Divišov/Zlín - Frustraci může mít člověk z různých důvodů. Třeba z toho, že ani podvacáté se nedočká správného postupu úřadů. A tato frustrace se dá přesně vyčíslit penězi. Minulý měsíc to udělal Krajský soud v Praze.
Ten pravomocně potvrdil, že Petr Pohůnek z Divišova má od své obce dostat odškodné 21 tisíc korun - za to, že mu radnice dvacetkrát odmítla poskytnout informace o svém hospodaření. A to přesto, že stejně tak dvacetkrát postup tehdejšího starosty jako nezákonný shodil Krajský úřad Středočeského kraje.
"Žalobce konkrétním způsobem vyjádřil podstatu své újmy, tj. lidskou frustraci, vzešlou z opakovaného neúspěchu při vyřízení žádosti o informaci, provázenou vysokou délkou vyřizování, ačkoliv nadřízený správní orgán jeho odvolání opakovaně dvacetkrát vyhověl. Musel tedy nabýt dojmu, že čelí správní libovůli svých politických konkurentů," uvedl Okresní soud v Benešově, s nímž se minulý měsíc zcela ztotožnil i Krajský soud v Praze. I když má úřad na vyřízení takové žádosti patnáct dnů, Pohůnek uvedené informace obdržel až po takřka čtyřech letech.
Podle soudu tak Pohůnkovi náleží za uvedené obstrukce 500 korun měsíčně, tedy 21 500 korun. A dalších deset tisíc na náklady řízení. "Informace obdržená po takřka čtyřech letech nemá takovou hodnotu, jako kdyby byla poskytnuta v zákonné lhůtě," podotkl soud. A ten připomněl i to, že kvůli tomu trpěla i jeho rodina - čas, který mohl věnovat jí, investoval do boje s úřadem.
Za co je radnice platí?
Spor začal krátce po komunálních volbách v roce 2010, kdy si majitel malého autoservisu v Divišově u Benešova začal všímat, že pro místní radnici začínají pracovat příbuzní jejích představitelů. "Byl to okruh tří rodin, které tam zaměstnávaly své příbuzné," popisuje devětatřicetiletý Pohůnek - nejčastěji to prý byla dcera starosty a syn tajemnice úřadu.
Od radnice si proto podle zákona o svobodném přístupu k informacím vyžádal všechny dohody o provedení práce, které uzavřela. Chtěl totiž porovnat, jestli radnice platí za skutečně odvedenou práci. Jenže tehdejší starosta Zdeněk Eichler mu uvedené informace odmítl poskytnout.
Pohůnek se odvolal a Krajský úřad Středočeského kraje starostovo zamítnutí zrušil. Eichler nicméně ani opakovaně dané smlouvy neposkytl a tento kolotoč se opakoval dvacetkrát: Stejně tolikrát totiž jeho rozhodnutí zrušil krajský úřad. Radnice povolila až po předloňských komunálních volbách, kdy mu dané informace poskytl nový starosta Zdeněk Pekárek.
Byla to jen osobní zášť
"Byl to osobní spor mezi panem Pohůnkem a bývalým starostou Eichlerem, který mu z principu nechtěl vydat dohody o provedení práce, tedy věc, která by měla být kdykoliv pro každého přístupná. S mým nástupem do funkce jsme mu to okamžitě dali," uvedl Pekárek.
Uvedené informace však s takovým odstupem pro Pohůnka už neměly zamýšlený efekt. "To, že ty práce byly provedeny, například zametený chodník, už nedokážu," konstatuje Pohůnek.
Sám Pekárek si je ale jist, že k žádnému rozkrádání nedocházelo. Například starostova dcera prý přepisovala smlouvy - a mnohem laciněji, než kdyby si na to najali někoho jiného. "Překvapilo mě, proč to nechce poskytnout. Ale opravdu to byla jen osobní zášť mezi nimi," uvedl Pekárek. Ten rozsudek obdržel minulý týden a hned prý dal pokyn, ať účetní uvedenou částku zaplatí.
Nechci, aby to platila obec
Pro pana Pohůnka to však ale nekončí. Podle něj by za uvedenou svévoli bývalého starosty neměla platit obec ze svého rozpočtu. "Včetně nákladů na jejich zastoupení v tom obec teče už padesát tisíc korun. Budu dávat podnět na radu, aby to bylo vymáháno po bývalém starostovi," říká Pohůnek, který se mezitím sám stal zastupitelem.
Sám Pekárek se svého předchůdce ale částečně zastává. Podle něj dříve nebyly právní výklady, co lze a co nelze poskytnout, jednoznačné. "Byl to prostě jeho právní názor," říká Pekárek. Na argument, že mu Eichlerovo rozhodnutí dvacetkrát za sebou zrušil Krajský úřad Středočeského kraje, krčí rameny. "Nemůžu předjímat rozhodnutí rady, já o takových věcech nemůžu sám rozhodnout," uvedl Pekárek.
Podle Pohůnka má v uvedeném případě Pekárek sám máslo na hlavě. Eichlerovi totiž dělal místostarostu. A samo zastupitelstvo ani rada proti Eichlerovu postupu neprotestovaly. "Usnesení rady vždy bylo, že má postupovat v souladu se zákonem," dodal Pohůnek.
Nebývalá neúcta
Případ pana Pohůnka není jediný. Už o několik měsíců dříve uspěl podobným způsobem třiasedmdesátiletý Luděk Maděra ze Zlína. Ten za obstrukce ze strany Krajského úřadu Zlínského kraje dostal dokonce čtyřicet tisíc korun. Dalších 30 tisíc pak kraj musel zaplatit na nákladech řízení.
I zde šlo o spor o informace: Maděra žádal o sdělení výše mimořádných odměn vedoucích pracovníků úřadu. A podobně jako v případě pana Pohůnka úřad uvedené informace odmítl poskytnout a jeho zamítavé rozhodnutí opakovaně rušil nadřízený orgán - v tomto případě ministerstvo vnitra. Kolečko zamítavých rozhodnutí, která byla zrušena, se zde opakovalo sedmnáctkrát.
"Způsob vyřizování podání žalobce byl naprosto neakceptovatelný, když žalovaný projevil nebývalou neúctu nejen k žalobci a realizaci jeho politického práva, ale také k moci zákonodárné, výkonné i soudní," uvedl následně soud.
"Nesouhlasíme s rozhodnutím soudu. Částku jsme ale museli panu Maděrovi uhradit, protože rozhodnutí bylo pravomocné," uvedla mluvčí úřadu Renata Janečková.
Proč hledat viníky?
Ani v tomto případě se přitom úřad nehrne do toho, aby uvedenou sumu uhradil konkrétní úředník či úředníci, kvůli jejichž obstrukčnímu jednání musel kraj platit Maděrovi odškodné.
"Vyplacené odškodnění a náhrada nákladů řízení je škodou způsobenou na majetku územně samosprávného celku. Radní měst a obcí jsou povinni učinit vše pro to, aby odpovědná osoba, tedy nejčastěji úředník, který žádost o informaci vyřizoval, škodu obci nahradila," poukazuje advokátka Petra Bielinová ze sdružení Právo ve veřejném zájmu, která jak Pohůnka, tak Maděru u soudu zastupovala.
Pouze to, že budou politici na uhrazení škody konkrétním viníkem trvat, bude podle ní v budoucnosti motivovat úředníky, aby s žadateli o informace jednali v mezích zákona. "Tedy aby respektovali názor nadřízeného orgánu a ustálenou soudní judikaturu," podotkla.
"Podali jsme dovolání k Nejvyššímu soudu. V případě, že soud rozhodne v náš prospěch, budeme částku zpět vymáhat po panu Maděrovi," uvedla Janečková, která proto nechce předjímat, jestli vůbec bude kraj hledat viníky. "Další postup stanovíme až na základě výsledku dovolání," dodala.
Je přitom takřka jisté, že se Nejvyšší soud odmítne případem zabývat: Řeší totiž jen věci, kde je sporná částka vyšší než 50 tisíc korun.
Starý známý Maděra
Mimochodem: Luděk Maděra se Zlínským krajem, kde dřív dělal vedoucího IT oddělení, ale pak se s vedením úřadu rozešel ve zlém, válčí už více než deset let. A právě díky jeho dřívějším sporům se lidé mnohem snadněji dostávají k informacím o platech vysokých úředníků či vůbec o příjemcích veřejných peněz.
Právě Maděrovy žaloby na krajský úřad vedly k tomu, že Nejvyšší správní soud vydal dvě závazná stanoviska k tomu, v jakých případech mají úřady poskytnout informace o příjemcích veřejných prostředků, a stanovení hranice, kdy převažuje veřejný zájem na poskytnutí uvedených údajů nad ochranou jejich soukromí.
