Je pondělí 21. prosince a třiatřicetiletá Simona z Brna má v peněžence 225 korun. To jsou její poslední peníze, které jí musí vydržet až do konce měsíce. Dárky pro svou tříletou dceru a pětiletého syna už nakoupila. Na štědrovečerní večeři však ještě vše nemá. "Brambory už mám, jen koupím ještě něco do salátu a na polévku. A pak už jenom kapra. Koupím ho někde pár kousků a obalím to, to nějak zvládneme," vypočítává Simona.
Nedostatek peněz v závěru měsíce pro ni není ničím novým, i mimo Vánoce se stává, že jí na poslední týden zbývá třeba sto korun. Simona je na mateřské dovolené, navíc pobírá dávky na bydlení a příspěvky na děti. Její bývalý partner jí měsíčně na obě děti platí výživné ve výši pět tisíc, což však Simona nepovažuje za dostatečné. Dohromady musí vyžít s méně než 15 tisíci.
Za normálních časů si ještě přivydělávala ve sportovním kroužku, což jí měsíčně vyneslo 1500 korun. Jenže kvůli vládním omezením proti šíření koronaviru jí tato brigáda odpadla a s tím i důležité finanční přilepšení.
I tak se ale snaží svým dětem udělat "pravé" Vánoce. Kromě tradiční štědrovečerní večeře nebude chybět ani cukroví, ačkoli i u jeho pečení se musela Simona omezovat. "I koupit máslo je náročné, když víte, že moc peněz nemáte. Mohla jsem peníze utratit za suroviny na cukroví, ale pak bych zase neměla peníze na něco jiného. A péct deset druhů cukroví vyjde draho, takže máme čtyři druhy a snažíme se je šetřit," popisuje Simona.
Pro děti dárky za stokoruny, pro sebe šampon
Pro své děti má připravené i dárky, přestože nepůjde o několikatisícové položky. Koneckonců podobně na tom jsou i další samoživitelé. Z průzkumu Asociace neúplných rodin mezi 800 rodiči asistenčního programu VašeVýživné.cz vyplývá, že 80 procent rodičů nemá na dárky našetřené žádné peníze a 32 procent rodičů utratí za svátky maximálně do dvou tisíc korun.
Simona se ale přece jenom snažila na Vánoce připravit dopředu, a když jí v předchozích měsících zbývaly nějaké peníze, nakoupila některé dárky už tehdy, pokud objevila něco ve výrazné slevě. Dokonce jimi bude moct splnit i některá přání z dopisu Ježíškovi, protože požadavky jejích malých dětí nejsou zase tak vysoké.
"V dopise bylo i autíčko na ovládání, ale to jsem zvládla koupit za čtyři stovky. Nemyslím si, že budeme mít chudé Vánoce, dárků tam bude dost. Každá maličkost ale bude zabalená zvlášť, aby to nějak vypadalo. A rozhodně tam nebudou žádné drahé dary, kromě autíčka tam nic takového není. Všechno to jsou stokorunové položky," říká Simona.
Její děti pod stromečkem najdou plastelínu, oblečení, drobné hračky či společnou knížku. Synovi například přes bazar pořídila plastové panáčky policistů a psů. Aby ani ona nezůstala bez dárků a mohla si něco rozbalit s dětmi, koupila si šampon nebo deodorant, které jí stejně dochází.
Simona tak i během Vánoc praktikuje to, co dělá po celý rok. Snaží se šetřit. Pravidelně cílí na zlevněné zboží nebo využívá inzerátů lidí, kteří nabízí použité věci třeba jen za to, že si je člověk odveze. Takto například před časem pořídila pro svou dceru termoponožky.
Ačkoliv říká, že své děti vychovává v tom, že prostě nemohou mít všechno jako třeba děti v jiných rodinách, uznává, že se občas dostává do nepříjemných situací. Například když si před časem její syn v second handu vyhlédl knížku za padesát korun. "Jela jsem tam koupit bundu a nepromokavé gatě. To jsem nesehnala, ale syn chtěl knížku. Jenže to by mi narušilo můj rozpočet, těch padesát korun jsem měla určených na něco jiného," vypráví Simona.
"Vysvětlila jsem mu, že mu knížku koupit nemůžu. Když jsme vyšli před obchod, tak se se sestřičkou domlouvali, že by si to koupili napůl. Já jsem si pak dva dny vyčítala, že jsem fakt hloupá, že mu takovou věc nekoupím. Nebyla to nějaká ptákovina, byla to naučná knížka o zvířatech. Tak jsem si říkala, že je hrozné, že jim nemůžu koupit knížku ze sekáče za padesát korun," říká Simona.
Ačkoliv si Simona nemůže vyskakovat, během rozhovoru několikrát zmíní, že ona je na tom ještě dobře. Když je nejhůř, může si půjčit od svého otce. Stres z toho, že jí dojdou peníze, tak není tak velký jako u jiných samoživitelek, s jejichž příběhy se střetává ve skupinách na sociálních sítích.
Bez peněz kvůli zavřeným školám
Z již zmiňovaného výzkumu Asociace neúplných rodin vyplývá, že někteří rodiče si nemohou pro své děti dovolit připravit ani štědrovečerní večeři. To, že proběhnou Vánoce bez ní, hrozí i u osmačtyřicetiletého Viléma z Háje ve Slezsku. "Budu rád, když děckám udělám bramborový salát. A pokud mi někdo dá kapra, tak budou mít kapra. Když mi nikdo nic nedá, tak koupím řízek s tím, že koncem měsíce si budu muset půjčit nějaké peníze," vysvětluje muž, který sám pečuje o své dva syny, kteří chodí do třetí a šesté třídy základní školy.
Jeho děti si nakonec večeři možná užijí, po ní však už ale nezamíří k vánočnímu stromečku, kde se budou rozbalovat dárky. Žádné totiž nedostanou, protože Vilém na ně v současnosti nemá peníze. "Je to smutné, ale tak to je. Už jsem na to děcka připravil. Říkal jsem jim, že až bude, tak dárky dostanou. Těžko se to vysvětluje. Můžu jim tak akorát říct, ať se snaží a učí se, aby nedopadli jako já," říká otec dvou dětí.
Vilém je přitom typickým příkladem, proč řada neziskových organizací upozorňuje, že samoživitelé jsou po ekonomické stránce jednou z nejpostiženějších skupin kvůli koronavirové epidemii. Když na podzim vláda nařídila zavřít školy, Vilém musel zůstat doma, neboť nemá nikoho, kdo by se o děti postaral. Od státu pak čerpal výživné ve výši 60 a následně 70 procent svého platu.
Vilém si však stěžuje, že ošetřovné přichází se zpožděním. Peníze za říjen mu prý přišly až začátkem prosince. Kvůli tomu začíná dlužit na nájemném a energiích, které platí s prodlevou. S žádostí o pomoc v hmotné nouzi se obrátil i na úřad práce, tam však nepochodil.
Nyní se obává toho, že školy zůstanou zavřené i po Novém roce, a on tak nebude moct chodit do práce. "Člověk se plácá, jak to jde. Už jsem se zařekl, že jestli to bude takhle dál i v lednu, tak snad pošlu děcka, ať stojí celou dobu před školou a čekají, až přijdu z práce. Když chodím do práce, tak mám sice minimum, ale z toho naši rodinu uživím," vysvětluje Vilém.
Učíme děti neutrácet za každou blbost
To ženě z Bruntálska, která si nepřeje uvést své jméno, říkejme jí tedy například Irena, zavřené školy takové komplikace nezpůsobují. Kromě toho, že pobírá důchod, i v těchto časech chodí na čtyři hodiny do práce. Právě takto dlouhou dobu se její dvanáctiletá dcera a osmiletý syn zvládnou pohlídat sami. Irena má navíc dvě dobré kamarádky, které rovněž mohou na děti dohlédnout, když je v práci.
I tak si ani ona nemůže dovolit utrácet několik tisíc korun za dárky, což v průzkumech vychází jako obvyklá částka, kterou Češi před Vánoci za dárky utratí. "Jsme s dětmi domluvení, že budeme mít málo dárků, ale zase v létě můžeme jet na dovolenou. Na východě Slovenska mám rodiče a jenom jízda tam nás vyjde na 2,5 tisíce. Takže jsme dohodnutí, že radši méně dárků za pár korun, ale v létě nemusíme celé dva měsíce prázdnin trčet doma," vysvětluje Irena.
Navíc dodává, že Vánoce jsou stejně podle ní o něčem jiném než o hodnotných darech. "Vždycky říkám, že Vánoce jsou o tom, aby rodina byla pohromadě, bez mobilů, bez notebooků, bez televize, prostě jenom tak. A ne o tom, že pod stromečkem bude hromada bůhvíjak drahých dárků," myslí si Irena.
I ona by samozřejmě - podobně jako jiné matky - nejraději splnila svým dětem vše, po čem touží. Jenže na to nemá peníze. Nakonec se alespoň domnívá, že si z těchto životních zkušeností její děti něco odnesou do života. "Mám pocit, že spousta dětí si myslí, že všechno je automatické. Sice vědí, že jsou peníze, ale neznají jejich hodnotu. My samoživitelky to máme asi jinak nastavené a učíme je nerozhazovat za každou blbost, kterou uvidí," říká Irena. Její děti ale bez dárků nezůstanou, zejména díky finanční pomoci jejího bratra, který jí na pár dárků přispěl.
