Praha - Jako by Národní třída v Praze politická dramata přitahovala. Kavárna Louvre, do které TOP 09 umístila svůj volební štáb, leží asi sto metrů od průchodu, kde pamětní deska s bronzovýma rukama vytvarovanýma do vítězného "V" uctívá památku studentů z listopadu 1989. Teď kousek odsud zažila TOP 09, hlásící se k demokratickému odkazu Václava Havla a sametové revoluce, málem pád na politické dno.
Do volebního štábu dorazili krátce po druhé odpolední straníci v dobré náladě. "Vsadila jsem se, že budeme mít dvouciferný výsledek," řekla s úsměvem na rtech stále ještě poslankyně a místopředsedkyně strany Markéta Pekarová Adamová. Místo vykrmeného býka, kterého by v případě výhry získala, ale bude shánět naopak ona mladé tele, které získá její sázkový protivník.
Za prohru ale zaplatí ráda. Nejen jí, ale celé TOP 09 totiž hrozila daleko fatálnější prohra. Do poslední chvíle to vypadalo, že strana poprvé od svého vzniku neobhájí poslanecká křesla a vypadne z elitního klubu sněmovních stran.
Že je situace vážnější, než si byl kdokoliv ochotný po uzavření volebních místností připustit, začalo být jasné kolem čtvrté hodiny. Po sečtení více než poloviny hlasů výsledek TOP 09 stále pouze lehce stoupal nad tříprocentní hranici.
"Radši nic," nechtěl se k průběžnému výsledku, který naznačoval velké zklamání, vyjadřovat jindy stále optimistický, usměvavý a sdílný Dominik Feri. Místo pobíhání po sále, veselého rozmlouvání s kolegy i novináři a postování fotek na sociální sítě usedl do tiskové místnosti a se sluchátky na uších a hlavou v dlaních sledoval vyvíjející se sčítání na monitoru svého notebooku.
"Na zdraví. Na co jiného bychom si v těchto nelehkých dobách mohli připíjet," odpověděl europoslanec Jiří Pospíšil, který do volebního štábu na Národní třídu dorazil kolem páté hodiny. S kolegy si právě přiťukli číšemi bílého vína. Na vítězství to být nemohlo.
Počet sečtených hlasů se přehoupl přes 94 procent a TOP 09 stále chybělo k pětiprocentní hranici téměř půl procentního bodu. "Pooooojď!" prorazil mocným výkřikem nervózní šumění po každé aktualizaci průběžných výsledků na pohled sotva dvacetiletý mladík se stranickou visačkou na krku. Setinky volební bilance popoháněl vzhůru nejen hokejovým fanděním, ale i křečovitě sepnutýma rukama. Jeho orosené čelo v jinak chladném sále symbolizovalo nevyřčený šok všech v místnosti.
Mezi hlavně mladšími ročníky se začíná otevřeně mluvit o odpovědnosti šéfa strany Miroslava Kalouska. "Není schopný sebereflexe, pro mnoho lidí je nevolitelný," vidí v kontroverzní osobě předsedy příčinu hrozícího pádu třicátník z pražské organizace.
"To samozřejmě," odpovídá Pospíšil na dotaz, zda teď bude na místě uvažovat o změnách v nejvyšších stranických patrech. Bývalý ministr spravedlnosti a stávající europoslanec v TOP 09 dosud není. Po sobotním volebním debaklu se to ale změní. "Dnes jsem podal přihlášku," oznámil. Prý svým kolegům slíbil, že do strany vstoupí, až jí bude nejhůř. Vhodnější okamžik pro to si skutečně vybrat nemohl.
Spekulace o tom, že by se za měsíc mohl už jako straník na celostátním sněmu strany ucházet o předsednické křeslo, zatím odmítá. "To je předčasné. Teď je první na řadě vnitrostranická analýza toho, co a proč se stalo," tvrdí Pospíšil. To, že se rozhodl po dlouhých letech do TOP 09 vstoupit, ale naznačuje, že by známý a svého času poměrně oblíbený politik mohl mít i vyšší ambice než být jen řadovým členem.
"Pooooojď!" rozezní se sálem křik známého mladého hlasu. Do konečných výsledků se začínají výrazně promítat hlasy z Prahy, kde má TOP 09 tradičně silnou podporu. K pětiprocentní hranici zbývá 0,06 procenta. Napětí a nervozita dokonale ovládly všechny přítomné.
Rukama si mnou brady a hypnotizují lištu televizního zpravodajství, kde se neustále míhají aktualizované výsledky. Sousední místnost, kde je pro přítomné připravený velkorysý raut, najednou zeje prázdnotou. Asi dvě stovky straníků a novinářů se tísní v hlavním sále před plátnem, na které se promítá volební vysílání.
"Jooo!" vykřikne sál unisono a následuje ohlušující potlesk. TOP 09 Poslaneckou sněmovnu neopustí, číslice před desetinou čárkou se konečně změnila. Pětiprocentní hranice je pokořená. Trojice mladých stranických nadějí se objímá a otírá opocená čela.
Opodál solitérně postávající čestný předseda a zakladatel strany Karel Schwarzenberg si jen oddechne, na velké emoce mu už očividně nezbývají síly. Do sálu vchází Miroslav Kalousek, který poslední klíčové dvě hodiny trávil v ústraní. Výraz prozrazující velkou osobní deziluzi vymění těsně před zorným úhlem kamer a fotoaparátů za sebevědomě se tvářící úsměv. I ten ale prozrazuje emoce, které se v hlavním poraženém těchto voleb odehrávají.
Svého podílu na málem fatálním výsledku, který se téměř proměnil v úplný debakl, si je Miroslav Kalousek vědomý. "V úterý máme jednání. Nezlobte se, napřed to oznámím jim," odmítá o pár minut později při tiskové konferenci dotaz, jestli se v listopadu bude znovu ucházet o předsednický post. "Jako předseda ale nesu hlavní zodpovědnost," naznačuje, že se možná blíží "postkalouskovská" éra.
