Tuzemský trh s "auty pro patnáctileté" se rozrůstá. Od loňského podzimu jsou v Česku k dostání i minivozy značek Ligier a Microcar. Právě francouzský Ligier, dříve známý především díky účasti v závodech formule 1, je nyní největším světovým výrobcem těchto lehkých silničních vozidel.
Oficiálním dovozcem obou značek se v Česku stala společnost Auto Radlík, od podzimu jich prodala už dvě desítky. "Letos plánujeme prodat přibližně stovku minivozů," říká obchodní manažer firmy Josef Bucek.
Zájem o malá auta, vyhledávaná především řidiči ve věku od 15 do 18 let, v Česku roste. Nejlepší prodejní výsledky za dosud sedmileté působení zde loni zaznamenala i konkurenční značka Aixam (podrobněji jsme o ní psali zde).
Stačí řidičák na moped
Tyto vozy jsou oficiálně zařazeny do kategorie lehkých motorových čtyřkolek, takže je mohou řídit už lidé od 15 let věku s řidičským oprávněním pro mopedy. Omezena však musí být kromě rychlosti také hmotnost těchto vozidel - prázdná váží necelých 350 kilogramů.
U značky Ligier je podle Bucka největší zájem o model JS 50, který měl loni světovou premiéru na pařížském autosalonu. "Lidé většinou chtějí verzi s nejdelším možným rozvorem, která má označení L a je vybavena airbagem a klimatizací. Základní cenu vozu - 328 tisíc - to navýší až k hranici 400 tisíc," říká Bucek. I tato verze je pouze dvoumístná, zvětšil se ale zavazadlový prostor. Za přední sedadla tak lze bez problémů uložit například hokejovou tašku. Nejdelší varianta měří bez jediného milimetru rovné tři metry.
Airbag na přání
Nejlevnějším modelem v nabídce je Microcar Due, který lze získat už za 235 000 korun. Celkem dovozce nabízí šest modelů - tři s logem Ligier, dva Microcary a jeden valníček Ligier Profesional Flex L3. Ten je k mání také s elektrickým pohonem.
Historie firmy Ligier
Automobilku Ligier založil v roce 1971 bývalý závodník a ragbista Guy Ligier, který po následující dva roky vyráběl sportovní model JS-2. Poháněl ho motor Maserati. Prodalo se jich jen přibližně 150 kusů a kvůli energetické krizi podnikatel změnil v polovině 70. let zaměření firmy na mikrovozy. Tomu se věnuje dodnes.
Ligier je však dodnes v paměti fanoušků formule 1, kde značka působila od roku 1976 až do roku 1996. V té době dokonce vyhrála devět Velkých cen. Nejúspěšnějším pilotem byl Jacques Laffite. V roce 1996 stáj odkoupil bývalý závodník Alain Prost.
Roční produkce Ligieru činí přibližně deset tisíc kusů, každý den sjíždí z montážní linky zhruba 50 těchto vozidel. Automobilka si zakládá na bezpečnosti, a proto nechává vozy značky Ligier i Microcar (kterou převzala) podstoupit klasický crash test. "Vysokou míru pasivní bezpečnosti zajišťuje masivní duralovo-hliníkový rám, airbag řidiče je montován na přání," dodává Bucek.
Spotřeba? Dva a půl litru na 100 kilometrů
Nejprodávanější model Ligier JS 50 jsme krátce vyzkoušeli. Jedním z dalších hlavních lákadel je spotřeba, která činí 2,5 litru nafty na sto kilometrů. Kvůli omezení výkonu dieselového dvouválcového motoru na úroveň 4 kW, kterou maximálně povolují předpisy pro tuto kategorii vozidel, jede vůz rychlostí maximálně 45 kilometrů za hodinu.
Při několik desítek kilometrů dlouhé testovací jízdě, kterou jsme absolvovali na okresních silnicích v okolí Jílového u Prahy, nám navigace měřící rychlost prostřednictvím GPS ukázala největší rychlost 48 kilometrů za hodinu. Digitální ukazatel rychlosti na palubní desce v tu chvíli udával hodnotu 52 kilometrů v hodině.
Nádrž má objem 17,5 litru, což teoreticky zajišťuje dojezd 700 kilometrů. Ke stojanům čerpací stanice se tedy opravdu zajíždí jen zřídka.
Nejvíce na nás zapůsobil design i kvalita interiéru. Až luxusně působí volant, přístrojové ukazatele a také ovladače klimatizace. Sedačky ve voze, který byl v nejvyšší specifikaci výbavy, měly dokonce částečně kožené čalounění.
Základních barev karosérie je nyní v nabídce osm, lze si však nechat (oproti celému zbytku vozu) nalakovat sloupky skel a střechu.
Bez posilovače řízení
Dieselový motor, jehož zdvihový objem válců je 480 cm3, působí po nastartování zvnějšku i zevnitř poněkud hlučně. Po ohřátí se ale hluk zmírní a také jeho chod už působí kultivovaněji.
Trochu nezvyklá je (pro řidiče uvyklé na komfort současných automobilů) také absence posilovače řízení, což trochu zpomalí manévrování při parkování. Sportujícím jinochům to zřejmě vadit nebude, křehčí dívky si ale v takové chvíli trochu zaposilují. Manévry potřebné k zaparkování nicméně ulehčují parkovací senzory, a dokonce couvací kamera, jejíž obraz se promítá na displej multimediálního systému. Ten současně umí i zrcadlit plochu připojeného chytrého mobilního telefonu.
Pochvalu si zaslouží i brzdy. Na všech čtyřech kolech jsou kotoučové, což také není u této kategorie standardem. Reagují velmi poslušně a i při plném sešlápnutí pedálu je vůz stále velmi dobře ovladatelný. Díky nezávislému zavěšení všech kol nemusí být naladění podvozku příliš tvrdé, což jsme ocenili při přejezdech četných zpomalovacích prahů. Na druhou stranu - měkkost, jakou se vyznačují francouzská auta konfekčnějších velikostí, od malého ligieru čekat nemůžete.
Ovládání je skutečně velmi jednoduché. Volič bezestupňové automatické převodovky má tři polohy (neutrál a režimy pro jízdu vpřed a vzad). Při přesunování z jedné polohy do druhé je ho potřeba zamáčknout. Jinak jsou kolem řidiče páčky a ovladače velmi podobné těm v klasických automobilech. Zarazilo nás jen ovládání výstražné houkačky, které není uprostřed volantu, ale na levé páčce u volantu určené klasicky také pro zapínání světel a blinkrů.
Drobností, která by mohla vadit těm, kteří vůz sdílejí s ostatními řidiči, je malá páčka pro nastavení opěradla sedadel. Komplikovanější je také spouštění bočních okének, protože spínače nejsou na dveřích, nýbrž na panelu mezi sedačkami.
Jízdní vlastnosti jsou překvapivě dobré. Zkušený řidič mimo obec prakticky nepotřebuje brzdy. I velmi prudké zatáčky lze projíždět maximální rychlostí.
