"Ještě si nepamatuji, aby byl hraboš takto přemnožený. Samozřejmě existuje nějaká křivka, která ukazuje, že k jeho přemnožení dochází jednou za tři až pět let. Ale aby jich bylo tolik, co letos, a aby škody byly tak velké, si nepamatuji. A nepamatuje si to ani otec a ani starší generace," říká.
Ukazuje svá pole i pozemky svých sousedů, všude se naskýtá stejný obrázek - obrovské vyžrané hnědé fleky a lány provrtané stovkami nor a chodbiček. A to jich je řada zlikvidovaná a zarovnaná prudkými dešti z předchozího dne. "Zničené obilí jsme sklidili alespoň na senáž, ale oni prožírají i ta již podmítnutá pole. A tam, kde jsme měli úrodu, byla zhruba o třetinu nižší než jindy," uvádí.
Nepomáhá nic
I tolik doporučované krajinné prvky jako remízky, polní cesty lemované stromy nebo příkopy tu mají, nejde o nekonečné lány. A všechny tyto prvky jsou velmi užitečné nejen pro zadržování vody v krajině, ale i jako přirozená stanoviště predátorů, kteří likvidují škůdce. Jenže i remízky, příkopy a cesty jsou prošpikované dírami hrabošů a každou chvíli některý z nich hbitě proběhne přes cestu na pole.
"Dravci si s nimi za normálních okolností umí poradit. Když se hlodavci přemnoží, zvětší se i populace jejich predátorů, protože nakrmí více mláďat. Ale při takovéto kalamitě je to už úplně jedno, početní stavy pouze lehce zkorigují," říká Roman Koutek.
Další doporučovaný postup, hluboká orba, podle něj skutečně narušuje systém hraboších chodeb, mnohé jedince usmrtí i disky stroje. Ale ačkoliv svou půdu stále kultivuje, stejně má pole jako řešeto. "V letošním roce v této lokalitě je to napadení na většině polí podobné, ať s ním děláte cokoliv, pěstujete cokoliv a máte jakákoliv krajinná opatření. To přemnožení je zkrátka příliš velké."
Zkouším je vyhladovět
Plošné použití jakýchkoliv jedů do půdy není prý obrázek, jak by si sedláci z ASZ hospodaření představovali. "Za situace, kdy už budou vyčerpány všechny možnosti, se ale nebráníme kontrolované a časově i územně omezené aplikaci," vysvětluje Koutek.
Jelikož je plošné hubení Stutoxem II momentálně zakázaná a povoluje se jen sypání do nor, kterých je ale příliš na to, aby se daly všechny obsáhnout, jde na záplavy hlodavců svým způsobem. Zkouší je vyhladovět. Již podmítnutá pole znovu podmítá, jakmile se opět začnou zelenat. Tuto metodu doporučují i někteří odborníci z ministerstva životního prostředí.
"Současná úroda už je stejně odepsaná, jde o to, aby nesežrali to, co budeme zakládat teď," vysvětluje. Nyní se už musí zakládat řepka, maximálně do konce srpna. Ozimy se pak budou sít od druhé poloviny září do druhé poloviny října. Pro letošní obilí prý mělo smysl plošně hubit do konce dubna, než obilí vzrostlo. "Když už pak má obilí, tedy potravu, nebude žrát granule."
Pro omezení populace těchto škůdců jsou příhodné i vydatné deště, které jim zatopí chodby a hnízda. Navíc se prý mezi nimi začíná šířit epidemie, která by mohla jejich stavy rovněž zmenšit.
Úředníci rozhodují dlouze a od stolu
Vadí mu, že se o opatřeních rozhoduje často od stolu a dlouze a těžkopádně, navíc celorepublikově, takže se pak hledá kompromis, který stejně nevyhovuje všem. Každý region je postižen jinak, od extrémní kalamity na Olomoucku či Brněnsku po oblasti, kde se hraboš skoro nevyskytuje. Navíc třeba do Asociace soukromého zemědělství spadají jak malí farmáři, tak velké agropodniky. "Ať se schválí cokoliv, části to přijde málo, části moc."
Podmínky má jiné nejen každý region, ale i každý sedlák - podle toho, na jaké půdě hospodaří co do velikosti, typu i kvality. A vše se mění sezonu od sezony, někdy i měsíc od měsíce, takže dlouze schvalované předpisy často reagují na něco, co už dávno neplatí.
Pakliže se v médiích píše, že "hraboši by dokonce mohli přijít i k domům a na zahrádky", tak alespoň zde na konci Olomouce už dávno u lidí jsou. Nekonečné stovky děr jsou v podstatě všude. Nejen na poli, v sadě či zahradách, ale i na cestách, v příkopech nebo na obyčejných trávnících před ploty i za nimi.
"Sežerou všechno, na co přijdou. Zlikvidovali mi brambory, řepu, pórek, okousali stromy," vypráví jeden ze zahrádkářů. "Jsou tak přemnožení, že už provrtávají i trávníky, protože nepohrdnou ani trávou." Další se přidává s tím, že je na zahrádce začali střílet a skolili jich už šedesát.
Chcete-li vidět hraboší kalamitu, nemusíte složitě chodit do polí, stačí vystoupit třeba na zastávce MHD Olomouc-Topolany a pozorovat dění z prosklené budky. I kolem ní se nacházejí desítky nor a co chvíli z některé vykoukne hraboš. "A to jsou ještě dneska celkem zalezlí po těch velkých deštích. Hodně se jich v norách muselo utopit, ty přívaly vody byly opravdu veliké," říká seniorka z Topolan. "Na zahrádce mi vlastně z pěstovaných plodin nezbylo vůbec nic, zlikvidují úplně cokoliv, všechno je pryč."
Nechci si to tu otrávit
Roman Koutek odmítá celospolečenskou "hysterii" proti plošnému používání Stutoxu II, který je navíc mnohem slabší než jeho předchůdce Stutox I, jenž se dříve plošně nasazoval. Vadí mu také, že se jako argument stále používá otrava tisíce racků u Chomoutovského jezera na Olomoucku, ke které přitom došlo pomocí tzv. antikoagulantu, což je jed, jenž poruší srážlivost krve, a hraboš dlouze během několika dnů vykrvácí. Navíc tehdy prý šlo o značně nestandardní případ, jedu zřejmě bylo na jednom místě extrémně mnoho.
"Pakliže se Stutox aplikuje správně, kontrolovaně a ve správném množství, nevysype se ho někde hromada, k masové otravě dalších zvířat nedochází," říká. Jak vysvětluje, přípravek hraboše během chvilky otráví, je mu špatně a tak jako většina živočichů se jde schovat před svými predátory do nory. Zatímco po antikoagulantu se začne kromě krvácení dusit, a proto vyleze ven a je několik dnů malátný. Pak je snadnou kořistí jiných zvířat a ta se skutečně mohou po jeho pozření otrávit. "Jenže antikoagulanty se již nepoužívají," upozorňuje zemědělec. Vše podle něj neřeší ani doporučované sypání do nor, neboť tito hlodavci granule podle něj vyhrabou ven.
Nechápe také představu veřejnosti, že si sedláci touží svá pole dobrovolně zamořit jedy.
"Já přece nechci, abych na gruntu, kde hospodařili mí předci od 19. století, měl otrávenou vodu a půdu. Chci, aby to tu dobře vypadalo, protože tu žiju i podnikám. Takže představa, že si to tu chci zničit, je zcela lichá. Ale na druhou stranu mě má zemědělství uživit, tak musím dělat kroky, abych nepřišel o úrodu," říká Roman Koutek.
Podle něj by šlo všechno dělat bez chemie, zcela ekologicky, ale takovýto postup by byl prý tak drahý, že by chleba nestál čtyřicet korun, ale třeba dvě stovky. "Lidi by to chtěli mít všechno zdravé, ekologické a levné, a to dost dobře nejde."
Na Hané má hraboš ideální podmínky
A proč je touto kalamitou tak postižena právě Haná? Roman Koutek vysvětluje, že hraboš polní je hlodavec stepi. Vyhovuje mu tudíž teplo, sucho a vysoký porost s co nejméně útočišti pro dravce. To všechno tady najde. Upozorňuje také, že loňská mapa oblastí nejvíce postižených suchem se shoduje s letošní mapou největšího výskytu hlodavců. Pomohla jim tu i letošní mírná zima, díky níž měli stále co žrát, a tudíž přežila velmi silná generace. A ta se nyní namnožila.
Do budoucna je i přes současnou situaci mírný optimista. Podle něj vždycky zatím platila křivka, že hraboš šel ze stavu extrémního přemnožení až téměř k vyhubení. Je však podle něj otázka, zda se takto velká populace do příštího roku skutečně zmenší.
Asociace soukromého zemědělství ČR se snaží nezanedbávat ani prevenci a motivuje své členy, aby se podíleli na co nejpestřejší krajině, což znamená méně monokultur, méně obrovských lánů, více krajinných prvků. Tím se chtějí odlišit od průmyslových agroholdingů, orientovaných na maximální zisk.
Já taky neradím s kůrovcem na Šumavě
Romanu Koutkovi vadí, že se současné vlny masového odporu proti plošnému trávení hrabošů účastní i tisíce laiků, kteří o zemědělství dle jeho slov nemají ponětí, natož o aktuální situaci třeba zde na Olomoucku.
"Já jako sedlák z Hané také neříkám lesníkům na Šumavě, jak mají postupovat proti kůrovci, nebo pastevcům v horách, jak správně pást ovce, protože se v tom nevyznám. Tak ať oni mně neříkají, jak mám u sebe správně hospodařit, jak tady máme správně postupovat proti hrabošovi a co jsme udělali špatně."
Podobně mu vadí, když se k plošnému hubení hrabošů odmítavě vyjadřují lidé z velkých měst, kde je přitom plošná deratizace zcela běžná. "A ty jedy tam také přece jdou do okolního prostředí a do vody, tak proč se hraboš na Hané posuzuje jinak?" uzavírá.
Situace kolem extrémního přemnožení hrabošů a zásahu proti nim uvízla na mrtvém bodě. Na jedné straně stojí zemědělci, kterým likviduje úrodu, podporovaní ministerstvem zemědělství či Agrární komorou, na druhé straně je ministerstvo životního prostředí, ekologové a ochránci přírody. A stále více i laická veřejnost, kteří říkají, že plošná aplikace jedu Stutox II je rizikem pro okolní přírodu a pro jiné živočichy.
Asociace soukromého zemědělství (ASZ ČR) zvolila kompromisní postoj, jenž se nachází mezi souhlasem ministerstva zemědělství a odmítnutím ministerstva životního prostředí - plošné aplikaci Stutoxu II se v zásadě nebrání, ale radí přistoupit k ní až jako k poslední variantě, když selžou všechny ostatní postupy.
