pošta a jeho cena nebyla zveřejněna. Těžko však čekat, že by byla dramaticky nižší.
Což ilustruje potíže, do kterých se celé odvětví dostává s evropskou regulací vyhlášenou na rok 2030. Snížit emise CO2 o 30 procent bude u užitkových vozů ještě mnohem složitější než u osobních. A prodeje elektrických dodávek budou v nejbližší době váznout spíš na nerentabilních cenách než na omezené nabídce automobilek.
Ještě loni na podzim se StreetScooter mohutně rozmáchl. Zaměstnal dva špičkové manažery: na obchodní rozvoj Daneho Petera Bardenfletha-Hansena, který předtím pomáhal Tesle se vstupem na všechny významné trhy mimo USA, technický vývoj převzal zkušený Ulrich Stuhec, jenž pětadvacet let vedl mnoho projektů u Fordu či BMW. Do firmy dále investovala půl miliardy eur významná čínská automobilka Chery, která chtěla StreetScooteru prorazit cestu do své domoviny.
Přesto minulý pátek Deutsche Post vyhlásila konec. Loni přišlo skoro o třetinu méně objednávek než v roce 2018, očekávání naopak přerostly ztráty ve výši 100 milionů eur. Výroba i technologie jsou drahé a vyhlídky na opravdický rozjezd dodávkové elektromobility příliš vzdálené. Za pět let StreetScooter vyrobil 13 600 vozů a linky nechá doběhnout do konce roku. Pak se nákupčí německé pošty vydají do autosalonů tradičních automobilek.
