Praha - V pondělí po dlouhé nemoci ve věku 95 let zemřel generál Jaromír Klemeš. Na Twitteru o tom informoval ministr obrany Martin Stropnický.
Klemeš byl posledním žijícím členem paradesantního výsadku Platinum - Pewter z roku 1945, s nímž se účastnil odboje na Českomoravské vrchovině. Ke konci války působil v Praze, kde byl až do osvobození radiotelegrafistou, který měl na starost udržování spojení s Londýnem.
"Odešel nejen poslední žijící parašutista vysazený v protektorátu, ale i dlouholetý patron armádních výsadkářů," zavzpomínal na zesnulého generála na Twitteru Stropnický.
Jaroslav Klemeš, který se narodil 31. ledna 1922 v rodině úředníka berní správy ve slovenské Čadci a vyučil se obchodním příručím, v roce 1940 uprchl do československé zahraniční armády. Přešel přes Maďarsko, kde byl nějaký čas vězněn, Jugoslávii, Řecko, Turecko a Sýrii do Francie. Zde byl zařazen do spojovací čety v československém zahraničním vojsku a zúčastnil se bojů o Francii.
Klemeš udržoval spojení s Londýnem
Po pádu Francie odešel do Velké Británie, kde byl přidělen ke spojovací četě a absolvoval radiotelegrafický kurz. V dalších letech prodělal sabotážní kurz, parašutistický výcvik a střelecký, spojovací a konspirační kurz.
1/2 Dnes odpoledne nás pokojně ve věku 95 let opustil hrdina a veterán 2. sv. války generálporučík Jaroslav Klemeš. Čest jeho památce! pic.twitter.com/1c5yPdPcnW
— Martin Stropnický (@stropnickym) August 7, 2017
V roce 1944 byl přidělen do skupiny Platinum, která byla později spojena se skupinou Pewter. Po řadě dalších výcviků a školení a povýšení do hodnosti četaře byl 17. února 1945 vysazen poblíž Nasavrk na Chrudimsku. Nejprve se účastnil odboje na Vysočině, v závěru války se přesunul do Prahy.
V době květnového povstání obsluhoval jedinou povstaleckou stanici Anna, udržoval spojení s Londýnem a vládou v Košicích. "Informoval o situaci během Pražského povstání, dokonce v určitých okamžicích musel vysílat nekódovaně, otevřenou řečí," řekl o něm Jiří Rajlich z Vojenského historického ústavu.
"Nacisté nás nedostali a naši lidé nás vězní"
Po nástupu komunistické diktatury byl v roce 1950 z armády propuštěn a později zatčen. Byl degradován z nadporučíka na vojína a odsouzen ke dvěma letům vězení za údajné neoznámení trestného činu zrady. Po odchodu z vězení ho čekal ještě rok v táboře nucených prací.
"To byla nejhorší část mého života - výslechy a věznění v pověstném 'domečku' na Hradčanech," vzpomínal před časem v rozhovoru pro Aktuálně.cz. "Pořád jsme si s kamarády říkali: Tak nacisté nás nedostali a naši lidé nás vězní. Co jsme provedli? Bylo snad naší vinou, že jsme chtěli pomoci okupované republice? S důstojníky wehrmachtu anebo i gestapáky jsme se pak potkávali v kriminále - nic horšího a pokořujícího jsem pak už nezažil," říkal.
V roce 1968 byl rehabilitován a byla mu vrácena hodnost i vyznamenání. Ocenění svých válečných zásluh se dočkal až po pádu komunistického režimu. V roce 1990 byl povýšen na podplukovníka v záloze, v roce 1992 do hodnosti plukovníka v záloze. V květnu 2010 ho prezident Václav Klaus jmenoval brigádním generálem. Prezident Miloš Zeman ho pak v roce 2013 povýšil na generálmajora, o tři roky později mu udělil státní vyznamenání.
