Brno - Církevní restituce v podobě, ve které byly přijaty Parlamentem a v pondělí potvrzeny i většinou ústavních soudců, jsou návratem před dosud nezpochybnitelnou hranici února 1948. Byly prosazeny za podivných a korupcí zavánějících okolností ve sněmovně a vystavují Česko možným sankcím ze strany Evropské unie.
To jsou základní stanoviska čtyř ústavních soudců, kteří nesouhlasili s většinovým verdiktem svých kolegů.
Podle v úterý zveřejněných odlišných stanovisek, sepsaných předsedou soudu Pavlem Rychetským a soudci Jaroslavem Fenykem, Vojenem Güttlerem a Janem Musilem, je 134 miliard, které dostanou církve jak v majetku, tak ve finančním vyrovnání, nepřípustným zvýhodněním církví vůči lidem a necírkevním sdružením, jež v restitucích o majetek v Česku také usilovaly.
Ústavní soudci v pondělí většinou (jedenácti hlasy) rozhodli, že církevní restituce jsou v pořádku, stanovení jejich rozsahu a objemu je podle soudců v kompetenci zákonodárců. A zvolené řešení označili soudci za rozumnou a přiměřenou vazbu na dostupné historické údaje.
Soudci od Havla, Klause i Zemana
Odlišná stanoviska soudců už nemohou verdikt nijak zvrátit, ukazují ale, že diskuse soudců byla velmi bouřlivá. A soudci tak jednali také o možné korupci ve sněmovně nebo prolomení restituční hranice stanovené na rok 1948.
Námitky ke konečnému znění verdiktu přitom mají soudci ze všech skupin, které nyní na soudu působí - tedy soudci, které na soud vybral ještě prezident Václav Havel, ale také Václav Klaus a nově i Miloš Zeman.
Nejrozsáhlejší odlišné stanovisko zveřejnil předseda soudu Pavel Rychetský.
Ten se snažil své kolegy přesvědčit o tom, že výsledkem konečné podoby církevních restitucí je návrat před 25. únor 1948 - tedy dosud nezpochybnitelnou hranici pro restituce majetku v Česku. Politici včetně premiéra Petra Nečase přitom několikrát ujišťovali, že tuto hranici církevní restituce nepřekročí.
Rychetský ale uvedl, že za zásadní považuje to, že církevní restituce zcela ignorují platný zákon, na základě kterého v roce 1919 zahájilo Československo velkou pozemkovou reformu. Při reformě se zabíral majetek velkým vlastníkům půdy. Podle tohoto zákona nesmí mít žádný vlastník více než 250 hektarů zemědělské půdy a lesů.
"Toto dosud platné omezení přezkoumávaný zákon zcela ignoruje. Výsledkem je faktický návrat hluboko před 25. únor 1948, neboť jednotlivé oprávněné osoby podle napadeného zákona obdrží pozemkový majetek v rozsahu 200 000 hektarů," uvedl Rychetský.
Ten stejně jako soudce Musil nesouhlasí s tím, jak byly církevní restituce ve sněmovně schváleny.
Rychetský třeba poukazuje na to, že schválení zákona bylo odkládáno do doby, než ze sněmovny odešli tři poslanci ODS (Marek Šnajdr, Petr Tluchoř a Ivan Fuksa), kteří s restitucemi nesouhlasili. A místo nich nastoupil Roman Pekárek, odsouzený za úplatkářství. Poslance ODS, kteří odešli ze sněmovny, přitom vláda "odměnila" funkcemi ve státních podnicích.
"Problematice postupného odkládání hlasování až do doby složení mandátů třemi poslanci, kteří deklarovali nesouhlas s návrhem zákona a podle veřejně dostupných informací byli „odměnění" za tento „vstřícný" krok lukrativními pozicemi v řídících orgánech státních institucí, a jejich nahrazení náhradníky, z nichž jeden byl odsouzen za úmyslný trestný čin k dlouholetému nepodmíněnému trestu odnětí svobody, se nález zcela vyhýbá," uvedl Rychetský.
"Podobné praktiky zásadně narušují důvěru občanů v demokratické parlamentní procedury, vzbuzují podezření z politické korupce a podlamují systém zastupitelské demokracie," uvedl také soudce Musil.
Je přesvědčen, že církevní restituce v nynější podobě porušují pravidlo náboženské neutrality státu.
Musil argumentuje také statistickými údaji, podle kterých klesá v Česku počet věřících. "Aniž bych chtěl tyto empirické údaje jakkoli komentovat, domnívám se, že z ústavního principu demokratického státu vyplývá pro zákonodárce příkaz vzít tyto skutečnosti při tvorbě zákonů v potaz. Nezbývá mi, než znovu připomenout článek Ústavy ČR, v němž se praví, že „státní moc slouží všem občanům," napsal Musil.
Podívejte se na projednávání církevních restitucí
Restituce jenom pro někoho
"Je zřejmé, že zákon je vůči církevním subjektům ve srovnání s dosavadními restituenty velmi vstřícný. To není plně v souladu s principy laického, nábožensky neutrálního státu (věřící x ateisté). Touto otázkou se nález prakticky nezabývá," uvedl ve svém stanovisku také soudce Vojen Güttler.
Podle dalšího nesouhlasícího soudce Jaroslava Fenyka jsou církve jednoznačně zvýhodněny proti ostatním restituentům. Ti se museli často velmi složitě a pracně u soudů domáhat svého majetku. Podle Fenyka církevní restituce obsahují několik ustanovení, která poskytují církevním společnostem výhody vůči jejich konkurentům na trhu.
Církevní společnosti tak mohou sice mít stejnou startovací pozici jako třeba zemědělské firmy, díky státu ale dostanou mimořádnou podporu. Všichni nesouhlasící soudci jsou tak přesvědčeni, že podporu církvím měl posoudit Evropský soudní dvůr či přímo Evropská komise.
Ujištění vlády, že neexistuje žádný rozpor s předpisy EU, není podle soudců nijak přesvědčivé. Vláda ani poslanci totiž soulad restitucí s předpisy EU nezkoumali. "Tím, podle mého názoru, se Česká republika může vystavit riziku sankcí ze strany Evropské unie," uvedl soudce Musil.
