Hned první měsíc v čele ministerstva školství se na vás vrhly vzdělávací instituce se svými požadavky a připomínkami. Jak vám při jednání s nimi pomáhá vaše učitelská praxe?
Sesypali se skutečně všichni. Myslím, že jsme jedna z prvních vlád, která nemá sto dní hájení. Od organizací, se kterými se snažím spolupracovat, mám asi 130 žádostí o schůzku. Každý týden jich zvládnu kolem dvaceti, ale stejně jich dalších třicet přibude. Všichni chtějí vyřešit všechno a nejlépe hned, často i záležitosti, které nejsou v kompetenci ministerstva školství. Už jsem z toho stresu dostal pásový opar, což má podle doktora výhodu, že mám menší šanci chytit covid. Jinak je to ale jízda.
Co si tedy ze své učitelské praxe do čela školství přinášíte?
Nedávno jsem se účastnil diskuse se vzdělávacími institucemi. Připadal jsem si jako na vysokoškolské zkoušce. Dvě hodiny mě intenzivně zkoušeli, ptali se, co, kdy a jak udělám, co si o tom myslím. Přemýšlel jsem, jak by asi odpovídal někdo bez zkušenosti s učením a s krajskou školskou politikou. Na jednu stranu říkáme, že ministr je politická figura a že má být hlavně manažer, což bezesporu má. Ale tady se zkušenosti hodí. Teď mě třeba pochválil ředitel školy, kde jsem rozdával pololetní vysvědčení. Prý je vidět, že v tom mám praxi.
Ministrem jste se stal v době nástupu koronavirové varianty omikron. Stovky tříd jsou v karanténě, chybí velká část pedagogů a školy musí improvizovat. Jak náročný je takový začátek?
Velké štěstí mám v tom, že ministerstvo školství na rozdíl od mnoha jiných funguje jako dobře namazané hodinky. Za to má u mě můj předchůdce respekt. Dám příklad: Když jsem zadal zákon o pandemickém ředitelském volnu, vše zafungovalo během několika dní. Podle toho, co slyším od kolegů z vlády, si to na jiných ministerstvech nedovedu představit.
Petr Gazdík (47)
■ Ministr školství se narodil v Uherském Hradišti a vystudoval Pedagogickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Nejprve pracoval jako učitel na Základní škole Josefa Bublíka v Bánově, později byl zvolen starostou obce Suchá Loz na Uherskohradišťsku.
■ V roce 2008 byl zvolen zastupitelem Zlínského kraje za hnutí Starostové a nezávislí, o dva roky později se stal poslancem. V letech 2009 až 2014 a poté 2016 až 2019 byl v hnutí předsedou. Od prosince je ministrem ve vládě Petra Fialy (ODS).
Počty nakažených trhají rekordy, v zemi je i přes 50 tisíc pozitivních denně. Není na čase zpřísnit ve školách protiepidemická opatření?
To je ale otázka na Romana Chlíbka, předsedu Národního institutu pro zvládání pandemie, a na ministra zdravotnictví. Já nejsem epidemiolog a neumím ta opatření posoudit. Vidím, jak nefunkční jsou některé krajské hygienické stanice. Mnoho lidí to vládě vyčítá, ale to, co se nepodařilo kabinetu Andreje Babiše za dva roky, nemůže ten náš zvládnout za šest týdnů i s Vánocemi. Personální možnosti hygien jsou takové, jaké jsou, což vidím jako největší problém omikronové vlny. Sám po sobotách obvolávám krajské hygieny a ptám se, proč nepostupovaly v souladu s nařízením vlády, proč si vymýšlejí něco jiného.
Neměl byste ale za školství být tím, kdo ministru zdravotnictví řekne: "Ano, můžeme si to dovolit, ještě ustojíme tři týdny zavřené školy", nebo naopak "Nepřipadá to v úvahu, protože…"?
My ale neustojíme tři týdny uzavřené školy. Naše děti už byly na distanční výuce nejdéle v Evropě. Kdybychom školy zavřeli, budete se mě ptát, jestli děti ustojí, že se nebudou vzdělávat, a zda neskončí v ordinacích psychologů. My nevybíráme dobré a špatné řešení, vybíráme z několika špatných. A zavřít plošně školy je velmi špatné. Proto jsem přišel s návrhem zákona o pandemickém ředitelském volnu, aby bylo možné reagovat lokálně. I kdyby měla zůstat otevřená jen desetina škol, je to lepší než plošné uzavření.
Rozhovory s ministry Fialovy vlády
Petr Fiala • Vít Rakušan • Ivan Bartoš • Marian Jurečka • Jana Černochová •
Pavel Blažek • Jan Lipavský • Petr Gazdík • Anna Hubáčková • Vlastimil Válek • Zdeněk Nekula • Jozef Síkela • Martin Kupka • Zbyněk Stanjura • Martin Baxa
Teď tedy bude moci rozhodnout ředitel a poslat třídu na distanční výuku?
Ředitel na ni může poslat celou školu, třídu ne. Zvažovali jsme i takovou možnost, ale nastal by totální chaos. V některých okresech by hygienická stanice posílala třídy do karantén, jinde by se ozvala až za pět dní, kdy už by karanténa proběhla, nebo vůbec. Jestli Babišova vláda něco podcenila, tak to byly krajské hygienické stanice a my to teď slízáváme.
Dlouhý lockdown z minulého školního roku vystřídaly četné karantény tříd. Jak chcete žákům pomoci výuku dohnat?
Připravujeme finanční podporu jednotlivých škol, ale konkrétní obrysy budu moci říct až po schválení státního rozpočtu. Rádi bychom také zapojili neziskové organizace a pedagogické fakulty. Rodiče by si mohli na stránkách ministerstva školství naklikat, že potřebují doučit třeba sedmáka matematiku, a najít v okolí někoho, kdo pomůže. Povedu také jednání s fakultami, jak by mohly zapojit své studenty.
Na podzim jste řekl, že se jako ministr budete snažit testovat žáky pomocí PCR testů. Dosud se ale testují méně přesnými antigenními.
Řekl jsem, že se o to budeme snažit jako vláda. Jde o záležitost ministerstva zdravotnictví, jemuž se podařilo zpětinásobit kapacitu PCR testů. Místo 50 tisíc se jich dnes denně dělá 250 tisíc. Při masivní vlně omikronu to však stále nestačí. Někteří se mě ptají, proč se netestuje ve školách dvakrát týdně. Jedním z důvodů jsou právě nedostatečné kapacity. O navýšení jsme žádali Babišovu vládu od jara loňského roku. Novináři i veřejnost chtějí výsledky po šesti týdnech nové vlády, což je nereálné.
Mezi vaše priority patří změna maturit. Navrhujete buď profesní, nebo vysokoškolskou maturitní zkoušku. V čem má být tato změna výhodná?
Maturita mi přijde jako pozůstatek nějakého iniciačního obřadu. Bereme ji jako zkoušku dospělosti - když přežiješ, tak jsi to zvládl. Ale tak už to být nemá. Maturita má ověřit, zda člověk získal nějaké znalosti, zda je schopen samostatně fungovat a převzít za nějaké věci v zaměstnání či ve studiu odpovědnost. Mělo by jít o zkoušku středoškolského minima, kterou je možné skládat opakovaně. Když se to jednou nepovede, protože jsem se špatně vyspal, nic se neděje, zkusím to znovu.
Školy by si také mohly více upravit profilovou část maturity. Její součástí by byla práce na veřejně prospěšné téma, zamyšlení nad problémem a jeho řešením. Student by ukázal, čeho je schopen, a nepředvedl jen, že umí vyjmenovat Přemyslovce nebo odříkat Archimedův zákon.
V čem by se od sebe obě maturity lišily? Co by museli zvládat ti, kteří chtějí na vysokou školu?
Nějakou představu o konkrétní podobě máme my, nějaké návrhy má think-tank Vzdělávání 21. Musíme ale vyjednat odbornou i politickou shodu tak, aby se nová maturita minimálně deset let neměnila.
Bude možné doplnit si zpětně maturitu vyšší úrovně bez nutnosti jít znovu na střední školu?
Základní věcí má být pozitivní motivace. Zkusit si třeba angličtinu ve druháku, a když to neudělám, nic se neděje. Mám další pokus či dva a vím, na co se více zaměřit - jestli na konverzaci nebo třeba na slovíčka. Stejně tak bych nerad bral někomu možnost zkusit si dodatečně i těžší verzi maturity.
Za jak dlouho chcete novou maturitu zavést?
Kdyby to dopadlo úplně ideálně, rád bych ji zavedl ve školním roce 2023/24. Realisticky to ale vidím až na ten další školní rok.
Uvažujete také o změně jednotných přijímacích zkoušek? Mnohé školy si na ně stěžují - pro některé jsou příliš lehké, pro jiné těžké, dalším zase nevyberou studenty pro jejich zaměření.
Uvažujeme, ale má to spoustu návazností. Kromě přijímaček máme v programovém prohlášení také testování v uzlových bodech. Nerad bych, aby si to někdo představoval jako další přijímačky či malé maturity v páté, sedmé nebo deváté třídě. Mělo by jít spíš o informaci pro školu a rodiče, jak na tom dítě je. Žáky by to mělo motivovat, ne stresovat.
Takže, změny jednotných přijímaček ano, ale až po změnách rámcových vzdělávacích programů a maturit. To jsou klíčové uzly vzdělávání. Budu se snažit, aby se přijímačky změnily ještě v tomto volebním období. Nechci ale načínat mnoho věcí najednou, vše rozpracovat a nic nedokončit.
Jaké změny by měla přinést revize rámcových vzdělávacích programů, tedy předepsaného minima učiva a dovedností?
Měli bychom se více zaměřit na učení v souvislostech, projektové učení a mezipředmětové vazby. Kromě toho bych rád začal rozlišovat jádrové a rozvíjející výstupy. Jádrové by představovaly společné minimum pro všechny žáky, rozvíjející by byly podkladem pro individuálnější vzdělávání, umožňující podporu talentovaným žákům. Vzdělávací programy by ale měly především ukázat, jak obrovské možnosti učitelé ve své práci a její modifikaci mají.
Mnoho učitelů ale vůbec neví, že už dnes mají možnost učit po tématech, a ne po předmětech. Nebo to, že když z rámcových programů vypadnou třeba Newtonovy zákony, neznamená to, že by se nesměly učit.
Chci jezdit po školách, bavit se s učiteli, vysvětlovat, snažit se jim ukázat, jaké mají možnosti. Dělal jsem krajského radního pro školství, takže mám za sebou asi 130 konkurzů na ředitele školy. Pak vidíte, co se stane, pakliže do jejího čela zvolíte schopného člověka, který ví, jaké možnosti ve vzdělávání se nabízejí. Škola začne rozkvétat a kompletně se změní atmosféra.
Jak důležitá je komunikace s rodiči, kteří často nejsou novotám otevření? Školy kvůli nim často raději nic převratného nezavádějí.
Rodiče mívají ke změnám velkou nedůvěru. Je potřeba vysvětlovat jim důležitost změn. Manželka měla například tento školní rok zavádět do výuky čtení metodu sfumato (splývavé čtení s porozuměním textu - pozn. red.). Obával jsem se, zda rodičům nebude vadit, že se jejich děti budou učit jinak, než se učili oni. Pozvala si rodiče v srpnu do školy a vše jim vysvětlila. Dnes jsou nadšení. My na ministerstvu chceme rodičům vysvětlit, že změna učiva neznamená, že bychom chtěli nechat žáky zhloupnout, ale že je připravujeme pro svět, ve kterém budou žít a o němž přesně nevíme, jaký bude.
Jaký jste byl učitel vy? Zastával jste spíše klasickou frontální výuku, nebo alternativnější způsoby vyučování?
Byl jsem příznivcem alternativnějšího přístupu. Pracoval jsem třeba v programu Globe, koordinovaném vzdělávacím centrem Tereza (program, jenž učí žáky badatelství, zkoumání přírody či zlepšování životního prostředí v okolí - pozn. red.). Jezdil jsem s žáky na několikadenní výpravy, dostudoval jsem si hry v přírodě, zážitkovou pedagogiku, osobnostní a sociální výchovu. Chtěl jsem, aby si žáci ze školy neodnášeli jen znalosti, ale i zážitky a vztahy. Sám se občas divím, proč to ve skautském oddíle jde a na základní škole ne.
