Washington – Donald Trump dává Mexiku a Číně za vinu, že Američanům berou miliony pracovních míst. Spíš by ale měl kritizovat roboty. Přestože si republikánský kandidát na prezidenta stěžuje, že Amerika už nic nevyrábí, výroba v Americe ve skutečnosti vzkvétá. Problém je, že továrny už nepotřebují tolik pracovníků jako dřív, protože spoustu práce zastanou stroje.
Od roku 1979 bylo v amerických továrnách zrušeno více než sedm milionů pracovních míst. Tovární výroba se ale podle amerického ministerstva obchodu po odečtení nákladů na suroviny a dalších nákladů za stejnou dobu více než zdvojnásobila na loňských 1,91 bilionu dolarů (46 bilionů korun). To je jen o fous méně než v rekordním roce 2007, tedy z doby těsně před světovou krizí. Americký zpracovatelský sektor je tak druhý největší na světě hned za Čínou.
Trump a další kritici mají pravdu, když tvrdí, že za ztrátou některých pracovních míst v továrnách stojí obchod. Zvláště poté, co Čína v roce 2001 vstoupila do Světové obchodní organizace (WTO), a získala tak snazší přístup na americký trh.
Průmyslová odvětví, jako je výroba textilu a nábytku, která jsou silně závislá na pracovní síle, ztrácejí pracovní místa a výrobu ve prospěch zahraniční konkurence s nižšími mzdovými náklady. Například výroba textilu se od roku 2000 v USA snížila o 46 procent a ve stejném období zaniklo v tomto odvětví asi 366 000 pracovních míst. To je 62 procent původní pracovní síly.
Výzkumy ovšem ukazují, že mechanizace amerických továren hraje při ztrátě pracovních míst mnohem závažnější roli než zahraniční obchod. Podle jedné loňské studie stojí obchod za ztrátou pracovních míst v amerických továrnách jen ze 13 procent. Velká většina ztracených míst, konkrétně 88 procent, byla nahrazena roboty nebo souvisí s jinými domácími faktory, které snižují potřebu lidské pracovní síly.
"Vyrábíme více, ale s méně lidmi," říká ekonom z koncepčního střediska Rand Corp Howard Shatz. Například automobilka General Motors teď zaměstnává sotva třetinu z původních 600 000 dělníků, které měla ještě v 70. letech. Přesto chrlí více osobních a nákladních automobilů než kdy jindy.
Nebo se podívejme na produkci oceli a dalších základních kovů. Od roku 1997 přišly Spojené státy v odvětví výroby základních kovů o 265 000 pracovních míst, což představuje pokles o 42 procent. A to v době, kdy se v USA tato výroba o 38 procent zvýšila.
Allan Collard-Wexler z Dukeovy univerzity a Jan De Loecker z Princetonské univerzity loni zjistili, že Amerika neztratila většinu pracovních míst v ocelářství kvůli zahraniční konkurenci a stagnaci prodeje. Tato místa padla za oběť vzestupu nové technologie výroby oceli z odpadních kovů.
Revoluce v robotice přitom teprve začíná. Poradenská společnost Boston Consulting Group odhaduje, že do roku 2025 se budou investice do průmyslových robotů ve 25 největších exportních ekonomikách zvyšovat tempem deseti procent ročně. V posledních letech to bylo jen o dvě až tři procenta ročně.
Proti výhodám zavádění robotů se dá jen těžko něco namítat, podotýká agentura AP. Když je třeba nahradit výrobky novými, případně je modernizovat, mohou být roboti přeprogramováni mnohem rychleji a snáze, než kdyby bylo potřeba přeškolit zaměstnance.
A přitom se snižují i náklady. Vlastnit a provozovat robotickou svářecí stanici v roce 2005 stálo podle Boston Consulting 182 000 dolarů, zatímco v roce 2014 to bylo 133 000 dolarů. V roce 2025 se cena bude pravděpodobně pohybovat kolem 103 000 dolarů. Roboti sníží náklady na práci v USA o 22 procent, v Japonsku o 25 procent a v Jižní Koreji o 33 procent, odhaduje společnost.
