Mezi novoroční smrští statistik ani letos nechyběla povinná zpráva o vozovém parku v naší zemi. Nebyla povzbudivější než loni, a tak nás snad jen výjimečné okolnosti pandemie uchránily před tradiční lavinou novinových elegií o vrakovišti Evropy.
Dnes teče do bot tolika lidem a tak vážně, že se s patnáctiletým stářím aut smířil i věčně káravý prst české publicistiky. Škoda jen, že k takovému smíření nemáme lepší důvod než covid.
Proto jen krátce připomeňme, že my Češi nejsme národ veteránistů. Starými auty nejezdíme proto, že by nás tak bavilo pod nimi každou sobotu ležet, ale protože na nová nemáme peníze. Na účet nám jich chodí průměrně dvaapůlkrát méně než Rakušanům, zatímco auta stojí v obou zemích zhruba totéž.
Život navíc zdražuje na všech frontách. V poslední době to podtrženo platí o drtivě stoupajících nákladech na bydlení, které přitom patří k nejvyšším položkám rodinných rozpočtů.
Za těchto okolností nemůže poslední vývoj nikoho překvapit. Podíl firemních aut se i loni udržel na obvyklých 74 % a soukromá klientela dává přednost ojetinám kolem 150 000 až 200 000 Kč. Jelikož zároveň oslaboval kurz koruny vůči euru, znamenalo to dovoz aut o něco starších.
Jak je vidět z interaktivní mapky na stránkách průmyslového sdružení ACEA, už loni průměrné stáří vozu přesahovalo deset let ve většině zemí EU. Přímo na této hranici balancovalo Švédsko, pod ni se vešlo jen Německo, Rakousko, Belgie, Dánsko a poněkud překvapivě Irsko.
Zde se setkává poměrně vysoký průměrný příjem se zvláštností pravostranného řízení. Taková auta v rámci Evropy nejezdí jinde než v Británii a Irsku. Jako ojetá tedy mají menší šanci na další prodej a ztrácejí hodnotu rychleji: britský vůz po třech letech ztratí 50 % ceny, zatímco německý či francouzský jen 40 %. Proto si Irové mohou z britského trhu dovážet mladší ojetiny než my z Německa.
Ani tam se ale věci nevyvíjí příznivě. Zatímco v roce 2010 bylo průměrné německé auto staré jen 8,1 roku, loni už 9,6. Od minulé krize křivku jen krátce přibrzdilo šrotovné, jinak ale stoupá úměrně ostatním hospodářským ukazatelům. Zejména dramatickému zdražování nemovitostí, které i tam žene souběh nízkých úrokových sazeb a vysoké zaměstnanosti, navíc ztížený potřebou ubytovat milion přistěhovalců.
Auta průměrného stáří nad šestnáct let najdeme v Řecku, Rumunsku, Litvě a Estonsku. Už tradičně v přehledech ACEA chybí Bulharsko, které žádnou oficiální statistiku nevede. Podle údajů tamní dopravní policie z roku 2018 bylo 40 % vozidel víc než dvacetiletých, zatímco auta mladší pěti let tvořila jen 6 %.
