Táta byl vždy nespolehlivý, hodně pil, rodiče se často hádali. Pak máma tátu vyhodila z domu. Neměl kam jít, a tak přespával na lavičce před jejich domem, stal se z něj bezdomovec a nakonec skončil ve vězení. Děti to těžce nesly, byla to pro ně potupa, ostatní děti se jim za to smály. Často se samy sebe ptají: "Proč máme takovouhle rodinu a ne nějakou normální?"
Podobně na tom byli dva sourozenci, od nichž odešla máma a nestarala se o ně. Zůstali jen s tátou. Ten ale šel do vězení a teď jsou syn i dcera v dětském domově. O mámě říkají, že je zlá, protože je nechce vidět, a že oni už ji taky ani vidět nechtějí. Tátu mají rádi, píší mu dopisy. Je totiž jediný, koho mají. To jsou jen dva z mnoha příběhů, které si vyslechly pracovnice z Mezinárodního vězeňského společenství, což je zapsaný spolek, který pomáhá odsouzeným a jejich rodinám, dětem, propuštěným i obětem.
"Děti odsouzených rodičů prožívají smutek, nejistotu, bojí se o svého rodiče ve vězení, nejsou si jisté, jestli je má ještě rád. O uvěznění rodiče raději nemluví ze strachu, že se jim budou ostatní smát nebo že se jich budou příliš vyptávat. Se svými obavami se většinou nesvěřují ani druhému z rodičů, prarodičům, pěstounské rodině nebo zaměstnancům dětských domovů, protože jim nechtějí přidělávat starosti. Přijdou si na to samy. Často se stávají terčem šikany. Ačkoli samy zločin nespáchaly, odpykávají si svůj vlastní trest," líčí Blažena Kotrsová z Mezinárodního vězeňského společenství.
Situace, kterou potomci uvězněných prožívají, je prý srovnatelná s prožitkem úmrtí rodiče. Až na to, že tyto děti nikdo nelituje, spíše naopak. "V dnešní době máme sociální pracovníky, psychology i učitele proškolené k práci s různě vyloučenými dětmi, ale na děti vězňů a jejich specifické potřeby většinou připraveni nejsou," upozorňuje Kotrsová.
Rodičovství za mřížemi
Jedná se o tříletý výzkumný projekt, který finančně podporuje Technologická agentura ČR. Hlavním řešitelem je Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity, partnerem Mezinárodní vězeňské společenství. To organizuje letní Andělský kemp, na němž proběhly první rozhovory výzkumníků s dětmi, které mají některého z rodičů ve vězení. Cílem výzkumu je zlepšit prospívání těchto dětí, o jejichž utrpení a obtížích se jen málo ví a téměř vůbec nemluví.
Projekt také poskytne přehled o potřebách dětí a nových rizicích v jejich životě, využitelný především pro pracovníky OSPOD (Orgán sociálně-právní ochrany dětí) a dobrovolníky pracující s dětmi a odsouzenými rodiči. Výstup nazvaný "I nadále rodičem" ukáže postupy k udržení rodičovství za mřížemi.
Mít svého anděla strážného
Mezinárodní vězeňské společenství se snaží zaplnit vakuum, které se kolem potomků vězňů vytvořilo - propadávali systémem, aniž by je někdo zachytil a pomohl jim. Systémová péče o takto zasažené rodiny není dostatečná nebo zcela chybí.
Jednou z aktivit organizace je i Andělský kemp, který i letos proběhl pro tři desítky dětí v polovině prázdnin v jižních Čechách. Kemp vypadá na první pohled jako tábor nebo škola v přírodě. Jen na každé dvě děti tu mají jednoho dospělého, který je provází od rána až do večera. Účastníci procházejí tolik potřebnou terapií, ve skupině dětí, které mají stejný osud, se nebojí o svém palčivém problému hovořit a mají tu konečně spoustu lidí, kteří jim chtějí naslouchat. Po návratu z kempu zůstávají během celého roku s vedoucími v kontaktu, dostávají dárky k narozeninám a k Vánocům.
Přítomní dobrovolníci se snaží rodině pomoci, když je to nejvíce potřeba. Na jednom z kempů například zjistili, že jedenáctiletá dívka chce jezdit za maminkou do věznice na návštěvy, ale nemá doprovod ani peníze. Organizace proto dívce zařídila pravidelné cesty s mentorkou za maminkou. Díky tomu se i s pomocí vězeňského psychologa podařilo vztah obnovit.
Rodiny však netrápí jen zpřetrhané vazby. Zatčením jednoho z rodičů přicházejí také o část svých příjmů. "Děti se nám svěřují s tím, že po zatčení rodiče měly hlad, rodina neměla na nájem, musely se přestěhovat nebo přišli exekutoři. Než se systém dávek sociální podpory nastartuje, rodiny trpí nedostatkem, v lepším případě je někdo nasměruje na potravinovou pomoc," popisuje Blažena Kotrsová.
Vězeňské společenství se je snaží podpořit a řešit vzniklou situaci komplexně. Pracují jak s odsouzenými, tak propuštěnými, s jejich rodinami i dětmi. Věnují se mentoringu vězňů před propuštěním i po něm, pořádají projekt Vězňova cesta, v němž se snaží spíše než o represi o obnovení normálních poměrů. Mentorové, psychologové a sociální pracovníci usilují o to, aby odsouzený přehodnotil svůj život i čin, kterého se dopustil, a převzal za něj zodpovědnost.
Kromě Andělského kempu pořádají také Andělský strom s vánočními dárky nebo akci Den s dítětem. Vypadá to na ní jako na klasickém dnu dětí, až na to, že se odehrává před zdmi věznice, obehnanými ostnatými dráty. Rodina tu však i s uvězněným rodičem může prožít alespoň jeden normální den plný her. V rámci projektu Building Bridges (Stavění mostů) zprostředkovávají dialog mezi nesouvisejícími oběťmi a odsouzenými. Nejde tedy o dvě osoby z jednoho konkrétního případu, spíše tyto lidi z odlišných stran "barikády" spojuje podobný trestný čin, který zasáhl do jejich života. Setkání pachatelů s oběťmi totiž umožňuje nápravu a usmíření.
Rodičovství za mřížemi
Zlepšit situaci dětí, které mají rodiče ve vězení, se snaží i výzkum Rodičovství za mřížemi, který v květnu 2020 zahájila katedra sociální politiky a sociální práce na Masarykově univerzitě v Brně. V centru jejich zájmu se ocitly právě tzv. "tiché oběti", potomci vězňů, o jejichž svízelných příbězích se téměř neví.
"Za zásadní problém považuji, že se těmto dětem, které zažívají silné trauma spojené s odsouzením rodiče a jeho vězněním, nedostává patřičné pozornosti a péče," upozorňuje výzkumnice Jitka Navrátilová. To může mít závažné důsledky na prospívání dítěte.
Svým výzkumem chtějí porozumět tomu, co děti odsouzených rodičů prožívají a jak se mění jejich rodinné a sociální prostředí, s jakými riziky se setkávají. Na jejich situaci se snaží pohlížet optikou samotných dětí. Ostatně ty jsou účastníky výzkumu a podílejí se na jeho podobě. Na konci má být řešení, jak udržet a rozvíjet vztah mezi vězněm a jeho dítětem navzdory nepřekročitelné bariéře vězení.
Navrátilová upozorňuje, že v Česku je zákonem daná povinnost zajišťovat dětské blaho, aniž by ale bylo vyjasněno, co je jeho obsahem. Předpokládá, že výzkum by mohl svými poznatky ovlivnit i přístup k dětskému blahu u nás. "Projekt například prosazuje myšlenku zachování rodičovství za mřížemi, což je u nás ojedinělý přístup. Rodičovství odsouzených není systémově zohledňováno a podporováno," uvádí.
Tříletý projekt má za sebou první vlnu skupinových diskusí s padesátkou dětí ve věku od 6 do 18 let a nyní badatelé zpracovávají data. "První výsledky však ukazují, že děti odsouzených rodičů jsou výrazně traumatizované. Každé dítě reaguje jinak, nicméně častou reakcí na trauma bývá agresivita. Děti hovořily o tom, že v souvislosti s uvězněním rodiče byly velmi naštvané, nezřídka někoho zbily, rozbíjely věci a byly vulgární," líčí Jitka Navrátilová z Masarykovy univerzity.
Kromě toho zažívají také nejistotu a obavy o vlastní budoucnost. "Často to vyjadřují slovy 'Co se mnou jenom bude?'. Vedle strachu o sebe často zažívají obavy o rodiče, který je ve vězení," doplňuje výzkumnice.
Dosavadní výsledky také ukazují na zásadní změnu v jejich sociálním okolí. Děti se dočkají posměšků okolí, šikany a vypovězení ze své sociální skupiny. "Kvůli uvěznění rodičů se dostávají do sociální izolace, nezřídka přestávají navštěvovat kroužky a uzavírají se doma," popisuje Jitka Navrátilová. Oporou jim v těchto chvílích bývají rodinní příslušníci, nejlepší kamarádi či vnímaví učitelé. "Děti také uvedly, že zvládat těžký osud jim pomáhá víra a Bůh," doplňuje.
Odborníci na sociální práci z Masarykovy univerzity očekávají, že s postupujícím výzkumem budou odhalovat další závažné skutečnosti. Změnit životní situaci těchto dětí bude podle nich vyžadovat spolupráci napříč obory a institucemi. "Domnívám se, že nemůžeme počítat s jednoduchým či jednorázovým řešením. Až plně porozumíme situaci dětí a rodin, pokusíme se vytvořit opatření, která by umožnila prospívat dětem a rozvíjet jejich vztah s rodiči i navzdory jejich uvěznění," dodává Navrátilová.
