Údolí Berounky jižně od Prahy je úzké a ploché. Na jedné straně se zvedají kopce Hořovické pahorkatiny, na druhé strmější svahy Hřebenů, které za Dobříší navazují na Brdy. Kroutící se řeku tu třicet kilometrů, až do Berouna, lemuje železniční trať s klasicistními a secesními nádražími. V Dobřichovicích, městečku s malebným zámkem, přiléhá dráha ke starobylé vilové čtvrti Brunšov.
Před nádražím protíná trať cesta k řece, která se v těchto místech odděluje z hlavní Tyršovy ulice, naproti se zvedají schody zalomené mezi zahradami. V té napravo stojí dům Hynka Puce, někdejšího vynálezce patentního knoflíku, jež později přinesl slávu firmě Waldes, předchůdkyni společnosti Koh-i-noor, kterou spoluvlastnil.
Vlevo pak za bujnými keři a zrezivělou brankou s oprýskanou červenou barvou vykukuje strohá vilka č. 410. Až do konce 60. let minulého století zde žila rodina Gustava Svojsíka ml., syna slavného operního pěvce Gustava Armina Svojsíka a synovce Antonína Benjamina Svojsíka, zakladatele českého skautingu. Domek se strmou střechou se však rovněž stal dějištěm mimořádně děsivé rodinné tragédie.
Vyšehradský hřbitov v Praze. Západní část rámuje samostatné oddělení pro řádové sestry a ze dvou stran zdobné arkády. Hroby tu jsou seskupené do bloků oddělených chodníčky. Náhrobek ze světlé žuly. Rodina Svojsíkova. Černý nápis. Jeden řádek, jedno datum úmrtí, pět jmen. Anna, Gustav, Zuzana, Dana, Richard † 3. 8. 1969.
Podle oficiálního šetření komunistické Státní bezpečnosti zavraždil oné letní noci Gustav Svojsík ml. v dobřichovické vile svou matku Annu, manželku Zuzanu a obě vlastní děti, devítiletého Richarda a šestiletou Danu. Dům následně zapálil a spáchal sebevraždu.
Ovšem celý případ včetně vyšetřování byl velmi podivný a dodnes se spekuluje o pozadích a motivech mnohonásobné vraždy. Mluví se o náhlém šílenství otce i o případné roli tajné Státní bezpečnosti. Před nedávnem se případu věnoval badatel Jaroslav Mareš, který přinesl nová svědectví. Tajemná událost připomíná osud rodiny Jelínkových, ztvárněný v díle Studna normalizačního seriálu 30 případů majora Zemana, který se o půldruhého roku dříve odehrál ve vesnici na protějším kopci tři kilometry odsud.
"Kolem 0.30 hodin vypukl požár v rodinném domku č. 410. Ještě předtím byla slyšet z domku střelba. Na místě požáru byli nalezeni všichni obyvatelé domku mrtví. Na dvou tělech byly zjištěny vstřely. Na místě byla nalezena i pistole zn. Walter a tři nábojnice," stojí v zápise adresovaném Hlavnímu velitelství Veřejné bezpečnosti, který se dochoval v Archivu bezpečnostních složek.
"Bylo zjištěno, že Svojsík se vrátil ze služební cesty z Egypta, kde měl utrpět úžeh a stěžovat si na bolesti hlavy. Jeho chování před smrtí naznačovalo tomu, že se u něho počaly projevovat příznaky nervového onemocnění. Přichází v úvahu verze, že Svojsík v náhlém zmatení smyslů zastřelil svoji manželku, děti a matku a sám potom spáchal sebevraždu zastřelením, nebo zemřel následkem otravy kysličníkem uhelnatým při požáru, který sám založil," praví zpráva vyhotovená ještě v den neštěstí.
Protokol událostí Oddělení Veřejné bezpečnosti Praha-západ pak některá zjištění z onoho dne upřesňuje. "Ke střelbě došlo ve spodní části domku a vzápětí vznikl v přízemí požár." Na místo byla ještě v noci vyslána sedmičlenná vyšetřovací skupina ze služebny v Radotíně. Vrátila se až před třetí hodinou odpoledne.
Nechtění svědci vraždy
Svojsíkovi patřili za první republiky mezi českou smetánku. V Dobřichovicích si hudební pedagog Gustav Armin Svojsík a jehož žena Anna, harfenistka v Národním divadle, která z městečka na Berounce pocházela, pořídili nízkou neorenesanční vilku č. 120.
"Profesor Svojsík, znamenitý koncertní barytonista, vykonal s pěveckým kvartetem cestu kolem světa a zpíval v nejznamenitějších městech v Novém i Starém světě," rozplývá se obecní kronika.
Po smrti manžela Anna dům prodala a s rodinou se přestěhovala do sousedního domku, který postavili její rodiče a jenž se za bezmála dvacet let stane místem tragédie.
Po politickém puči v únoru 1948 se vše obrátilo. Komunisti se na Svojsíkovu rodinu zaměřili. Gustav ml. nesměl dokončit studium medicíny, proto jezdil se sanitkou. Zachránilo ho, že uměl jazyky, a tak se mu později podařilo dostat do podniku zahraničního obchodu Strojexport.
Krátce před tragédií, jak už zmiňuje policejní dokument výše, odjel na pracovní cestu do egyptské Káhiry. "Podle jedné verze tam utrpěl úžeh, podle druhé byl přepaden a probudil se na sovětském velvyslanectví. Od té doby byl prý úzkostný a o svou rodinu se velmi bál," popsal badatel Jaroslav Mareš na webu SeznamZprávy. Gustav trpěl představou, že ho chce někdo zabít. Nechtěl pouštět děti samotné ven, nesměly si postavit na zahradě stan, do práce nechtěl pouštět ani manželku Zuzanu, která pracovala jako pokladní na místním nádraží.
Podle dalších svědectví se chystali Svojsíkovi odjet na dovolenou na Slovensko, což měla být jen legenda zakrývající pravý účel odjezdu - útěk do zahraničí. Noc před tím padly v přízemí domku č. 410 osudné výstřely.
Jaroslav Mareš na matrice v Praze objevil listy o prohlídce zemřelých, které lékař vyplňuje na místě činu. Protokoly čtyř obětí jsou děsivě lakonické.
"Střelné poranění hrudníku a břicha s roztříštěním ledviny."
"Roztržení srdce při střelné ráně hrudníku. Průstřel plíce."
"Dvojnásobný průstřel hrudníku. Roztříštěné srdce při střelné ráně."
"Dvojnásobné střelné poranění hrudníku. Průstřel obou plic a úponu velkých cév. "
Jen list patřící třiačtyřicetiletému Gustavu Svojsíkovi nehovoří o střelném poranění, ale pouze o otravě oxidem uhelnatým. "Otrava vdechováním zplodin při nedokonalém hoření. Ohoření celého těla."
Navíc jako jediný nemá vyplněno datum pitvy ani jméno toho, kdo ji ve Vojenském ústavu soudního lékařství při Ústřední vojenské nemocnici v Praze 4. srpna 1969 prováděl. Lékař pak bez jakýchkoliv pochyb stanovuje, že šlo o sebevraždu. Což je zvláštní. A není to ani zdaleka jediná pochybnost, kterou dobřichovický případ vyvolává.
"Jeden ze svědků, který se vracel s kamarády z hospody a šel pomáhat lidem uvnitř hořícího domu, hovoří o neznámém ozbrojeném muži, který stál v zahradě a čekal až se požár rozhoří. Poté utekl a bylo prý slyšet odjíždějící auto. Na místě byl prý navíc okamžitě po činu policista, který přesvědčoval svědky, že nikdo na místě nestřílel," popsal Mareš. Že policie o svědky té noci nestála, potvrdil i další muž.
Neznámý pachatel prý po svědcích na zahradě dokonce střílel. "Zvedl jsem se a koukal. A pak velká rána, svist, kulka nebo co. Říkám si: to se bojím," zavzpomínal jeden z nich. Zda okamžiky před smrtí střílel šílený Gustav Svojsík, nebo dosud neznámý vrah, který třeba jen plnil příkazy odstranit celou rodinu, se z dnes dostupných zdrojů nedozvíme. Vyšetřovací spis se nedochoval.
