V současnosti již prakticky neexistuje ve výrobním programu automobilek vůz, který by nebyl vybaven alespoň jedním airbagem. I u malých a relativně levných vozů už jsou obvykle standardem čtyři airbagy, u vozů středních třídy minimálně šest.
Přitom skutečná éra sériově vyráběných airgagů začala teprve před třiceti lety, kdy z výrobní linky v Sindelfingenu sjela limuzína Mercedes-Benz třídy S.
Airbagy se sice objevily již o několik let dříve v některých modelech amerických automobilek (například Cjevrolet Impala), jenže o ně nebyl zájem. Hlavně poté, co se v jednom z vozů z tisícové ověřovací série zabilo kvůli airbagu na sedačce spolujezdce nepřipoutané dítě. V USA tehdy měly airbagy v podstatě nahradit funkci bezpečnostního pásu. (Dodnes se tam airbagy nafukují jinou rychlostí než v Evropě. Primárně se totiž počítá s tím, že do něho bude padat nepřipoutaný člověk).
Mercedes-Benz proto svůj systém vyvíjel tak, aby fungoval ve spolupráci s bezpečnostními pásy. K těm přimontoval systém zajišťující jejich přitažení k tělu člověka v případě nárazu vozidla. Na přípravě výroby se pracovalo stěží uvěřitelných třináct let.
V USA zachráněno 28 000 životů
Po Mercedesu třídy S dávala tato automobilka postupně airbagy do dalších levnějších nmodelů a od roku 1992 je airbag součástí bezpečnostní výbavy všech vyráběných vozů značky s třícípou hvězdou. Postupně se přidávaly další automobilky a přicházely i s jinými typy airbagů, Například boční mělo jako první Volvo a hlavové BMW.
Že se to vyplatilo, dokládají některá statistická čísla. Například podle údajů NHTSA (Americké národní agentury pro bezpečnost na dálnicích) zachránily k dnešnímu dni airbagy jen ve Spojených státech více než 28 tisíc životů.
Stále se zvyšující počet aut na silnicích, která jsou vybavena airbagy (a také jinými prvky aktivní a pasivní bezpčnosti) má podle odborníků vliv na to, že se počty lidí, kteří zahynou při dopravních nehodách v Evropě každým rokem snižují.
Je spočítáno, že pokud je člověk připoután a nabourá v autě s airbagem, přežije nehodu s pravděpodobností o 61 procent vyšší než má naději na přežití člověk jedoucí nepřipoutaný v autě bez airbagu.
Boční airbag je plný za 10 milisekund
Vývoj airbagů neustále pokračuje. Například se na různých karosérie nafukují po nárazu auta různou rychlostí. Například čelní airbagy se mohou nafukovat pomaleji, protože před cestujícícmi je poměrně velká deformační zóna, navíc se mohou nafukovat v několika krocích podle intenzity nárazu. Naproti tomu airbagy, které jsou ochranou při bočním nárazu, se nafouknou velmi rychle a žádné mezistupně nemají.
Princip je u všech typů airbagů stejný. Nejprve senzory (akcelerační či tlakové) zaregistrují náraz, impulz přenesou do řídící jednotky. Vzápětí vyvíječe plynů z tablet vytvoří plyn, který naplní vaky. Největší před spolujezdcem má objem až 100 litrů. Nafouknutí bočních airbagů tvrá deset milisekund, nafouknutí těch čelních zhruba třikrát déle. Protože ve vacích jsou otvory, jakmile do nich narazí tělo, začnou se ihned vyfukovat. Nejdéle nafouknuté vydrží záclonové airbagy, protože ty mají posátku chránit v případě, že by se auto převracelo přes střechu.
Mezi nové typy airbagů, které se objevily zcela nedávno, patří například kolenní airbagy, airbagy v přední části sedačky, aby se zabránilo podklouznutí těla řidiče pod volant, airbag nafukující se v prostoru za opěrkami hlavy v Toyotě iQ, který chrání při zadním nárazu, experimentuje se se například s airbagy, které jsou součástí bezpečnostních pásů i s airbagy vně vozidla. Ty mohou ochránit jednak chodce před tvrdým dopadem na kapotu či se mohou rozvinout pod vozem a zbrzdit tak vozidlo řítící se vstříc překážce.
