Šesticípá hvězda ze žluté látky s nápisem Jude vyloučila na začátku druhé světové války Čechy židovského původu ze společnosti a byla předzvěstí jejich transportů do vyhlazovacích táborů. V Česku či Německu se v současnosti někteří aktivisté, kteří odmítají roušky a očkování proti koronaviru, srovnávají nošením židovské hvězdy s oběťmi nacistické diskriminace.
"V nařízeních, šikaně a zákazech je to podobné," tvrdí bývalá seniorská obmbudsmanka Lenka Tarabová, která musela kvůli zneuctění židovské symboliky ukončit svou práci pro liberecké Komunitní centrum Kontakt. Právě žlutou šesticípou hvězdu s nápisem "Neočkovaný" si Tarabová při nedávných protestech proti vládním koronavirovým opatřením a očkování připnula na oblečení.
"Chtěli jsme na to upozornit, aby si to lidi uvědomili. Stojím si za tím. To 'Neočkovaný' znamená člověk, na kterého se ukazuje, že je třídní nepřítel. Za všechno můžeme, protože se nechceme očkovat a nechceme se testovat," uvedla Tarabová, jejíž prohlášení zveřejnila na svých facebookových stránkách iniciativa Občanská neposlušnost.
"Jsem přesvědčen, že v tomto případě se jedná spíše o ryzí neznalost dějin. Kdokoliv z nich, kdo by znal osudy těchto lidí, by si v životě v této souvislosti šesticípou hvězdu nepřipnul," tvrdí spisovatel a odborník na holocaust Pavel Sekyrka.
"Pokud si někdo tento symbol přivlastňuje a jeho užitím se chce stavit na roveň šesti milionů zavražděných v koncentračních a vyhlazovacích táborech, nelze v tom vidět nic jiného než nevkusný a vypočítavý cynismus, který překračuje všechny myslitelné hranice. Toto zneužití ostře odsuzujeme a ty, kteří se ho dopustili, vyzýváme k veřejné omluvě," uvádí se ve společném prohlášení generální sekretáři České biskupské konference, Ekumenické rady církví v ČR a Federace židovských obcí v ČR.
Kainovo znamení
Nařízení o nošení žluté židovské hvězdy s nápisem Jude, pevně přišité na oděvu, vešlo v nacisty zřízeném protektorátu Čechy a Morava v platnost 19. září 1941. A to po nekonečné sérii vyhlášek, které stále více omezovaly občanská práva českých Židů.
Ještě před německou okupací a definitivním rozbití Československa byli Židé v době druhé republiky propouštěni ze státní správy a nesměli vykonávat řadu profesí.
V časech protektorátu museli pak odevzdat majetek včetně bytů, nesměli bez povolení opouštět místo svého bydliště a postupně přibývaly zákazy vstupu do divadel, kin, knihoven, restaurací, kaváren, na hřiště, kluziště či koupaliště. Do obchodů směli jen v určitou dobu, v tramvajích mohli jen stát na zadní plošině, nesměli řídit auto či jezdit taxíkem. Bez viditelné identifikace Židů nebylo ovšem uplatňování zákazů ve veřejném prostoru účinné.
Přeživší holokaust popsali pro projekt Paměť národa ponížení, které cítili, když museli začít hvězdu nosit na veřejnosti. "Žlutá hvězda na prsou bylo Kainovo znamení. Lidé se od nás dost často odvraceli. Naši staří známí nás najednou nechtěli znát. Rodiče zakazovali svým dětem, aby se se mnou stýkaly," vyprávěl například Jan Spira z Plzně, kterému tehdy bylo sedm let.
"Dnes si říkám, že to asi nebylo dáno jejich antisemitismem, ale spíše strachem, aby nebyli označeni za přátele Židů. Ovšem na druhé straně se našli lidé, kteří nám naopak pomáhali. Sousedé z domu, kde jsme bydleli, mě zvali každý den na oběd," doplnil Jan Spira s tím, že mu tyto obědy zachránily život.
Židé totiž měli mnohem menší potravinové příděly než Češi a řadu zboží nesměli kupovat vůbec - ovoce všeho druhu, marmelády, sýry, cukrovinky, ryby, drůbež, luštěniny či cibuli. Po nařízení nosit hvězdu přišel zákaz nákupu cigaret a alkoholu, ale i českých novin.
Tresty a solidarita
Označování Židů navrhl jako první šéf zpravodajské služby SS a NSDAP Reinhard Heydrich po takzvané Křišťálové noci v listopadu 1938. Jako první byli označováni polští Židé na území okupovaném Německem. Od poloviny října 1939 museli nosit na rameni pásku s modrou židovskou hvězdou.
Souhlas k identifikaci Židů v Německu a v protektorátu Čechy a Morava dal Adolf Hitler v létě 1941 a 1. září vyšlo policejní nařízení pro území Německa i protektorátu Čechy a Morava se specifikací označení pro židovské obyvatele starší šesti let s tím, že: "Šesticípá hvězda velikosti dlaně vyrobená ze žluté látky s černým nápisem 'Žid' má být viditelně umístěna na levé straně hrudi oděvu."
Každý, kdo se pokusil hvězdu skrýt, například šátkem či kabelkou, byl tvrdě potrestán gestapem, které sledovalo viditelnost odznaku. Trest závisel na libovůli gestapa - od pokuty přes vězení až po trest smrti.
Tehdy čtyřapůlletá Helena Klímová hvězdu nosit nemusela, ale pamatuje si bolestné pocity své maminky: "Ona byla citlivá a velice se tím trápila. Měla pocit viny, že kvůli ní naše rodina strádá, protože jsme měli nižší příděly (potravin - pozn. red.)," vyprávěla. "Když jsme byly s maminkou venku, tak maminka šla kousek před námi či za námi, abychom nebyly kvůli ní ostrakizovány, nebo si zkoušela zakrývat tu hvězdu kabelkou, jenže to se nesmělo."
"Chucpe" zneužívání symbolu holocaustu
- Vzpomínky pamětníků pocházejí ze sbírky Paměť národa https://www.pametnaroda.cz, kterou spravuje obecně prospěšná společnost Post Bellum. Společnost Post Bellum se připojuje k Federaci židovských obcí v ČR a Nadačnímu fondu obětem holocaustu a odsuzuje zneužití symbolu holocaustu odpůrci očkování. Pokud považujete uchování vzpomínek pamětníků za důležité, můžete Paměť národa podpořit vstupem do Klubu přátel Paměti národa nebo jinak na https://podporte.pametnaroda. cz
- Chucpe - je specifický druh drzosti či opovážlivosti. Slovo pochází z jazyka jidiš (jazyk Židů východní Evropy), kam se dostalo z hebrejštiny. Leo Rosten v knize Jidiš pro radost chucpe charakterizuje jako: "Zlost, otrlost, cynismus, nepochopitelná kuráž, dovolenost spojená s arogancí, prostě něco, co žádné slovo v žádném jazyce nemůže plně vyjádřit." Chucpe se často používá k popisu chování bezskrupulózních politiků (zdroj: Wikipedie).
Právě nošením kabelky v místě hvězdy projevovaly některé Češky solidaritu, ačkoli protektorátní tisk varoval Čechy před kontakty s Židy pod pohrůžkou, že na ně bude pohlížet jako na samotné Židy.
"Dámy v té době dost často nosily kabelky tak, že jimi zakrývaly tu hvězdu. Ale i ty osoby, které hvězdu neměly, nosily tak tu kabelku, jako projev solidarity," vzpomínal Vladimír Grégr, jehož strýce a jmenovce nacisté popravili za účast v domácím odboji, a popsal další projev solidarity: "Židé museli jezdit v tramvaji na konci vlečňáku. Tramvaj měla dva vstupy a uprostřed byly ještě někdy široké dveře. A Židé směli být úplně vzadu. My jsme tam zásadně taky chodili."
Žlutá židovská hvězda byla předzvěstí pekla holokaustu
Tehdy třináctileté Ditě Krausové právě takový projev solidarity ulehčil první den, kdy musela vyjít s našitou hvězdou. Po vyloučení z české školy jela s kamarádkou na zadní plošině tramvaje na soukromé vyučování:
"Já jsem se obávala, co nám budou lidé říkat, jak to vypadá, když jsme takhle označeny. Jeden pán v tramvaji se na nás podíval a potom řekl nahlas, aby to všichni slyšeli: 'To jsou dvě princezny a mají zlatou hvězdu.' A lidé se začali usmívat. To nám velice pomohlo, ten první den. Velice mi pomohlo, že místo aby nás ignorovali nebo se k nám nějakým špatným způsobem chovali, tak se naopak na nás usmívali."
Nošení hvězdy bylo předzvěstí tragédie, kterou si nikdo nedokázal představit - vyvraždění šesti milionů Židů. Tehdy dvanáctiletý Toman Brod, který se do té doby cítil být Čechem, nošení hvězdy oplakal. Brzy však přišlo něco mnohem horšího - povolání celé rodiny do transportu.
"Byla to pro mě první hmotná připomínka, že už nepatřím do české společnosti, nepředstavitelná skutečnost, že bych měl chodit jinak označen mezi ostatními obyvateli Prahy. Když jsme šli k židovskému zubaři, matka mu vyprávěla, že jsem se po tomto nařízení rozplakal, a on prohodil památnou větu: 'Chlapče, já se obávám, že budeš mít ještě vážnější příležitosti k pláči, než je tato.' A měl pravdu."
Toman Brod nastoupil do transportu do Terezína s bratrem Hanušem a maminkou, tatínek už nežil. Konce války se dočkal jako jediný.
Video: Post Bellum k židovským hvězdám.
