Seriál Retro auta (2. díl) - Historie Vectoru startuje na začátku osmdesátých let. Tehdy se dohromady dali designéři Gerald Wiegert a David Kostka. Založili spolu firmu Vector Motors a v roce 1980 stvořili první prototyp Vector W2.
Vůz, který svými futuristickými tvary strhává pozornost ještě dnes, dostal velmi lehkou karosérii z kevlaru a karbonového vlákna. Drahý materiál, který dnes automobilky používají nejen na aerodynamické doplňky, ale i celé díly karosérie, byl tehdy v automobilovém průmyslu prakticky neznámý. Wiegert použil také velké množství hliníku.
Prototyp W2 se pozná podle předních světel skrytých za mřížkou. Na zádi byla rovněž brzdová světla schovaná pod podélnými mřížkami. Auto zaujalo velmi nízkou stavbou karosérie a interiérem. Prototyp měl ukazatele provozních údajů podobné těm ve stíhačce a volant s vypouklým středem.
Motor byl uložen uprostřed za zády posádky. První vůz dostal dvakrát přeplňovaný motor od Chevroletu. Osmiválec měl objem 5,7 litru, ze kterého byl schopen vyprodukovat rovných 600 koní a 800 Nm maxima točivého momentu. Maximální rychlost měla být 320 km/h. Na solných pláních v Bonneville se ale s tímto autem podařilo dosáhnout maxima 389 km/h.
Wiegert nutně potřeboval peníze na rozjezd produkce a snažil se oslovit řadu investorů. Auto se tak objevilo ve filmu, v seriálu i v několika televizních reklamách. Měl pouze jediný exemplář, ale pravidelně měnil barvu jeho laku, aby navodil dojem, že vozů existuje více.
Proto se také můžeme s Vectorem W2 setkat ve stříbrném i červeném provedení. Jde ale o stejné auto s číslem karosérie PP-0. Říká se, že s tímto vozem najezdil Wiegert přes 160 tisíc kilometrů a stále mu patří.
Mnohaleté úsilí se nakonec konstruktérovi vyplatilo a v roce 1989 se podařilo rozjet omezenou výrobu modelu Vector W8 Twin Turbo. Do vozu nasadil osmiválec o objemu 6,0 litru Rodeck převzatý ze závodního auta. Navíc ho ještě přeplňovala dvě velká turbodmychadla.
Výsledný výkon tak měl hodnotu 626 koní a maximum točivého momentu 854 Nm. Navzdory použitým materiálům už nebylo auto na dnešní poměry až zas tak lehké, vážilo 1506 Kg. Přesto zvládlo pokořit stovku za 4,2 sekundy a uhánět maximální rychlostí 352 km/h.
K řazení sloužila automatická převodovka se třemi rychlostními stupni. Prototyp W2 řadil manuálem. Síla motoru šla jen na zadní kola.
Na rozdíl od verze W2 dostalo W8 velmi zajímavě řešená přední světla. Ta se z nízké kapoty nevyklápěla nahoru jako u Ferrari a Lamborghini, ale zůstávala pevně na místě zabudovaná uvnitř. Při aktivaci se jen krycí panel sklopil směrem dolů.
Lehkou inovací prošel také kokpit. Ukazatele s diodami vystřídal monochromatický displej, který ještě více připomínal leteckou kabinu. Naučit se z něj odečítat veškeré údaje a ovládat ho nebylo podle pamětníků nic jednoduchého. To ale patřilo k atmosféře tohoto vozu s křídlovými dveřmi.
Bohužel, sen o pokoření italských supersportů se nekonal. Vector byl neúspěšný. Do roku 1993 se ho vyrobilo jen 19 kusů, z toho 17 bylo určeno pro zákazníky. Není proto divu, že potkat ho v běžném provozu je pro automobilové nadšence zázrak hodný bujarých oslav. Pokud se vůbec nějaký vůz dostane do prodeje, může se jeho cena vyšplhat až ke 20 milionům korun. Vector W8 měl pak ještě nástupce. Vůz s označením M12 poháněl motor od Lamborghini.
